Stampede

Zdeněk Hanka » Blog » Stampede

5.7.2013, Zdeněk Hanka

Může se nám vybavit sugestivně děsivý obraz ženoucího se stáda dobytka, tak jak jej nabídl jedinečným způsobem Johnny Cash.

Mnohým však to slovo může připomenout tradiční regionální slavnost, vracející do života doby Divokého západu. Přikláním se svou úvahou k živlu druhému.

V určitém smyslu společné prvky jedna i druhá Stampede jistě má. Jde o mimořádnou událost, která se prožene jako vlna, v prvním případě prérií, v tom druhém městem Calgary. V první polovině července každý rok se ulice, obchody, kanceláře zaplní kovboji. Tehdy i usedlí prezidenti velkých společností se nalijí do džínů a kostkované košile, na hlavu si posadí stetson, pohybují se ledabyle a tváří se nesmlouvavě a drsně. Jen zakroužit kolty. V chodbách olejářských mrakodrapů leží na slámě zapomenutá sedla a účetní s recepční se zdraví: “Yahooo!”. Vstoupíte do  obchodu a k chladicímu pultu s mlékem vás vede dřevěná ohrada a cenovka je prostřílená od padouchů.

Jako Smith & Wesson se mají houpat na obou bocích, stejně tak celý slavnostní týden ohraničují z obou stran stampedovské víkendy. Začíná se už v pátek. Použijeme-li k popisu otevření slovo průvod, hned se sami polekáme. Průvod může být prvomájový nebo pohřební. Podobně pojem přehlídka v sobě skrývá cosi výstražného, militantního. Pojem ‚Parade‘ je v tomto případě asi opravdu nejtrefnější. ‚Parade‘ zazvoní buď rozjásnou námořnickou kapelou v plném slunci a nebo právě pátečním zahajovacím ceremoniálem Stampede. V čele starosta a hodnostáři města tradičně v sedle a pak přehlídka ozdobených koní, krytých vozů a muzikantů s houslemi a bendžem. Tady si podávají ruce přes oceán velice zblízka Stampede a Jízda králů. Pouze těm houslím se na jednom břehu říká fiddle a těm druhým husle. Nadšená chuť hlásit se k tradici, nabrat dech ke zpěvu, vzít na sebe to, co je přes rok uloženo ve skříni, je shodná beze zbytku.

Celý týden je areál zábavního parku nabitý programem pro všechny, ale vždycky se symbolickým pachem střelného prachu nad prérií. Na každém rohu to šlape Country & Western kapelám lepším i těm horším, v aréně sebou na divokém býku nechává smýkat jezdec rodea s jednou rukou vysoko nad hlavou, hned vedle probíhají v kotoučích prachu závody krytých vozů a na letních stáncích se prodávají plechovky s kolou za desetinásobnou cenu. To všechno k tomu patří.

Každé ráno se během stampedovského běsnění zdarma podává tu a tam na otevřených prostranstvích ve městě snídaně. Je to lívanec s javorovým sirupem a někde k němu lupnou dva plátky slaniny. Taková návnada dokáže vytvořit nekonečně dlouhé fronty a tlačenice.

Kalgařané se hlásí ke své tradici velmi vehementně, dokonce ji nazývají největší show pod otevřeným nebem na Zemi. Možná tomu i někteří místní věří. V každém případě sem oslava osídlovaní Západu patří a právě tady proto působí autenticky a důstojně. Třeba to je proto, že nenapodobuje podbízivě cizí kořeny a nesnaží se nikomu vlichotit kopírováním cizích tradic. A tak to asi má být. 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?