Zdeněk Hanka

Kdo je Zdeněk Hanka

Zdeněk Hanka na návštěvě v ČR, tedy doma
Od 6. dubna se Zdeněk Hanka rozdával svým čtenářům při své  "jízdě" po zemi Československé, kam ho magnet  domova opět přitáhl. Zaslechli jsme ho v Radiožurnálu, viděli v pořadu Vlna z Brna na Brněnské televizi, a tradičně také na slovenské televizi Prievidza, hodně zblízka jsme ho mohli potkat na některé z jeho besed.
Děkujeme, bylo to krásné, leč bohužel, jak to tak chodí, dobrého je pomálu.

Rozhovor

Chtěla jsem vědět, kdo je Zdeněk Hanka. Dobrodruh? Provokatér? Lékař? Emigrant? Bohém? Grafoman anebo jeden z nejpodstatnějších současných českých autorů? Našla jsem si k němu cestu a ptala se.

- Dočetla jsem se, že máte zkušenost s jevištěm. To myslíte vážně?

To je pravda, průzračná a čistá pravda. Můj bratr i já jsme ve Slováckém divadle získali dětské role v dramatu Alejandra Casony Jitřní paní. Zatímco můj bratr nesl v roli důstojné jméno Andrés, já jsem se jmenoval Falín. Netušil jsem, proč se rodiče tehdy smáli a nevím dodnes, zda to jméno vlastně nemělo být lichotivé.

- Není to náhodou důvod, proč dnes nejste herec?

Zasáhla jste přesně. Falín tedy zůstanu jen pro přátele.

- Pojďme k jinému tématu. Přečetla jsem si, že vás múzy navštěvují jen z čiré zvědavosti. Jak to vlastně je? Jak vzniká ve vaší hlavě kniha?

To je tak. Vím, co chci sdělit. Dokonce mohu říct, že znám poslední větu celého děje. Na začátek svého herního plánu rozestavím postavy a nechám je jednat. Hovoří mezi sebou a já je jen poslouchám a zapisuji. Sleduji kam jdou, co je cestou potká a píšu, čeho jsem svědkem. Přitom je nenásilně vedu k vyvrcholení příběhu. Jen tak, aby to mí hrdinové nevěděli. Pišme tedy o tom, prosím, šeptem. Někdy mě také překvapí. Jedna postava docela pěkně odpálí druhou, že se nestačím divit. Až nakonec všichni doputují k poslední stránce.

- Tak to tedy je? Tak to vám tedy přeji, aby se vám postavy z knížky nerozutekly dříve, než dojdou k poslednímu odstavci.

A já si totéž přeji na adresu čtenářů. Aby se nerozutekli za těmi rozuteklými postavami.

- Soubor ‚Rozhovory s oblohou‘, který nikdy nebyl publikován, vycházel z vaší horolezecké činnosti. Vy jste i horolezec?

Byl jsem. Vlastně ani tak bych to nenazval. Deset let jsem byl v horolezeckém oddíle a užili jsme si spoustu legrace i napětí. Velmi rád na to vzpomínám. Odtud jsem těžil tresť pro ty povídky.

- Pane spisovateli, povídáme si takto na dálku přes oceán a já váhám, jak vás vlastně oslovovat, civilním nebo uměleckým jménem?

Navrhuji Zdeňku. A říkáte spisovateli? To je velké slovo.

- Copak se tak necítíte?

Mezi pojmy Autor a Spisovatel cítím týž rozdíl, jako mezi pojmy Doktor medicíny a Lékař.

- Tuším, co chcete říct. Můžete mi to objasnit vy sám?

Sterilně mi zní například pojem Instrumentalista či Hráč na hudební nástroj. Proti tomu ve šťavnatém slově Muzikant slyším tu přirozenost, prosakující ze srdce. K rozlišení, na které jsme teď narazili, jsem vlastně měl možnost se vyjádřit při jiné příležitosti. Doktor medicíny je v mých očích člověk, který vystudoval příslušnou školu a nabyl předepsaných vědomostí. Diplom je pak dokladem o dosaženém vzdělání. Doktor medicíny je pojem, který je neživý ve smyslu hřejivého náboje. Je to neosobní údaj, který postrádá jakýkoli jiný obsah než právě ten titul, vydaný příslušným akademickým tribunálem. Lékař je naproti tomu člověk, který přichází za jiným člověkem. To není titul, ale vztah. Nevydává jej žádný úřad, ale lidé. Lékař v sobě spojuje vědomosti, moudrost, porozumění, schopnost naslouchat, talent, umění, dovednost, trpělivost, nadhled. Hlavu, ruce i srdce. Podobně Autor je někdo, kdo napíše třeba vyhlášku, nebo soupis cen pro obchodní nabídku, také někdo, kdo sepíše takový text, který náhodou může mít rozměr a formát knihy. Spisovatel však umí promluvit k člověku, rozumí hlasu druhého, jeho příběh není pouze souhrnem slov, jímž se třeba populisticky podbízí pokleslému vkusu. Spisovatel bezvadně ovládá jazyk, jímž se vyjadřuje. Umí postavit čtivý příběh, jehož etické sdělení je nadčasové. O spisovatelově díle stojí za to diskutovat a přít se. Dovolím si uvést známý příklad. Ernest Hemingway kdysi přijal výzvu, či sázku a napsal román, který neměl více než šest slov. A dokázal to. Napsal příběh, v němž je všechno. 'For sale Baby shoes. Never worn.' (Dětské botičky na prodej. Nebyly nikdy nošeny). Jinak řečeno, autor sám sebe nemůže nazvat spisovatelem, to označení si musí vydobýt u svých čtenářů.

Váš odchod deset let po Sametové revoluci asi v kdekom vyvolává otázky, proč jste odešel, když je už vlastně v naši zemi svoboda? 

Každý z mého okolí mě zná jako člověka, který jednoznačně stál celé roky od okupace v šedesátém osmém proti husákovskemu režimu. Nikdy jsem se neohnul a tak se můžu každému podivat zpříma do očí. Jen ti co mě znají, vědí, že jsem podepsal Několik vět a aktivně odmítal nabídky ke členství, komunisti zastřelili mého blízkého příbuzného. A tak jsem to i odnášel. Vždyť já jsem se z té nové naši havlovské svobody radoval, prožíval tu změnu a podílel se na ní. Ten paradox je bolavý,  ale deset let po listopadových změnách, právě pro ono popření Listopadu, popření Václava Havla a jeho hodnot, jsem odjel do Kanady. Vyhnaly mě sem zase ty staré struktury, to je to smutné. Teprve kdyz se znovu oklepali, probudili a převlékli ti, kteří to zlo tady rozsévali pred listopadem, aby bránili slušnosti a pravidlům, jsem deset let po listopadu odjel do Kanady. A to nebylo snadné rozhodnutí. 
Leckdo si můj odchod může vykládat špatně a to ještě prohlubuje tu ránu, kterou v sobě mám.

- Tak tedy, Zdeňku, pokud čteme vaše knihy, přečetli si váš životopis, nějak podvědomě cítíme, že právě Partitura pro srdce je lehce autobiografická. A pokud bychom měli podobně usuzovat i z vašich dalších knih, musel byste stejně dobře jako v profesích, kterými jste prošel při vašich začátcích v Kanadě, být zběhlý třeba jako hudebník, vědec – astrofyzik. V případě lékaře a záchranáře, tam je to jasné. Z toho plyne, že máte opravdu hodně široký záběr. Se kterým z vašich hrdinů se nejvíc ztotožňujete? Je to houževnatý, nezničitelný a neustále se štěstím v patách a za ním se plahočící doktor v Partituře pro srdce, vědecký pracovník s detektivním instinktem v Zrcadle v mlze, doktor Lang poznamenaný osudovou láskou v Dopise do ticha, záchranář v tragickém příběhu Na sever od šedesáté páté nebo všichni tito hrdinové nesou tak zadřené autobiografické prvky, že to ani dost dobře odlišit nejde? Každopádně, co jste nejvíc? Lékař, spisovatel, jaké další profese můžeme ještě přidat a v čem jste opravdu nejvíce svůj?

S inspirací je to jako se semínky. Musíte je držet v ruce. Zahřát v dlani. Celá záplava jich proteče dlaní a některá z nich můžete zachytit a zasadit. Ta zahradnická péče patří k onomu řemeslu, o němž zde mluvíme. To semínko představuje přímý dotek s životem. Inspirace nikdy nemůže být odtržená od života, nemůže být jalová tím, že nepatří svým zdrojem a dopadem mezi lidi. Vždycky proto nalezneme v každém příběhu chuť pravdy.

- Upozorňujete ve svých knihách na příkoří, nespravedlnost, jasně ukazujete ty záporné lidské typy, takže hlavní hrdinové jsou tak trochu Don Quijotové z rytířských časů a těm pochopitelně fandíme. A někdy to i vyjde. Kterou myšlenku, a ze které vaší knihy byste ale sám použil jako vaše životní motto, heslo, krédo, jak chcete. Můžeme něco v tomto smyslu citovat?

Krátkou větu? Násilí je slepá ulice lidstva.

- Ve vašem díle je silně cítit láska k vlasti, vaše popisy současné i té budoucí země, krajiny, měst, architektury (Zrcadlo v mlze), jsou tak citově zabarvené, že působí přímo idylicky, a já tam cítím i stesk po domově. Jezdíte sem a uvažujete o návratu do vlasti?

Teď jste se do mě strefila. Vztah k domovu si neseme v sobě. Pokud se do cizí země přistěhuje emocionálně zdravě vybavený člověk a to v době, kdy už zapustil kořeny v podobě prvních tříd ve škole, pak tento vztah nemůže popřít. Mluvím o citovém poutu, o vědomí sounáležitosti. Nemám na mysli nepřátelský šovinismus, tedy nadřazování jednoho ve vztahu k druhému. Mluvím také o vzájemném respektu a pevných nohách. Myšlenka Velkého návratu vězí někde za šedou kůrou každého, kdo sem kdy přišel. Ne vždycky to přizná nahlas. Ale každý se dívá zpět do své země. Vietnamec, Němec, Slovák, Rus, Nigerijec, Libanonec, Ind. Možná dosáhl lepších ekonomických podmínek, třeba víc cestuje po světě, jeho dovolené mají větší lesk, ale ví přesně, vedle koho seděl ve škole tehdy doma a jak mu byla maminka nablízku, když se vrátil z bruslení v promrzlých botách, jak ujížděl na kole s cizími třešněmi za tričkem. Přesto se jen málokdo vrátí. Už to nejde. Stabilizoval se a technicky to není možné. Možná proto nahlas říká, že se vrátit nechce. Ještě přesněji, chtěl by se vrátit do celé bubliny, kterou tvoři místo a čas. Jenomže tu by už tak jako tak nenašel.

- S naší zemi jste ve spojení, v úzkém spojení přes internet a k tomu směřuje má další otázka, co se vám na aktuálním stavu českého internetu líbí a nelíbí, co vás zaráží, překvapuje nebo děsí, co naopak těší a oceňujete ve srovnání právě třeba s Kanadou?

Je to vice otázek najednou. V úvaze nad tím, co se stalo Čechům, vypomůžu si tak trochu pomedicínsku. Na pacientovi vidíme nějaké příznaky. Například teplotu. Víme, že něco není v pořádku. Vnější znak má však nějaké příčiny. Pokusím se dojít k popisu příznaků zevnitř, od příčiny. Vžijme se do člověka, který sedí v pojízdném křesle. Odmalička a trvale. Uvykl takovému životu, třebaže má představu o svobodné chůzi a nespoutaném běhu. Cítí a chce něco jiného, chce kráčet, kam ho napadne. Překročit vysoký práh, vyběhnout po schodech a dojít na rozhlednu. Stane se, že tu možnost dostane. Vstane z křesla a rozběhne se. Neumí to, upadne. Možná mu vadí i ten, kdo opustil tu židli právě tak jako on. Má za to, že mu bere otevřený prostor před ním. Cítí, že bezpečnější byl tam, kde byl, v pojízdné židli, i přes ta omezení, jenomže si netroufá to říct nahlas. Nechce zpět, ale svobodně kráčet neumí. Zůstává viset v neurčitém vzduchoprázdnu a to ovlivňuje jeho pohled na svět. Začíná vidět ten svět okolo černobíle, protože je to jednodušší. Někdy až nenávistně, protože je zklamaný. Neví, že je zklamaný sám ze sebe, ze své neschopnosti důstojně jít. Schéma a jednoznačné kategorie mu napomáhají v orientaci. Tudy ano, tudy ne. Hledá ty berličky, které mu najednou chybí. Právě na internetu, právě v komunikaci mezi lidmi vidím tu vnitřní rvačku, která vyplouvá na povrch v podobě černobílé nervozity a křečovitosti. Odpověděl jsem na vaši otázku? Až se i tito lidé naučí zacházet se svou svobodou a možnostmi, bude dobře. Co se mi líbí na Kanaďanech? Mezilidská slušnost v komunikaci. Nečetl jsem v novinách vzájemné urážky čtenářů mezi sebou, nevidím ten nepokrytý rasismus, tu pichlavou zapšklost. Někteří našinci se snaží kopírovat cokoli vidí, jen zrovna tu slušnost přehlédli.

- Když se díváte přes ten pomyslný plot zpět odkud jste odešel, vidíte asi jinou zemi, než tu, kterou jste opustil. Řekla bych, že se Česko dost amerikanizuje. Co si o tom myslíte?

Zmínil jsem se o těch jednoduchých šablonách. Podle mého soudu jsou výrazem slabosti a nejistoty. Nedůvěry v sebe sama, ve vlastní názor a úsudek. Striktní a nesmiřitelné tábory propůjčují pocit sounáležitosti se silnou tlupou. Jako příklad si dovolím nabídnout náladu před volbami. Jakoby každý musel patřit nesmiřitelně někam. Silný člověk a osobnost s vlastním názorem nepotřebuje takovou oporu v davu. Říznu do živého. Otevřeně řeknu, že za socialismu byl systém povinné zdravotnické prevence výborný prvek. Například zubní prohlídky u školních dětí. K smíchu a špatné naopak bylo, že lidé byli sledováni jak vyvěšují praporky a jak chodí na brigády. Řekl bych, že si to ve skutečnosti myslí všichni. Ale vymyká se to jednoznačné sounáležitosti do jednoho či druhého tábora. Pokud jde o to slepé kopírování vnějších znaků, je to dokladem o vnitřní slabosti a navenek to působí komicky. Například ti Američané nebo Kanaďané nijak nežasnou nad tím, jak pan Nováček - usiluje-li o jejich úžas - vypadá jako opravdový kovboj a říká slova jako menedžr, oukej nebo wow. Líbí se jim to, co je české. Hrady a zámky, krajina, kuchyně.

- Taková je globalizace a taková je světová ekonomika. Splývání zemí a kulturní prolínání.

Ano. Souhlasím. Ať je tedy vzájemné a rovnocenné. Žádná země nemusí stát vedle druhé ve vztahu učitel a žák. Navíc žák, který horlivě pospíchá za svým učitelem s mapou. Důstojné partnerství je lepší. Což teprve, když jeden a týž člověk se přerodí ze soudruha vedoucího v pana ředitele a nakonec v Head manažera.

- Když jsme takto odbočili od knih, jak se díváte na patřičnost Česka do Evropské Unie?

Jedenáctého dubna tohoto roku vyšla v celo-kanadském deníku Globe and Mail několikastránková příloha, zvoucí k turistice po Evropě. Jen na jediném místě bylo zmíněno slovo Czech Republic. Bylo tam uvedeno, že do Česka připlujeme po Dunaji. Později se celá Česká republika rozhořčila nad záměnou Česka s Čečenskem v souvislosti s dopadením dvou teroristů v Bostonu. Čemu se však divit. Češi sami se vzpouzejí před identifikací se s Evropou. Dobrá tedy, do Evropy řada Čechů nechce. Kam tedy? Africkou zemí Česko není, hra na americké manažery je nedůstojná, o Asii se často vyslovují s posměchem. Snad zbývá Austrálie. Méně nezdravé hašteřivosti a více zdravého sebevědomí je možná ten recept.

- Jak se máte?

Je-li to myšleno jako kategorie dlohodobá, řekněme jako jsou pojmy klima či podnebí, mám se určitě dobře. Stojím na nohou, vidím před sebe a jsem v pohybu. Ve smyslu momentálním, tedy jako počasí, mám vydařený den.

- Je vám veselo?

To je most k předchozí otázce. V obojím smyslu mohu odpovědět kladně.

- Máte rád lidi?

Je nás na světě tolik! Nikdo jsme si nevybrali tu roli být člověkem. Nikdo neměl v rukou rozhodnutí, kdy se narodí a do jaké rodiny, v jaké zemi a do jakého režimu. Zda se narodí jako muž, žena, černoch, Róm, diabetik, člověk muzikální nebo albín. Všichni jsme ke své existence přišli bez vlastního přičinění a na té modré kouli se společně někam neseme temnotou. Všichni chceme prožít tu svou časově vymezenou roli v radosti, ve štěstí a ve zdraví. Celý ten nápad se mi líbí a mám tedy lidi rád. Jsme na tom v tomto smyslu všichni stejně, miluju lidi. Nemám rád jen ty lidi, kteří během své role na Zemi škodí. Ubližují, pomlouvají, rozlišují lidi podle kritérií, která si vybrat nemohli. Nemám tedy rád rasisty, násilníky, ty kteří kolem sebe sekají slovně i se zbraní. Lidi zlé. Jsem přesvědčen, že na ty je potřeba ukázat a nesmlouvavě jim znemožnit působení zla. Tento typ lidí rád nemám. Zákeřné zbabělce, vychytralé darebáky a bezcitné násilníky. Skutečně nemám. Nemám.

- Hrabe vám?

Ale to nebyla otázka, že? To bylo sdělení.

- Stojí vám to za to?

Stojí mi za to, abych se pouštěl do nových věcí. Když mi někdo napíše, stojí mi za to, abych mu odpověděl. Stojí mi za to vyvěsit každý rok nové koše s květinami, přestože něco stojí, stojí mi za to, abych postál na vrcholu hory, která stojí tam, kde stála odjakživa a bude stát. Ano, stojí.

- Co je na světě nejdražší?

Bez pathosu a doopravdy. Normální slušnost mezi lidmi, tolerance, když si lidi pomáhají. Když se mají rádi.

- Co je pro vás nejdražší?

To by ta má odpověď zněla asi moc divadelně a kýčovitě. Myslím však, že to sdělují postavy v mých literárních příbězích.

- Proč se smějete?

Toho se nemůžu zbavit. Je to diagnóza.

- Po čem nejvíc toužíte?

Nejsem v tom jiný, než kdokoli okolo mne. Abych hodil šestku, když to potřebuji.

- Co je smyslem života?

Možná to vědět nemáme. Pro každého z nás však je důležité hrát dobře a slušně, i když šestka nepadá.

- Proč se země točí?

Nabízí se odpověď astronomická. Jednou otázkou je, proč se roztočila a jinou otázkou je, jaký tím plní úkol. Mohl bych zkusit nabídnout odpověď spirituální, religiózní nebo filosofickou. Mohl bych se zamyslet nad nějakou čarovnou pohádkovou odpovědí. Ale tu opravdovou neznám.

- Kde se berou slzy?

Myslel jsem si, že v slzných žlázkách pod horním víčkem na vnější straně oka. Ale spíš to je v srdci. To bude asi správnější odpověď.

- Proč jste se chtěl stát lékařem?

Bavila mě biologie, chtěl jsem objevovat přírodu, hloubat nad zázrakem života, nad neuvěřitelnými jevy v živé hmotě. To je vlastně cesta k diagnóze.

- Kdyby vám v Kanadě někdo nabídl práci pro Českou republiku. Přijal byste ji?

Vyloučil bych asi nějaké extrémní činnosti a s radostí bych takovou práci přijal. V kultuře i v obchodní činnosti.

- A co je ta extrémní činnost, kterou byste vyloučil?

Nehodím se pro práci tanečníka v celotělovém trikotu nebo opraváře duhy. Ani kuchaře.

- Kuchaře? Vy jste přece vlastnil v Kanadě restauraci!

To ano, to je pravda. Ta restaurace byla zisková, to ano. Ale vařit neumím vůbec. Možná čaj. Ten z pytlíku.

- Děkuji vám za rozhovor.

Já velice upřímně děkuji vám

ptala se Hana Juričková

Leccos nám o něm prozradila Alena Blažejovská na vlnách Českého rozhlasu.

yes

Odkazy 

Směj se, jsi-li moudrý                                             

Latinské přísloví

Všem lidem

Jediné, co potřebuješ,  je láska.           John Lennon​   

Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu. Sloužiti a prospívati je vlastnost povah vznešených.           Jan Amos Komenský

Raději shořet, než vyhasnout.          Kurt Cobain

K tomu, abys žil svobodně a šťastně, musíš obětovat nudu. Není to vždy snadná oběť.                 Richard Bach

Nic není mocnější než úmysl, který změníme ve skutečnost.        Stefan Zweig

Udělat věc, které se bojíme, je první krok k úspěchu.        Mahátma Gándhí

Člověk. Neboť obětuje své zdraví, aby vydělal peníze. Pak obětuje peníze, aby získal zpět své zdraví. A dále, že je tak úzkostlivý ohledně budoucnosti, že si neužívá přítomnost; následkem čehož nežije v přítomnosti, ani v budoucnosti;  žije, jako by neměl nikdy umřít a pak umírá, aniž kdy skutečně žil.              Dalajláma   

   

 

Time flies, but you are the pilot

Na slovíčko!

London 21. století! Téměř idylický příběh o přátelství se mávnutím kouzelného papírku s pomyslnou výhrou zvrhne v drama, ve kterém hlavní hrdiny v severní a magické krajině provázejí už jen katastrofy a smrt. Je to tak snadné a v tomto podobenství o odvrácené straně lidské povahy tak zřetelné. Opravdu nemůžeme potlačit to špatné v nás? V samém lůně nedotčené přírody, která se může bez lidského zásahu jevit jako krutá, ale přitom fascinující, dokonalá a k lidským osudům netečná, naruší dva přátelé jeji jemnou harmonii a falešný tón se odrazí v osudu celé skupiny novodobých pionýrů, kteří ji přijeli zkrotit. 

Knihovnička

  

   

                           

Jaké knihy podle žánru máte nejraději?

 

Zdeněk Hanka

Zdeněk Hanka,  český spisovatel, pohotovostní specialista a profesionální instruktor, St. John Ambulance v Calgary v Kanadě.

Kniha návštěv

Radka J. napsal
Pane Hanko, jsou knihy, které kolem člověka pouze proletí. Pak takové, jejichž slova se dotknou nitra člověka, pročistí jej a zmizí. A konečně takové, které se dotknou srdce a posunou člověka v životě dál. Zůstane po nich stopa. To proto, že jsou psány srdcem. Sem řadím Vaše knihy. Četla jsem jich zatím jen pět, ale každá mě velmi silně oslovila. Děkuji.
Věrka Fabiánová napsal
Vyluštění kvízu z oddílu Otázky, úvahy...naživo / Haló člověče / Kdo je kdo - Najdi pět rozdílů: 1) Zdeněk Hanka si při výkonu zpívá, Sisyfos nadává 2) Zdeněk Hanka ví, že takto by nikam nedošel, Sisyfos znovu a znovu jde cestou omylu 3) Zdeněk Hanka hledí vpřed, Sisyfos civí do země. 4) Zdeněk Hanka přinutil sám sebe, Sisyfos byl přinucen. 5) Zdeněk Hanka má lepší slipy než Sisyfos.
Cindy Jensen napsal
Capek, Hasek, Kundera, Havel are writers who co-determine the direction of World literature and elevate it. Zdenek Hanka is one of them and Swing for the Heart is proof
Lenka Majerová napsal
Knížky si velmi pečlivě vybírám. Knihu Severně od šedesáté páté mi doporučila kamarádka a moc dobře udělala. Vymykáte se šedivé nabídce "literatury", která se v současnosti lisuje jako na běžícím pásu. Jste totiž skutečný spisovatel. Za padesát let budete v učebnicích mezi největšími klasickými autory.
Míla Novotná napsal
Milý pane Hanko, mám ráda Vaše fejetony (Blog). Je z nich zřejmé, že musíte být dobrý a moudrý člověk. Navíc se mi líbí Vaše čeština. Proto i Vaše knihy zůstanou trvalou součástí hodnotného literárního fondu a jejich čas teprve přijde, protože míří dopředu. Až poletíte zase do České republiky, prosím Vás, dejte vědět předem s náležitým předstihem, pokud to bude možné, a na této stránce. Ráda přijdu na jakýkoli Váš literárně diskusní pořad. Jste výjimečný člověk.
JStraka napsal
Je to pokaždé ztráta pro Českou republiku, když ji musí opustit schopní, vzdělaní a talentovaní lidé. Je to o to smutnější, že se snaží vytvořit dobré jméno své zemi ve světě a přitom v Česku jsou víceméně ignorováni. Spisovatel Zdeněk Hanka je toho živým příkladem. Přeji Vám, pane Hanko, abyste se svého docenění dožil Vy a ne až Vaši vnukové.
LidaP napsal
Viděla jsem Vás v pořadu Všechnopárty. Miluju Vaše knihy a teď jsem se přesvědčila, že jste skvělý a velmi pohotový společník. Vím, že jste napsal mnohem více knih, než kolik se jich vydalo. Myslím, že jste hanebně nedoceněný spisovatel. Tak už to u nás bývá.
Michaela Laurincová z Prievidze napsal
Autor znova nesklamal. Dokáže veľmi strhujúco vtiahnuť čitateľa do príbehu, ktorý sa mu v tomto prípade podarilo veľmi pekne vygradovať. Vďaka nemu som sa úplne vcítila do toho, aké je to zostať úplne ticho a sám. Sám odkázaný na seba a technické vybavenie, ktoré nemôže zlyhať. Podarilo sa mu preniesť ma do záchranárskeho auta a všetko prežívať s hrdinom príbehu Richardom. Do momentu keď ste široko ďaleko sám. Nikto len vy a príroda. Vy a – 70 stupňov celzia vonku. Knihu som nedokázala odložiť z rúk až kým som ju neprečítala celú. Odkaz z tejto knihy je však ďaleko hlbší. Odporúčam prečítať každému kto i len trochu miluje literatúru. Myslím, že príbeh je vo veľkej miere inšpirovaný skutočnosťou v podmienkach na severe Kanady. Pán Hanka je pre mňa spisovateľ s veľkým S. Je to veľký človek, ktorý rozhodne má svetu čo povedať. Ďakujem.
Jitka Kejřová, nakladatelství V Ráji napsal
Dobrý den vážený pane doktore, úplnou náhodou jsem vás objevila na internetu a jsem potěšena, že vás mohu pozdravit z Prahy. Často vzpomínáme s paní doktorkou Dášou na krásné časy prožité na poliklinice v Táborské pod vaším vedením. Již patnáct let podnikáme v zubní ordinaci na Budějovické ul. a zároveň pokračujeme v nakladatelské činnosti. Zdravíme vás a přejeme hodně úspěchů ve vaší tvorbě Jitka a Dáša jitka.vraji@seznam.cz
ZuzaMaj napsal
Vážený pane Hanko, patříte mezi nejlepší české spisovatele. Líbi se mi Váš jazyk, líbí se mi obsah Vašich románů a jejich myšlenka. Vracíte české literatuře vysokou úroveň českých klasických spisovatelů.
Antispam
Napište číslo 100 slovem
Stránka: 12

Milé Lence z Prahy (nebo z Letné?), prostě pro Lenku jednu strašidelnou až hororovou povídku z pera autora Nezvratný okamžik

 

Nejvěrnější čtenářka Andělka ze Sokolče má svůj pozdrav od autora na straně

Nejen pro Sedlajdu od Labe speciální strana

A pro J. a všechny další hledače pokladů trocha inspirace v poezii. Na straně

mohou prostřednictvím poezie, která nás inspiruje, odhalit ten největší poklad sám v sobě - citlivé, cítící srdce.

   

A Rebelce oplácíme stejnou mincí, krásu krásou smiley

Kolibřík

Z knížky Hry a hrátky se zvířátky

Poletuje vzduchem ptáček,

živé stříbro, jak se říká.

strakatý si nosí fráček

však ho znáte kolibříka.

 

Na chviličku neposedí,

nikde není a je všude.

kolemjdoucí na něj hledí,

co jen z toho kluka bude?

 

Hroch

Z knížky Zoologická zahrádka

Hroši dva šli do divadla,

neměli však pohodlí.

Lóže totiž s nimi spadla,

jak jste správně uhodli.

 

Takže už vám divné není,

že v divadle posměch sklízí

a na každé představení

hledí radši v televizi.