Zdeněk Hanka » Aktuality » Velká máma je lék s neomezenou expirační dobou

Velká máma je lék s neomezenou expirační dobou

Jsou knížky, které si přečteme a brzy na ně zapomeneme. Jsou jiné, v nichž vnímáme postavy jako reálné bytosti, ale někde v podvědomí cítíme, že postavy byly autorem vytvořeny. Znáte však ten pocit, kdy víte, že právě teď jste se setkali s něčím, co vás povýší, poznamená v tom nejlepším smyslu a obohatí?

Vlastně to byla náhoda, že se mi dostala do ruky kniha Velká máma. Napsala ji Věra Fina a dílo je výjimečné tím, že příběh přímo prožíváte spolu s jeho hrdinkou. Říkám příběh, ale snad by se víc hodilo napsat deník, ale ani to není kategorie, do níž knížku mohu s čistým svědomím zařadit.

Autorka prožila a přežila závažné onemocnění. Citová hnutí, prožitky ale i fyzické obtíže, které ji provázely od prvotního hledání diagnózy, přes nesnadnou léčbu až po stránky knížky, líčí bez příkras, beze studu a velmi živě. Právě tím se dostává přímo do nitra čtenáře, protože jen tak si uvědomíme, člověčí zranitelnost a křehkost každého okamžiku.

Kniha je působivá svou pravdivostí. Autorka se nesnaží vyvolat soucit, ani se neheroizuje. Dočteme se i o nezdarech, těch které mohou potkat každého při pochodu všedním dnem. Pravdivost, otevřenost a upřímnost výpovědi tvoří jádro a samotnou esenci knihy.

Pozorný a citlivý čtenář vnímá pokoru, ale i sílu a odhodlání. Přijetí pravidel hry. Podobně jako kapitán na vratké a snadno potopitelné lodi postaví se přídí proti obrovské vlně, které se na něj řítí. Může přitom řvát na vlnu, může být zmáčený, ale drží kormidlo proti vodní stěně. To je cesta, kterou velmi jemně a nenásilně nabízí autorka.

Připouští, že před diagnózou a zahájením léčby „naostro“ na život nahlížela jinak. Tehdy kráčela po molu v roli modelky, krok pevný v jedné čáře a starosti přiměřené. Svou mořskou vlnu, která se proti ní rozběhla, dnes vnímá jako přerod a proměnu. Představuju si kuklu, kterou najednou začaly svírat pomyslné kleště. Možnosti pak zbývají pouze dvě. Nechat se rozdrtit anebo bojovat a vymanit se ze sevření. To, když se podaří, třebaže s vypětím sil, z kukly vyletí motýl, který je teď někým jiným. Ta zkušenost se pak stává velmi cennou mincí.

Perel, z nichž Věra Fina sestavila úžasný náhrdelník je v knize víc. Jednou z nich přínos pro profesionála ve zdravotnickém oboru. Lékař a zdravotní sestra spolu s pacientem tvoří tým a jsou partnery na jedné straně bojiště proti nemoci. Proti všem fasetám nemoci, tedy i duševnímu přijetí nové skutečnosti. Je třeba si připomínat, že lékař nebo sestřička jsou těmi, kteří ovlivňují postoj pacienta k nemoci. A právě pohled do budoucna, s jakým člověk čelí nemoci, hraje klíčovou úlohu v léčbě.

Knížka, ač nevelká rozsahem, nabízí ještě něco. Vzpomínkami na živelné, obyčejné dětství, při nichž autorka líčí půvabné a roztomilé podrobnosti, ukazuje, jak rozdílný je pohled do zpětného zrcátka na dětství prožité naplno v obyčejných podmínkách a na dětství, které se omezuje na pohled do mrtvého monitoru u počítačové hry.

Velká máma je knížka, ke které stojí za to se vracet. Všichni totiž hrajeme tutéž hru a pod různými dresy máme stejné potřeby, touhy, radosti trampoty. Není na škodu si to občas připomenout. Za to patří autorce Věře Fina upřímný dík.