Praze

Zdeněk Hanka » Blog » Praze
28.4.2013, Zdeněk Hanka

Neviditelný, leč srozumitelně popsatelný most, vedoucí odtud tam a zase zpátky.

 

 

Praze 

S nočním větrem přišel chlad,

navál nové spousty sněhu.

Přesto jsem ho viděl stát

na oceánu skalním břehu. 

 

Hledí tam, kde slunce zrodí

nový den jak zlatou číš.

Letět tam, či vyplout lodí,

kde věže pnou se k nebi blíž. 

 

Tam klenou se staré mosty

přes Vltavy houslí hlas,

hospůdky si zvou své hosty

a Orloj měří věčný čas. 

 

Zámecké jdou schody k Hradu

z Malé Strany pod Loretu.

S lehkostí volného pádu

tam malíř sahá pro paletu. 

 

V Pařížské či na nábřeží

čas vtištěný do fasád

paláců svých štíty střeží

velebnost a majestát. 

 

Metro letí nad údolím

pod barok i renesanci.

Století tak se stoletím

váže jako hudbu k tanci. 

 

Karel Hynek pod Petřínem

žehná lásce plachých párů,

která chutná mladým vínem

a voní po pražském jaru. 

 

V Edenu a v Podolí,

na Džbánu i Hostivaři,

letní den když dovolí,

scházejí se mladí, staří. 

 

Zvon Zikmund se rozezní

nad Třetí hradní nádvoří,

než paprsky poslední

nad západem zahoří. 

 

Pasáže zas ožívají

pod neony v nočním ruchu.

Divadla své kusy hrají

svými herci ve svém duchu. 

 

Před Operou u limuzíny

pán nabízí k vozu rámě,

u Kabaretu zase jiný

z tramvaje pomáhá dámě. 

 

Viděl jsem ho jak tam stojí,

od břehu jak jít se zdráhá.

Srdce má tam, to ho pojí

k staré dámě jménem Praha.

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem