Posezení s biskupem Václavem Malým

Zdeněk Hanka » Blog » Posezení s biskupem Václavem Malým

19.10.2014, Zdeněk Hanka

V úzkém kruhu se, stejně jako jinde, setkávají přátelé, kteří mají k sobě blízko a sdílejí vzájemně své trampoty i radosti. Přesto o sobě vědí i širší skupiny a ty se pak sejdou tehdy, když je spojuje něco většího rozměru. Věděli jsme proto předem, že do Calgary přijede biskup Václav Malý. 

Jeho slova poslouchali pozorně i ti, kteří si běžně pro slovo Boží nepřicházejí. Je to tím, že témata Václava Malého jsou vpravdě civilní a dotýkají se tak či onak každého. Dokáže vyjmout a nasvítit právě takovou látku, při které si člověk položí otázku, zda není jeho slovo adresováno právě jemu. Úvahy Václava Malého vedou k zastavení a zamyšlení. Odcházíte a cítíte se jako právě naladěný hudební nástroj.
Chci se teď zdržet nad jeho civilním povídáním, kdy jsme v přátelském kruhu seděli a zamýšleli se nad řadou témat a mluvili o nich docela obyčejně. Chtěli jsme vědět, co si myslí pan Václav Malý jako člověk a občan o tom či o onom.
Zeptal jsem ho, kde on cítí hranice svobody slova a zda se domnívá, že nějaké meze proti verbální agresi a vulgaritě by měly být stanoveny. Václav Malý považuje svobodu slova za nezbytnou živnou půdu pro růst svobodného člověka. Jedna věc je však vyjádřit svobodně a beze strachu svůj názor a něco jiného je slovem zranit, ublížit a povolit hráze obyčejnému hulvátství. Tady ale nepomůže jakákoli restrikce shora. Korigovat vidění někoho jiného je nemravné. Kvalita svobodné diskuse je však obrazem zralosti společnosti. A ta musí vyklíčit od jednotlivých lidí, neboť ti jsou prvky společnosti a ti vytvářejí její obraz. Jací jsme my sami, taková je kultura slova a taková je i naše svoboda a od ní se odvíjející důstojnost každého z nás. Teprve až nebude zvůle ve vyjadřování přijímána jako norma, pak bude svoboda slova nástrojem k dorozumění, tak jak to je pro zdravý vývoj společnosi nezbytné.
Zajímal nás jeho pohled na rodinu, na vztahy v manželství, na roli muže a ženy v soudobém civilizačním rytmu. Václav Malý se usmívá, má k tomu co říct. Věří, že role muže a ženy jsou dány biologicky a úspěch rodiny stojí právě v rozdílnosti rolí muže a ženy, otce a matky. Úloha ženy je velmi zásadní a nesnadná. Udržovat chod rodiny v lásce a teple domova není úkol malý a je to mnohem víc než ono karikované postavení u sporáku. Tolerance, láska, úcta a respekt jednoho k druhému, neselhávající spolehnutí jednoho na toho druhého, na to, že partner ve své roli neselže, vzájemné doplňování se, to je to sémě, z něhož může vyrůst kvalitní a plnohodnotná rodina. Nemyslí, že by se role muže a ženy měly překrývat tak, až docela zanikne rozdíl mezi oběma. Přirozený vzorec rolí ženy a muže je zdravý a nemá nic společného s neúctou k jednomu či druhému.
Václav Malý byl dlouholetým přítelem Václava Havla. Jak tedy vidí Václava Havla jako člověka? Tady Václav Malý vážně pokýval hlavou. Nedovedl zastřít zklamání nad tím, jak zkresleně je mnohými Havlova osobnost dnes interpretována. "Je nepopiratelným faktem, že pro svou zemi udělal ve světě víc, než celá generace politiků před ním. Právě pro svou politiku, která nebyla založena jen na mocenské kalkulaci. Nikdy neslevil ze svých humanitních názorů. Byl přesvědčeným bojovníkem za lidská práva a takto je celým světem vnímaný a právem respektovaný. Není spravedlivé, když si ho dnes berou do úst lidé, kteří o něm vlastně nic nevědí. Vyjadřují se k tomu, jak fešácký měl kriminál. To rozhodně není pravda. Nejde však pouze o vězení. Ten člověk byl trvale pronásledovaný a sledovaný, před jeho domem trvale parkovala tajná bezpečnost, monitorovala příchozí a i za těchto okolností si dokázal udržet rovnou páteř. Měl možnost opustit zemi, ale to on neudělal. Byli jsme přátelé dávno před tím, než tak náhle vstoupil do viditelného politického života. I tady vás mohu ujistit, že nic nebylo domluveno a tajně ujednáno předem. Všechno se dělo za pochodu a v živém čase. Nikdy jsem pak netěžil ze světla reflektorů, které byly na něho zaměřeny a pod nimiž se objevil. Každý jsme se věnovali svému poslání a věděli jsme o sobě. Nikdy si ho nepřestanu vážit jako silné osobnosti, právem respektované v celém kulturním světě."
Václav Malý přiletěl do Kanady, aby se seznámil s tím jak zde žijí české a slovenské komunity. Mám však za to, že setkání Čechů a Slováků s pražským pomocným biskupem Václavem Malým bylo posilující připomínkou doby, kdy na samém sklonku osmdesátých let a počátkem let devadesátých lidi spojovalo nadšení, čistá vůle po spravedlnosti, také humor, tolerance, důstojnost a respekt k trvalým hodnotám jako je pravda a láska.

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem