Kontakt

Zdeněk Hanka » Blog » Kontakt
31.7.2015, Zdeněk Hanka

Pomalu, pomalu, teď musím vážit slova. Sám nevím, co očekávat, čestně přiznávám, že nevím.
Rádi si spolu povídáme o knížkách, právě proto, že každý máme jiný rukopis a proto je náš dialog tak podnětný, přínosný a motivující. Byl jsi tady docela nedávno a chci ti ještě jednou poděkovat.

Cesta každého z nás někde začíná a někde končí. K těmto tématům se vracíváš a chceš znát pohled medicínský, filosofický i praktický. Máš důvod a ty to víš. Krok za krokem jdeš blíž a blíž a mohlo by se říct, jako každý z nás. Jenomže ty už vidíš tu bránu. Kam? To neví nikdo z nás.
Při našem nedávném povídání jsem ti řekl to, o čem jsem přesvědčen. Jsme v určitém smyslu podobni přístroji na elektřinu. Například televizoru. Nemyslím si, že vulgarizuji, vždyť jde o příměr. Přístroj sám o sobě je němý předmět. Ale pokud v něm proudí elektřina, promění se. A dokud to jeho technický stav dovolí, pulzuje životem. Vyhasne-li proud, máme před sebou opět jen seskupení součástek.
Ale co ta elektřina? Nevidíme ji a přesto nemůžeme její existenci popřít. To ona oživuje televizor. Je nehmatná, někde je, ale zviditelnit ji může jen přístroj, jakým je například právě televizor.
Od nepaměti člověka zajímá, kde je ona „elektřina“, když právě není v televizoru? Někde Tam? Okolo nás? Nevidíme ji, naše smysly na to nejsou vybaveny, ale chceme se přesvědčit, že skutečně existuje. Tak jako počítačový program je pouhý potenciál, který nabývá smyslu až tehdy, je-li osazen do počítače. Software je to animo. Existuje i mimo počítač? Jistěže ano.
Sám máš blízko k počítači a možná proto jsi přišel s myšlenkou. Chceš podat ruku nám všem zpoza té brány.
Tento text píšu třicátého prvního července roku dva tisíce patnáct. Včera jsi mi řekl:
„Na Štědrý den dvacátého čtvrtého prosince ve dvacet tři hodin ti provedu něco s hodinami.“
Mohlo by jít o povídání mezi dvěma přáteli. Já však vědomě uvádím tuto tvou větu.
Upřímně si přeju, abys prožil spoustu vánočních svátků a mohl se radovat z dlouhé řady Štědrých dnů. Budu opravdově rád, pokud si budeme moci na Vánoce zatelefonovat.
Pokud však osud namíchá karty tak, že telefon nebudeš už moci zvednout, chci, aby tvé podání ruky bylo takto dokumentováno.
Ze srdce ti přeju hodně zdraví. 
Z.

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?