Zdeněk Hanka » Dočetli jsme se...

Dočetli jsme se...

Zdeněk Hanka – v magazínu Vaše literatura

VašeLiteratura.cz je respektovaný literární magazín, který byl založen v roce 2009. Klade si za cíl přinášet svým čtenářům zajímavé články o domácí i světové literatuře. Zaměřuje se jak na beletrii pro dospělé, tak na literaturu pro nejmenší čtenáře, komiksy a odbornou literaturu. Za dobu své existence jsou na stránkách magazínu zveřejňovány recenze knižních novinek, články z oblasti dějin literatury i literární teorie. Nechybí ani literární koutek, jehož prostřednictvím mohou začínající autoři seznámit čtenáře se svou tvorbou, čtenářský deník nebo rozhovory se současnými spisovateli. Novinkou je přehled literárních soutěží a databáze elektronicky dostupných knih. 


Pravidelnou rubrikou je také Medailon autorů. Našli jsme zde také medailon Zdeňka Hanky.

Dopis do ticha nalézá cestu mezi čtenáře.

Na respektovaném portálu  Vaše literatura se objevila recenze, která otevírá první stránky knížky, jako pozvánku pro ty, kteří po ní dosud nesáhli.

Všechny postavy, které na pomyslné jeviště vstoupily, chtějí tímto poděkovat pozorné a citlivé recenzentce Radce Jakubíčkové za literární ochutnávku. Ta naznačí náladu příběhu, aniž vyzradí, kudy děj ubíhá. 

Beseda z Oseku na druhou stranu zeměkoule

Příběhy bezpráví - "Dráty, které zabíjely" aneb  Beseda z Oseku na druhou stranu zeměkoule.
Náš host promluvil o citlivém tématu, týkajícím se jeho rodiny - bratranec jeho otce, Zdeněk Šťastný (*1927 +1951), neunikl střelbě při pokusu o přechod hranic 16. 8. 1950. Zdeněk Hanka nám přiblížil osud čtyřiadvacetiletého mladého muže, kterému bylo znemožněno studovat i pracovat a který chtěl odejít za svobodou. Důvěra v nepravé lidi se jemu i jeho kamarádům stala osudnou. Na tomto příběhu jsme se snažili pochopit podstatu totalitního režimu a uvědomili si, jak křehká je demokracie. 
Více se o příběhu, který byl předmětem besedy, dozvíte na http://www.ustrcr.cz/cs/stastny-zdenek-duron-ludvik-kralicek-otakar

Základní škola v Oseku navázala se Zdeňkem Hankou vzájemně obohacující vztah, který se datuje od návštěvy autora na jaře 2016. V besedě Zdeněk Hanka prostřednictvím Skype promluvil o obecných principech vedoucích k plošnému selhání demokracie, o zfanatizování a zaslepení mysli jedinců a posléze davu v zájmu nějaké ideologie a o pramenech násilí.
​ Na konkrétním případu člena rodiny, který se stal obětí totalitního režimu, Z.H. dokladoval, že hrozba totality, spojené se zrůdnou brutalitou je stále živá a je nezbytně nutné v zájmu zachování dosažených morálních a etických hodnot zdroje zla pokaždé včas rozlišit.
http://www.skolaosek.cz/clanky/aktuality-skoly/beseda-z-oseku-na-druhou-stranu-zemekoule.html

Zdeněk Hanka o životě
Zdeněk Hanka o životě

RECENZE: Český spisovatel zasadil neobvyklý příběh do prostředí severní Kanady
Knížka je to velmi zajímavá a poutavá díky napínavému příběhu a formě zpracování.
Drsná příroda téměř bez osídlení na severu Kanady, silní zarostlí chlapi, kteří tam mají pracovat jako dřevorubci a stavbaři, a další dva, dvě hlavní postavy, tvořící pro zbytek pracovníků dvoučlenný záchranářský tým – to jsou kulisy a aktéři neobvyklého příběhu, který napsal český spisovatel Zdeněk Hanka, vlastním jménem Zdeněk Šťastný.
Román vyšel v polovině letošního roku pod názvem Severně od šedesáté páté v nakladatelství Triton. A i když jeho autor nepatří mezi nejznámější smetánku českých spisovatelů, musím říci, že napínavější a pozoruhodnější dílo jsem už dlouho nečetl.Severně od šedesáté páté, nová knížka Zdeňka Hanky.
V dramatickém příběhu nechybí přátelství, nedorozumění, napětí, spousta zápletek a zvratů, rychlé režisérské „střihy", které umocňují děj, spád a zvědavost, jak bude kniha dál pokračovat. Ve volnějších chvílích jsou obsaženy i prvky humoru a celý napínavý děj a vztahy rámuje krásné vylíčení divoké severské přírody s vlky, polární září, nekonečnými sněhovými pláněmi, ledovým mostem dotýkajícím se hladiny bouřícího a nebezpečného veletoku Mackenzie.
Sám spisovatel žije už řadu řadu let právě v Kanadě a pracuje v oboru zdravotnictví. Působil i jako záchranář na dalekém severu, a tak mohl díky svým zkušenostem mistrovsky popsat jak postavy v uvedeném příběhu, tak i prostředí, pro českého čtenáře jinak dost neznámé.
„Oceán je veliký, a i když člověk žije tak daleko, stejně zůstává tím, kým je. Chci si povídat s lidmi v České republice aspoň prostřednictvím svých knížek. I když vím, jaké texty by snadno zaplavily pulty, nechci při psaní uhnout ze svých pravidel, která v sobě mám. Jsem rád za vaši odezvu," napsal mi z Kanady Zdeněk Hanka.
Kdo má rád dobrodružství, napětí, zeměpis, přírodu, pěkný jazyk, dobrou literaturu všeobecně, může si tuhle knížku přečíst. Myslím, že určitě nebude litovat.
Příběh je tak zajímavý, že česká a kanadská strana uvažují i o jeho zfilmování. Tak tedy hezký zážitek!
Libor Želinský

Beseda očima účastnice - Reportáž ze školního časopisu Smajlík č.3, 2016 Základní školy v Oseku nad Bečvou


Beseda s panem Hankou a Ájou Trávničkovou
Dne 11. 4. jsme měli možnost poznat výjimečného spisovatele a výjimečnou umělkyni. Věřím, že na každého nějak zapůsobil a něco v něm zanechal. Jestli pro vás hodiny, které jsme s hosty strávili, znamenaly jen možnost, jak utéci před písemkami, tento článek pro vás asi nebude. Mne opravdu bavilo se dozvídat, jaký je příběh knihy, která se nám dostane do rukou, nebo jaký je příběh autora, který se nám dostal do hlavy.
Návštěva probíhala hladce, v první části nám oba hosté popisovali svůj příběh a své dílo. To nám i ukazovali a knihy pana Hanky jsme si mohli zakoupit. Musím přiznat, že bych v knihkupectví asi sahala po jiných titulech. Poté, co jsem ale pochopila, jaký příběh se skrývá za knihou, měla jsem chuť si knihu pořídit. I Ája nám představila svoje obrazy a na ty, se kterými jsem mluvila, zapůsobily jak její obrazy, tak způsob jejího vyjadřování.
Pochlubili se nám i s filmem, který natáčeli po cestě Amerikou a Kanadou.
V poslední části, která mě osobně bavila nejvíce, šlo o to ptát se a chtít odpovědi. Největší zájem o to bavit se byl z řad deváťáků. Bohužel byla beseda z našeho pohledu docela předčasně ukončena.
Tímhle ale spolupráce s týmem, který tvořil knihu Severně od šedesáté páté, neskončila. S Ájou jsme měli možnost spolupracovat po výtvarné stránce a podobně fungovala i spolupráce s panem Hankou, kterému jsme navrhovali ilustrace k fejetonům.
Od pana Zdeňka Hanky jsme dostali i dopis, který nás moc potěšil. Asi úplně nechápu, jak se stalo, že světoznámý spisovatel si ke spolupráci vybral právě nás. Podle mě jsme si ale vůbec neudělali ostudu. 
Marie Číhalová, 9. třída

                                               Vlna z Brna 

Všechnopárty

 

Na rozhlasových vlnách

Poslechněte si rozhovor Zdeňka Hanky s Lucii Výbornou

Beseda se spisovatelem Zdeňkem Hankou

Umění. Práce rukou a lidského ducha, která by měla být náležitě a citlivě oceněna. Vyjadřuje totiž celou osobnost člověka a jeho poselství světu.

 Žáci 7. - 9. třídy  měli 11. 4. 2016 možnost seznámit se hned se dvěma osobnostmi z oblasti umění najednou, neboť na naši školu zavítal spisovatel a lékař Zdeněk Hanka, jenž má své rodné kořeny na jižní Moravě, ale v současné době působí v Kanadě. Doprovázela jej ilustrátorka a výtvarnice Alena Trávníčková, která pochází z Oseku nad Bečvou.

Pan Zdeněk Hanka je původní profesí lékař a pohotovostní specialista. Působí v kanadském městě Calgary.  Nás však přijel seznámit se svou literární tvorbou pro dospělé i pro děti, a motivovat nás tak k četbě. Prostřednictvím krátkého filmu nám prezentoval  prostředí, ve kterém žije a pracuje. Ve filmu jsme mohli vidět i dalšího výtvarníka, s nímž tento spisovatel spolupracuje, domorodého Indiána Kaluma Teke Dana.  

Slečna Alena Trávníčková se věnuje výtvarnému umění. Ilustrovala některé knihy Zdeňka Hanky. Zaměřuje se na grafické práce, interiérové a akrylové malby. Představila nám své obrazy, jež mj. měly úspěch na výstavě v Kanadě, v calgarské galerii ArtBOX. To vše je důkazem, že vynaložené úsilí může dovést člověka k dosažení jeho cílů a otevřít nové životní obzory.

Část programu se nesla v duchu besedy. Žáci se mohli na cokoliv zeptat a pan Zdeněk Hanka všechny dotazy velmi ochotně a často i vtipně zodpověděl. Vykouzlil tak úsměv na tvářích všech zúčastněných. Svým pozitivním přístupem vnesl do zamračeného a šedivého dopoledne příjemnou pohodu. Také obrazy Aleny Trávníčkové působily jako pohlazení na duši.

                                                                                             Radka Jakubíčková

http://www.skolaosek.cz/clanky/aktuality-skoly/beseda-se-spisovatelem-zdenkem-hankou.html


Základní škola a Mateřská škola Osek nad Bečvou, okres Přerov
Základní škola a Mateřská škola Osek nad Bečvou, okres Přerov
Beseda se spisovatelem
Beseda se spisovatelem

Česká obchodní asociace vytváří dvoustranné obchodní a investiční příležitosti pro společnosti v České republice a Kanadě. 

Jejím cílem je: 

• podpora českého zboží a služeb v Kanadě a ve Spojených státech

• podpora zahraničních investic v České republice a Kanadě

• pomoc najít kanadským společnostem trhy pro své výrobky v České republice

• poskytovat vzdělávání, informace a příležitosti týkající se mezinárodního obchodu pro své členy

• pomoci svým členům při hledání obchodních partnerů

• spolupracovat se zástupci vlád České republiky a Kanady

Nabízí služby:

• přístup k obchodním informacím - obchodní a investiční příležitosti 

• organizace obchodních misí

• spolupráci s dalšími podnikatelskými subjekty

• semináře

• navazování kontaktů a společenské akce

Czech Business Associaton of Canada

Název akce: Výroční Valná hromada Datum: 10/14/2015, Místo: Canadian Club, Valhalla, Avenue SW Calgary, Alberta. 
Speciální hosté: Zdeněk Hanka

Pan Zdeněk Hanka je český spisovatel, uznávaný doktor medicíny, OPT specialista, profesionální instruktor v St. John Ambulance v Calgary, umělec, divadelní tvůrce a hudebník. Pan Hanka se po dokončení studia stal novorozeneckým specialistou, později přijal pozici generálního ředitele a vedoucího lékaře zdravotnického zařízení v Praze, přednášel na škole pro registrované zdravotní sestry a na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy.  Do Kanady přišel v roce 1999. Příběh "Partitura pro srdce" je částečně založen na osobní zkušenosti autora. Podílel se na překladu mnoha knih do češtiny, jeho nejnovější kniha "Severně od 65" je drama záchranářů na řece Mackenzie.

Zdeněk Hanka se chystá na návštěvu své domoviny

Během několika málo dnů se můžeme setkat v České republice, potažmo i na Slovensku. Přípravy na jeho aktivity v naši zemi vrcholí a jedno zpřátelené nakladatelství v předstihu Zdeňka Hanku stačilo ještě i vyzpovídat.

Rozhovor: Alena Blažejovská hovoří se spisovatelem Zdeňkem Hankou

Rozhovor se spisovatelem Zdeňkem Hankou vznikl nedávno při jeho návštěvě Brna. Viděli jsme se poprvé v životě. To už jsem věděla, že se narodil v roce 1956 v Uherském Hradišti a od školních let žil v Praze. O tom, co vystudoval a kdy a proč začal psát, vám bude v Zelném rynku vyprávět sám. Doplňme jen informace o dramatickém zlomu, který jej v roce 1999 přiměl odjet do Kanady.

V internetové encyklopedii Wikipedie se o Zdeňku Hankovi mj. píše: „Ve druhé polovině devadesátých let předkládá privatizační projekt zdravotnického zařízení, jehož je ředitelem. Projekt je vládou podpořen a schválen pro realizaci. Tlak vnějších subjektů zainteresovaných na privatizaci ho přinutí ustoupit od privatizace a odstěhovat se s rodinou do Kanady. V Kanadě začíná pracovat jako pomocný dělník v panelárně, pouliční prodavač. Absolvuje studium pomocné zdravotní sestry a začíná pracovat v domově pro seniory. S cílem získat prostředky pro příslušné zkoušky k získání lékařské licence opouští práci v domově pro seniory a zakládá restauraci Country Garden Café.“ Tolik pro ilustraci, že mezi Hankovým někdejším a současným lékařským působením existovalo dramatické období, které – jak se zdá – prověřilo jeho vnitřní sílu. A teď zpátky na začátek: „Kdy a proč jste začal psát?“

          

Do Kanady za českým autorem

zdenek hanka nahled

Český lékař Zdeněk Hanka, kanadský lektor pohotovostních specialistů a manažer kliniky v Calgary Zdenek Stastny, ale především spisovatel Zdeněk Hanka, vydává v těchto dnech ve vydavatelství Albatros knížku říkanek pro děti Hry a hrátky se zvířátky.

Ta je zajímavá tím, že ji svými obrázky doprovodí děti ze zařízení alternativní rodinné péče Klokánku a honorář i samotný výtěžek z prodeje knih poputuje zase zpátky k nim. Alespoň takto z dálky chce přiložit k ruku k dílu spisovatel, který tak nepřímo potvrzuje i poselství svých knih o vítězství dobra, lásky, tolerance a nezištné pomoci potřebným.

Než přijede autor do Čech za dětmi do Klokánku, s předstihem jsem se ho zeptala.

Jak vás oslovují kolegové, kamarádi a sousedé u Vás v Kanadě, umějí Vaše jméno jakž takž vyslovit, nebo používají nějakou anglickou variantu vašeho jména?
Stalo se to náhodou. Vypozoroval jsem se, že není pro každého snadné vyslovit dvě souhlásky za sebou, jak to je v případě jména Zdeněk. Nejdříve dvakrát zabzučí a pak vítězně zvolá ‚zedené‘. Tu se však přihodilo, že jeden člověk mě představoval jiným lidem a prostě řekl: „Tady to je Dan.“ Podíval jsem se na něj a on jen přikývl. Udivilo mě to, protože on s vyslovením problém neměl. Byl to Čech. Od té doby jsem Dan. Když mě však někdo osloví Zdeňku, zahřeje mě to.

Dlouho se pohybujete v cizojazyčném prostředí, Vaším druhým jazykem je již několik let angličtina, umíte si takhle hrát i s angličtinou?
Cizí jazyk se člověk může naučit. Jenomže to slovo cizí je přiléhavé. V cizím jazyce můžete vystudovat, můžete sepsat smlouvu, můžete číst knihy. Mateřská řeč je ale prosáklá do genů. Zejména čeština je nástroj, jímž, obrazně řečeno, ušijete jakýkoli kostým. Pravidla jsou mnohdy přísná. Mám rád češtinu pro tu jemnost odstínů ve vyjadřování a delikátnosti pravidel. Jen považte. Předložku ku můžeme použít pouze před slovem začínajícím písmenem p, po němž následuje pouze určitá souhláska. Nebo to naše kroužkované ů! Může je člověk nemilovat? Současně se však dokáže vymykat pravidlům způsobem, který cizinec nepochopí. Ve větě vyjadřující děj minulý si sáhneme pro čas budoucí: „Přijdu tam a co nevidím! Mám za to, že je to zase ten kluk střapatá!“ Zde není zbla pravidelnosti. (Nebo špetky?) Jak mohu mít něco za něco? Proč je u mužského rodu ten ženský tvar přídavného jména? Přesto nalézám hluchá místa, kde mi spisovný výraz schází. Například přístroj lze seřídit, ale právě tak jej někdo může rozštelovat. Nenalézám spisovné, podobně výstižné sloveso. Daleko fundovaněji dokládá možné proměny a barvy našeho jazyka Pavel Eisner. Nikdy neproniknu do angličtiny tak hluboko. Mateřský jazyk je totiž v člověku živen pramínky přesahujícími generace.

Na Vašich knihách oceňuji, že se váš jazyk neutíká k tomu, co vnímám jako současný trend, k vulgaritám a hovorové „pačeštině“, Vaše čeština je pořád ta krásná čistá a spisovná řeč, a přitom barevná a mnohovrstevnatá, takže to jde i tak. Jak Vy vnímáte invazi vulgarit, která se na nás valí úplně odevšad a začíná se snad stávat i jakousi normou?
Ten jev je vhodným tématem pro sociologickou studii. Myslím si, že lidé dnes pociťují určitou tíseň a obavy. Mají pocit, že věci se ubírají svým směrem, aniž jejich pochod mají možnost řídit. Vulgarita a sprosté vyjadřování nahlas a nevázaně tak může propůjčovat pocit svobody, síly a nezávislosti. A zlevněná kultura jazyka? Nevím čím to je. Lidé si mezi sebou půjčují dávno obroušené slovní obraty, jeden po druhém je opakuje, až ztrácejí význam a původní vtip. Lidé si berou z jiných jazyků slova, komolí si je a přisvojují. Možná, že jsou to jakési kotvy jistoty. Jít tam, kam jdou všichni.

Stejně jak čistá je Vaše čeština, tak jasně čitelné je i vymezení dobra a zla u Vašich hrdinů. Avšak závěr knihy většinou umožňuje čtenáři, aby si ten úplný konec domyslel sám. Pro mě jsou to téměř pohádková poselství o vítězství dobra nad zlem, možná jsem příliš velký optimista, neboť Vaše knihy, i když jsou vtipné, občas v nich také hodně mrazí, a tak nabízejí i ty horší konce. Jaké zakončení jste si určil ve svých knihách Vy sám? Necháváte otevřené konce, aby nevyzněly moc sladce, nebo je to vaše hra se čtenářem?
Je lákavé napsat příběh, který se na konci zašněruje tkaničkami. Je pravda, že ty tkaničky nechávám často znepokojivě rozvázané. Možná však jen zdánlivě. Ten kód k závěrečnému sdělení bývá dostupný po zavření knížky v následné úvaze. Straním dobru. Ty opticky otevřené konce jsou obrazem našich životů, protože ve skutečném životě ten boj dobra se zlem není nikdy ukon…

Z Vašich knih je patrné, že jste zasažen i výtvarným uměním a hudebně. Věnujete se i tomuto umění?
Zdá se mi, že takové jsou ingredience určitých povah. Při přípravě bramboračky, čočkové polévky a zelňačky saháme po podobných přísadách a v případě zmrzliny jahodové, vanilkové a čokoládové zase po jiném okruhu. Možná je to podobné i u lidí. Kdo píše, má vztah i k malování a k hudbě. Možná zase ten, kdo hraje militantní počítačové hry, má zase sklon k násilí.

To jste mě teď naladil na hustou zelňačku. Vaříte? Dnes už snad každý kumštýř napsal kuchařku, a jak je vidět, prodávají se víc než dobré knihy, neuvažujete, že byste napsal třeba česko-kanadskou kuchařku?
Trefila jste. Jsem rád, že jste mi položila tu otázku. V Kanadě jsem založil, vlastnil a vedl restauraci. Jmenovala se Country Garden Café a po půl roce ztráty jsme ji obrátili v ziskovou a svébytnou oázu s vyhledávanou kuchyní. To všechno pouze dík magii jiné ruky nad sporákem než mé. Moje vlastní kuchařská kniha by mohla obsahovat tak nejvýš jeden odstavec.

Kdo Vás inspiruje, kdo jsou Vaši oblíbenci?
Teď mi odpověď chybí. Napadají mě jména, to ano. Z oblasti té i oné. Jenomže nemůžu ten soupis ukončit. Roste a já nechci nikoho pominout.

Na co se můžeme těšit, máte nějaký nápad v hlavě, nebo už dokonce na papíře?
Ano, ano, ano. V hnízdě se jich vyklubalo pět. Šestá se klube. Právě teď. Jen poslouchejte…

Jak vůbec kniha z Vašeho pera vzniká?
Vezmu do ruky knihu se samými bílými stránkami a svolám hrdiny příběhu, aby mi vyprávěli. Pak už jen ty bílé stránky obracím jednu za druhou. Tak trochu podobně to je. Možná.
Uznávám, že to byla nesolidní odpověď. Je to ve skutečnosti tak, že zavřu oči a náhodně ťukám do klávesnice a představuji si celý děj. Pak oči otevřu a potom už jenom text rozdělím do kapitol.
Ne, tak to není. Musím vám to teď už říct popravdě. Knížka vzniká opravdu jednoduše. Jdu do knihkupectví. Tam si koupím nějakou svou knížku, přečtu si ji a pak už ji jenom přepíšu.

Pokud bychom chtěli z povahy hrdinů Vašich knih vyčíst, jaká je letora autora, zákonitě musíme dojít k závěru, že jste přinejmenším dobrodruh. Teď jste mi potvrdil, že i vtipný dobrodruh. Jste tak velký mystifikátor?
Neměl jsem v úmyslu být dobrodruhem. Když se dívám před sebe, vidím spořádaného a ukázněného muže. Když se ale ohlížím zpět, dívá se na mě rozcuchaný, trochu potlučený kluk.

S Českou republikou jste v úzkém spojení, dá se to vyčíst i z Vašich blogů na iDnes.cz, kdy i takto na dálku s Vámi občas cloumá česká politická scéna. Jak vnímáte politiku obecně? Je rozdíl v přístupu politiků u nás a v Kanadě? Co Vás nejvíc vytáčí v jejich přístupu všude na světě?
Právě mezi politiky po celém světě bych asi moc rozdíly nehledal. Procházejí podivným, avšak předvídatelným způsobem. Na počátku jsou vykasané rukávy, jasné čelo a odhodlání vykročit do boje za spravedlivý řád. Výroky zprvu smělé, provázené potleskem davu, postupem času ztrácejí na břitkosti, břicho se zakulacuje a místo tváře ukazuje politik svým lidem, pro jehož zvolení hřímali, svá záda. Často ještě hůře. V českém prostředí je však takový vývoj politika strmější a důslednější. Často jeho poslední fanfárou je pak rázné klepnutí kladívka prokurátora.

A lidé? Tam a tady?
Mám rád český zemitý vtip, smysl pro humor a pohotovost slova. Tradiční muzikálnost a vůbec umělecké cítění. Divadlo, filmy, literaturu, sochařství, lidé se umí vyjadřovat výtvarně. Věda má velmi solidní místo ve světovém měřítku. Je opravdu na co být hrdý a ve srovnání v těchto oblastech našinec má co nabídnout. Česká republika se však poslední dobou stává ostrovem, viditelným očima celého světa i jinak. Malá část obyvatel vypouští kouř. Na kouři je nedobré to, že štípe do očí všechny a těžko se chytá do nějaké sítě. Budu přesnější. Ta země se stává z pohledu celého světa zcela zřetelně rasistickým celkem. Zločin se zaměňuje za etnikum nebo za obsah víry. To je velmi nebezpečné a je to slepě nakažlivé. Jen považte, co bude následovat, až se do čela společnosti, takto zasažené virem, postaví populista, který hledanými slovy bude přesvědčovat národ o potřebě genocidy. A to není něco, co by tady ještě nebylo. Věřte nebo ne. Na jedné webové stránce vyšla zrůdná úvaha, v níž mladý autor předkládá plán na vytvoření jakýchsi plemenných knih pro lidi. S jejich pomocí by, podle toho člověka, bylo možné vyšlechtit takové ideální užitečné plemeno, které by eliminovalo nepřizpůsobivé spoluobčany. Ten pervert sám sebe nazývá spisovatelem. Na jiné české webové stránce vyšla čtvrtého listopadu dva tisíce jedenáct nelidská a studeně neonacistická „povídka“, líčící pitku – jak autor píše „kalbu“ – v někdejším koncentračním táboře. Povídka je prokládána rasistickými „vtipy“, které si netroufám a nechci ani naznačit.
Vím, že opravdová a skutečně významná většina lidí nesdílí podobné uvažování. Svět však zažil už dost demagogických rétorů, kteří dokázali vykotlat svědomí i normálně myslících lidí.

A naopak. Co je pro Vás dobrá zpráva pro svět a co udělat, aby těchto zpráv bylo co nejvíc?
Mám rád mladé lidi. Tu část, která cestuje po světě, vzdělává se, má smysl pro pozitivní vidění, bez předsudků, bez touhy po násilí. Těch lidí je dost. V obchodě s hračkami ubývá dětských samopalů a tanků. Myslím, že ubývá i násilných počítačových her. Vidím smíšené skupiny lidí všech etnik, jak se společně baví. Mluvím o vyspělé populaci. Mám-li nabídnout odpověď na druhou část otázky, pak se domnívám, že lidi by prostě měli mít zdravý rozum a vlastní názor. Za podstatné považuji neustupovat před násilím. Je nutno rázně a nesmlouvavě zakročit a ukázat na ně a zastavit je. Slušnost na násilí neplatí.
Třeba to ještě potrvá, ale jsem přesvědčený, že v tom je česká společnost na dobré cestě a tomu viru se ubrání.

Krásná tečka na závěr, za kterou, stejně jako za celý milý rozhovor, děkuji.

 Kde se co šustlo...


Soukromé gymnasium Josefa Škvoreckého -  25.11.2013

Studenti se formou besedy seznámili nejen s životem v Kanadě, ale i s tvorbou pana Zdeňka Hanky.

Velmi poutavé vypravování, které studenti rozhodně ocenili. Pan Zdeněk Hanka studenty seznámil i s kanadskou krajinou, se životem v Kanadě, jak se dnes V Kanadě žije lékařům a se životem kanadských indiánů. Ve svém volném čase se pan Zdeněk Hanka věnuje tvorbě nejen pro dospělé, ale i tvorbě pro děti.

Studenti živě diskutovali, pan Zdeněk Hanka byl velmi spokojen s přátelskou atmosférou na škole, studenti od něj dostali dokonce i dárky.

Celou akci jak spisovatel, tak i studenti hodnotili velmi pozitivně.