Zdeněk Hanka, vlastním jménem Zdeněk Šťastný, se narodil 20. ledna 1956 v Uherském Hradišti a zemřel 31. ledna 2020 v Calgary v Kanadě. V Uherském Hradišti prožil dětství, nabýval vědomosti v základní škole, ale také se vzdělával v hudbě, učil se hrát na cimbál a získal zkušenost s divadelním jevištěm. V roce 1967 hrál ve Slováckém divadle jednu z dětských rolí hry Alejandra Casony Jitřní paní. Svou moravsko-slováckou zpěvnost si přenesl do Prahy, kde základní školu dokončil. Absolvoval gymnázium a vystudoval medicínu na Fakultě dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze.

Po studiích působil jako dětský lékař v Kadani, později po atestaci prvního stupně získal místo jako novorozenecký lékař v Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Podolí. Na jaře roku 1989 podepsal petici Několik vět a na přelomu osmdesátých a devadesátých let se aktivně účastnil demokratických proměn. V létě roku 1990 absolvoval vědeckovýzkumnou stáž na Universitě v Římě, orientovanou na imunologickou problematiku u novorozenců.

V roce 1991 byl jmenován ředitelem zdravotnického zařízení v rámci restrukturalizového OÚNZ v Praze 4 a v rámci programu HOPE byl vybrán na postgraduální stáž na University of South Florida ve Spojených státech. Po složení specializační atestace vyššího stupně vyučoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, na Střední zdravotnické škole a na Škole veřejného zdravotnictví. Jako externí poradce Ministerstva zdravotnictví se podílel na alokaci specializované zdravotnické techniky v České republice a současně se stal prvním prezidentem Asociace pro privátní medicínu APRIMED.

V souvislosti s privatizací zdravotnického zařízení, jehož byl ředitelem, se setkal s nátlakem vnějších subjektů a rozhodl se odstěhovat do Kanady. Zde prošel velkým množstvím profesí. Začal jako pomocný dělník v panelárně, později jako ošetřovatel v domově pro seniory, pak i jako řidič školního autobusu, navaděč na letišti a laborant. Přestože sám o svých kuchařských schopnostech žertuje, založil, vlastnil a úspěšně řídil v Calgary restauraci. To vše s cílem shromáždit finanční prostředky, aby mohl znovu složit všechny zkoušky k získání lékařské licence. Zkoušky složil až na opakovaný pokus. Vedle toho dálkově vystudoval na Villanova University v Pennsylvánii obor Project Management ve zdravotnictví. Medicínské profesi se věnoval jako záchranář a pohotovostní specialista v extrémních podmínkách kanadského severu. V současné době vyučuje budoucí záchranáře.

Literárně na sebe upozornil v roce 1989 sbírkou povídek z lékařského prostředí Lék pod kůží. V této době také vznikl literární pseudonym Zdeněk Hanka. Pod jménem Zdeněk Šťastný totiž publikoval jiný člověk.

Dosud vydal dvě povídkové sbírky (Lék pod kůží 1989, Vila v Rokli 1994), tři společenské romány (Kavárna 2009, Hedvábný řetěz 2010, Platina 2010), jeden román s autobiografickými prvky (Partitura pro srdce 2010), spolu s Jiřím Kuchařem vydal knihu rozhovorů s léčiteli (Léčitelé, jak je neznáte 1991), drobnou sbírku (Uspávanka 1992) psychologický román o lidských charakterech zasazený do extrémních podmínek severní Kanady (Severně od šedesáté páté 2013) a psychologický román z lékařského prostředí (Dopis do ticha 2016). V říjnu 2017 vychází v nakladatelství Alpress psychologický příběh Střípek malachitu. Další díla existují v rukopisech (Najdu tě, Zrcadlo v mlze aj.).

Zdeněk Hanka se také věnuje tvorbě pro děti. V roce 2013 vydal knihu Hry a hrátky se zvířátky, kterou ilustrovaly děti z Klokánku. V rukopisech existují tituly Když slunce spí, Horečka ostrova Zang, Fortissimo, Ploutve, křídla, kopyta a Tajemství pod Duhovákem.

Ve svých literárních dílech většinou apeluje na společnost nebo na svědomí jedince. Věnuje se tématům, která tíží společnost a se kterými se člověk denně setkává a musí se s nimi vyrovnávat (šikana, lidská přetvářka, nevěra, sobectví...). Přesto jsou jeho díla naplněna láskou a pozitivní energií.

Kromě literatury Zdeněk Hanka maluje a hraje na několik hudebních nástrojů. V umění nikdy nezobrazuje to, co je viditelné na první pohled. Jeho krédem je myšlenka, že pointu, ať už výtvarnou nebo literární si každý člověk musí najít sám.

Na základě podkladů poskytnutých Zdeňkem Hankou sepsala Radka Jakubíčková (2017)