Tam, kde svítá až na jaře

Zdeněk Hanka » Blog » Tam, kde svítá až na jaře
29.4.2013, Zdeněk Hanka

Hvězdy třpytící se vysoko nad hlavou jako zmražený ohňostroj , ticho jako v pyramidě a mráz vypůjčený z Vesmíru. Přesto je poezie severské divočiny u polárního kruhu, až na březích veletoku Mackenzie jen těžko sdělitelná.

Je možné přiletět sem malým letadlem. Letenka je pak napsaná rukou a pilot za letu rozmlouvá s hrstkou svých cestujících. Před dosednutím zakrouží nad úzkým pruhem přírodní přistávací dráhy, aby ověřil, že na ní nejsou sobi a ocitnete se v pustině. Když letadélko opět zmizí v oblacích, stojíte uprostřed tiché drsné nádhery.Pokud se sem vydáte po vlastní ose, je třeba vézt s sebou dostatek naplněných kanystrů, lopatu, spolehlivé zápalky, deky a především dobře připravené vozidlo. Pojedete přes zamrzlé řeky, úzké cesty a otevřené pláně, kde sporé jehličnany vypovídají o ostrém ledovém větru.Příroda u Polárního kruhu v oblasti povodí Mackenzie si získá každého, kdo překročí pomyslný práh obavy z neznámého.Vlci, sobi, bizoni zde mají svůj neomezený domov a můžete mít dojem, že to oni zbavili signálu a oněměli rádio ve vašem voze. To abyste mohli vychutnat to ticho. Potkáte je a shledáte, že vás přijmou, pokud respektujete jejich hájemství a svobodný domov. Domov v kraji, kde v létě slunce téměř nezapadá, les voní pryskyřicí jako opium a v zimě teplota klesá během dlouhých nocí, za vlčího vytí, pod čtyřicet stupňů pod nulou.Polární zář je odměnou, poskytovanou těm, kteří chtějí prošlapat zasněžené severní pláně. Pomalu se nad severním obzorem zvedne zelený jazyk, jako rozpitý neon. Líně se přelévá do odstínů žluté, červené a pluje jako měkký plamen nad tichými lesy. Němá zář se zvolna stěhuje a proměňuje, jakoby odrážela scenérii nějakého nadpozemského jeviště daleko za lesy. Pohasne zvolna tak, jak přišla.Podmínkou přežití je zde tichý a nepsaný zákon samozřejmé  podpory a soudržnosti těch, kteří zde žijí nebo pracují. Tady je pouto mezi člověkem a člověkem mincí, kterou zlatem vyvážit nelze. Třeba právě sem patří slova Roberta Frosta v překladu Hany Žantovské,

S jediným dobrým přítelem,                                                                                                              

dům z tvrdého dřeva bych postavil,

tam, kde mráz praská jak z pistole

a ručička kompasu nalezla cíl.

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?