Vilém je svědek

Zdeněk Hanka » Blog » Vilém je svědek
28.4.2013, Zdeněk Hanka

Nabízím živou zkušenost, která nepostrádá notu veselosti. Mám za to, že nejde o nevkus, protože tím bych popíral smysl pro humor, přesněji pro normální srandu, u té či oné skupiny lidí.

Nabízím živou zkušenost, která nepostrádá notu veselosti. Mám za to, že nejde o nevkus, protože tím bych popíral smysl pro humor, přesněji pro normální srandu, u té či oné skupiny lidí. Tomu nevidomému na autentické fotografii skutečně nevadilo, že byl zachycen. Tedy ponořme se do případu tak, jak se udál. Nádherný letní den pod kanadským nebem lákal k výletu. Na hranici Kanady a Spojených států  se rozkládá divukrásný přírodní park. Sám by zasluhoval podrobný výklad s obrazovým doprovodem. Waterton je malebné městečko zaměřené na turistický ruch. Právě to městečko je pomyslnou vstupní branou do Národního parku. Obchody plné suvenýrů, lahůdek, bezstarostnosti a letních radostí pozvaly tehdy i nás k příjemné nedělní kratochvíli.O starší důstojné dámě, která to léto zde meškala, už na jiném místě zmínka byla. Pojďme ji pozvat i do dnešní epizodky. Vyrazila na ten příjemný výlet s námi. A protože má blíž k devadesátce než k osmdesátce, vzala si  pro zpevnění chůze s sebou dvě turistické hole. Osvědčovaly se jí na klikatých lesních cestách, ocenila je i tentokrát. Vyšlapovali jsme si malebnými uličkami Watertonu, nahlíželi tam i onde.Krámky s oblečením a butiky nejsou pro muže velmi přitažlivé  a tak jsem se nabídl, že počkám rád venku a budu se rozhlížet do letního dne. Ona dáma, říkejme jí tchýně, rozhodla, že snad nemusí vejít do těsného obchůdku v plné zbroji. Nechala si pouze jedinou ze svých holí a tu druhou svěřila mně. Takový byl přirozený vývoj. Postavil jsem se před krámek, a abych čelil ostrému letnímu slunci, nasadil jsem si tmavé brýle. U nohou se mi usadil věrný obranář Vilém.Rozhodně mi nepřišlo na mysl, jaký budím dojem. S vážnou tváří jsem hleděl neurčitým směrem a trpělivě čekal. Tak, jak by čekal každý, kdo ví a zná, jak dlouho trvá prohlédnutí všech halenek a svetříků. Zarazilo mě, když ke mně přistoupila dvojice mladých lidí, uchopila mne z obou stran za lokty a tlačila mne přes ulici na druhou stranu. Vilém znejistěl a dal jim najevo, že on sám se hnout nehodlá. Stál jsem dál a stále nepřisuzoval bílé holi její tradičním symboliku. Ta však spolu se slunečními brýlemi a Vilémem byla jednoznačným signálem. Neviděl jsem se totiž. Přede mnou se srotil nevelký půlkruh diskutujících. Šeptem a posunky řešili, jak mne dostat přes ulici, přes kterou jsem rozhodně nechtěl. Hledali ke mně cestu přes bariéru nevysvětlitelného vzdoru. Ochotná starší paní se ke mně přiblížila a nabídla mi rámě. Zostražitěl jsem, protože to už budilo dojem konspirace. Ohlédl jsem se za sebe a ve skle výkladní skříně jsem spatřil svůj odraz. Teprve tady jsem zaváhal. Mám znevážit dobré úmysly přítomných a odhodit svou masku? Nebo se nechat převádět tam a zpátky?K úžasu malého srocení jsem sejmul  své brýle, usmál se a ujistil je, že na druhou stranu nemám namířeno.  Rozprchli se, ještě dlouho se pohoršeně ohlíželi a já jsem věděl, že to byl špatný převlek.

 

 

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Radka J. - 13.6.2017 10:15
:-D :-D :-D
Odesláno z IP: 86.49.151.129