Políčeno

Zdeněk Hanka » Blog » Políčeno

29.3.2015, Zdeněk Hanka

A teď co s tím? Plyne z toho nějaké poučení? Jistě ano, ovšem napadá mě, že pro každého vyplyne naučení jiné.

Byl jsem koupit zeminu, jaro mě k tomu vyzvalo. Vstoupil jsem skleněnými dveřmi do zahradnictví a hned za nimi jsem hleděl na jeviště s poměrně početnými herci, kteří se před mýma očima zřítili k zemi a zamrzli ve svém pohybu.
„Mohu vám nějak pomoci?“ to jsem se zeptal já, protože jsem získal pocit, že ti lidé se nějakým nešťastným vnějším zásahem vzájemně propletli a výsledek je ohromil a umlčel.
„Ne, to je v pořádku.“ Nevzrušeně odpověděl ten, který ležel zády částečně ke mě. Spočíval na jiném muži a vůbec nebyl sám. Rychle jsem se snažil spočítat hlavy, některé jsem neviděl, tedy nohy, napočítal jsem čtyři levé a pět pravých.
Na studené zemi v obchodě s technickými a zahradnickými potřebami leželi dva muži, zjevně zkroceni a fyzicky podrobeni třemi zaměstnanci obchodního střediska. K bizarní skrumáži se svou pomocí přispěchala těžkým kolébavým krokem další pracovnice zahradnictví. Zalehla všechny ležící muže a to jejich hutné vydechnutí náhodní svědkové zcela jistě zaslechli.
Vlastně poněkud předbíhám a je na místě vrátit děj, jehož nejvýznamnější part jsem měl možnost spatřit. Dva, mezi sebou smluvení lapkové zcizili v obchodě nějaký předmět. Přesněji chtěli zcizit. Podle ještě horkého svědectví jeden z nich vzbudil rozruch pádem nějakého nástroje z police, aby odvedl pozornost. Oběhaný trik. Ten druhý se v tu chvíli zmocnil něčeho, co skryl obratně pod kabát. Jeho hanebný skutek však některý z prodavačů postřehl, zdvihl pomyslnou vlajku a zatroubil ke zteči. Na ten pokyn se tři zaměstnanci - již v důstojných letech - rozběhli dávno netrénovanými přískoky a všichni tři se vrhli na dvojici mužů. To, co jsem viděl, bylo právě finální odhodlané stržení k zemi těch dvou překvapených a teď zcela bezmocných padouchů. A následně k nim dolehnuvší ženy.
„Mohu vám nějak pomoci?“ Teď už ta otázka je srozumitelná. Mne zajímalo, zda je někdo zraněný. Ne, nikdo zraněný nebyl, nepočítáme-li šrám na hlavě, který utržil jeden z těch dvou ničemů.
Jiný pracovník zavolal policii a já jsem se – chápejte mou zvědavost – pohyboval okolo polic tak, aby mi další děj neunikl. Předstíral jsem zájem o pasti na skunky a úkosem sledoval vývoj dramatu. Hromada zaměstnanců, svou vahou drtící oba dva muže se však nijak nehýbala, dokonce ani nikdo nehovořil.
Mohly uplynout tři minuty zvláštního ticha. Nikdo neměl co říct, všechno bylo vyjasněno akcí. Na zemi na břiše dva lumpové a na nich čtyři zaměstnanci v pracovních uniformách zahradnictví. 
Za skleněnými dveřmi zaječela siréna a už tam byli. Dva urostlí policisté, kteří rychle převzali opratě a zaveleli rozchod těm ležícím zaměstnancům.
Nevídá se často taková jednoaktovka. Přesto jsem viděl podobnou před několika lety. Dnešní příhoda mi ji vyvolala. Tehdy jsem mezi policemi jiné prodejny viděl soustředěně procházet zasmušilého prodavače. V ruce držel vysílačku a vzrušeně do ní šeptal:
„Dostal se mezi dámskou kosmetiku a jde pomalu směrem k východu.“
„Jdi souběžně s ním na své straně. Já jsem u  zubních kartáčků z druhé strany. U východu stojí Bill. Bille, slyšíš?“ Stál jsem vedle něj a stal se tak - ve svém vnitřním pocitu - potenciálním mužem na straně zákona. 
„Ano, neví o mně. Blíží se ke mně.“
Jistě mi laskavá čtenářka a rozumějící čtenář nezazlívají, že jsem přešel až mezi police s dámskými potřebami, které mi nejsou nijak k užitku. To jen proto, abych viděl k východu, kde už se smrákalo nad šeredným skutkem nenechavce. Postavil jsem se tak proto, abych tímto mohl vydat své svědectví.
Sevřeli ho v jediný okamžik právě tehdy, když hodlal opustit prodejnu.
Co ukrýval v kapsáři, to nevím. Vím však, že podobně jako motýl v síťce entomologa, i on se jistě dočkal svého přišpendlení.
Snad do třetice stojí za zmínku, že v některých prodejnách jsou hned u vchodu zveřejněny fotografie těch, kteří minuli pokladnu, aniž platili.
A kde je to obecné poučení, jak se sluší na každou zkušenost, kterou nabídne život? Shrnu je do věty, známé z právnického slovníku:
Obrana musí být důraznější než útok.