Zdeněk Hanka » Zrcadlo v mlze

Zrcadlo v mlze

V dálkovém zahraničním autobuse byl pod sedadlem nalezen dvoudílný rukou psaný deník. Jde o velmi unikátní zápisy třináctiletého žáka, které jsou v knize doslova citovány. Příběh je přímou reportáží a jde po stopách dramatického hledání autora deníku, tak jak je popsáno nálezcem, RNDr. Z. Halasem. Vzhledem k věku autora deníku, je kniha Zrcadlo v mlze adresována zejména čtenářům ve věku mezi deseti a patnácti lety.

Důležitou skutečností je, že rukopis knihy Zrcadlo v mlze autor Zdeněk Hanka dokončil v únoru 2008.

Kniha s dětmi, o dětech a pro děti, ale vlastně nejen pro ně. Úplně pro všechny, kteří rádi sní, a zajímají se o všechno, o čem se nám, jen obyčejným smrtelníkům může zdát!

 

Autorská douška

Zrcadlo v mlze

Knihu jsem adresoval čtenářům na pomezí dětství a dospělosti. Svým formátem tedy nese prvky pohádky a také v určitém smyslu literatury faktu. Zdaleka nejde o kolizi neslučitelného, protože tak jako nelze nalézt ostrou hranici mezi oběma etapami životního vývoje, nenalezneme ani zde ostrou mez oddělující fikci od skutečnosti. Příběh proto promlouvá stejně tak k čtenářům opouštějícím dětský dvorek a chtějí sáhnout po knize s poselstvím určeným dospělým a právě tak těm zkušeným čtenářům, kteří se chtějí dotknout uvažování zrajícímu.

Možná stojí za zmínku, že knihu Zrcadlo v mlze jsem psal na velmi malém laptopu za volantem ambulance. Motor běžel, na sedadle vedle mě ležela trvale zapnutá vysílačka a já jsem předním oknem velké pohotovostní sanitky obhlížel skrz na skrz promrzlý terén na severu Kanady. Technici, stavbaři a naftaři zde zakládali těžební jednotku. Pro zajímavost, právě odtud pochází snímek vlků, který lze vyhledat na ve fotogalerii. Psal se rok 2007.   

                                                                                                                                                                              

Jen kousíííííííííííííííček

Drobný čtenářský postřeh

Taková trošičku dospělejší téměř detektivní pohádka:-)

...jé, už je konec, škoda. fakt dobrý, a je tam všechno co mám ráda, nejen to hlavní, téma "virus lásky", ale je to Malý princ, tulák po hvězdách, krásný popisy architektury budoucnosti, kousek Gaudiho i Kaplického, ale taky rokenrol a hippies, no prostě balada, krása, nádhera. Moc se mi to líbilo a hlavně, to co postrádám dnes v knihách i ve filmu, nastoluje to tolik otázek, a tolik odpovědí, každý si dosadí tu svou vizi, ale základ a podstata je stejně jedna, fakt nádhera.

hasa