Na miskách vah

Zdeněk Hanka » Blog » Na miskách vah
7.8.2015, Zdeněk Hanka

Po generace se na našem společném, vpravdě nenahraditelném kulatém modrém pokladu, utkává Dobro se Zlem. Dokládají to historická fakta, právě tak jako ságy a umělecká díla. Kde se rodí Zlo a odkud přichází Dobro? Odpověď stále hledáme a snažíme se ji nalézt převážně v hypotetických zamyšleních, případně v povrchních, snadno viditelných znacích. Je jednoduché pak ukázat na celek, který má něco společného. Pak už schází jen krůček ke globálnímu osočení, které v plevelném rozměru vede ke genocidě, plošné davové psychóze.

Každý rozumný člověk souhlasí s tím, že Zlo je třeba zastavit v zájmu nás všech. Zlo je nesporně nebezpečné, jak nastínil krátce a výstižně Robert Frost. Ostatně jde o úvahy veskrze literární.
 
Fire and Ice
 
Some say the world will end in fire,
Some say in ice.
From what I’ve tasted of desire
I hold with those who favor fire.
But if it had to perish twice,
I think I know enough of hate
To say that for destruction ice
Is also great
And would suffice.
 
a v půvabném přebásnění Hany Žantovské:
 
 
Oheň a led
 
Někteří tvrdí, že svět zajde ohněm,
druzí, že ho zničí led.
To, co znám z vášně, přinutilo mě
k ohni se přiklánět.
Však jestli se ohněm svět nezmrzačí,
znám natolik i nenávist,
abych si docela byl jist,
že led by to sved,
že na to stačí.
 
 
Tady je třeba definovat, co je Zlo. Je možné, že existuje přesná definice, protože lidská potřeba to vyžaduje. Já sám mám za to, že Zlem je absence svědomí. Tady už je zřejmé, že jde o individuální defekt. Skupiny lidí mohou sdílet vzorce chování, návyky, způsob života, hygienické normy, kulturní a estetické cítění a s nimi i napření religiózní. Nikoli však individuální deviaci. Jistěže masová propaganda je nakažlivá a může strhnout k uniformnímu chování. Přesto však stále jde o jedince, kteří takovou hordu tvoří. Je tedy implicitně zločinem, pramenícím z nepochopení a majícím charakter davové psychózy obvinění etnika, skupiny lidí sdružených jednou vírou nebo národa.
Jinými slovy, je etické, zdůvodněné a naléhavě sebezáchovné bránit se Zlu. Tedy vymezit zákonné normy, za nimiž je chování hodnoceno jako nepřijatelné, nebát se ukázat na konkrétního viníka, či viníky, kteří překročili meze a rychle a zákonně je potrestat. Od jedince, který mučí zvířata až po ozbrojené napadení jiné země.
Lze ale předem rozpoznat potenciálního viníka, pokud přijmeme fakt, odpovídající jistému stupni civilizace, že nelze trestat skupinu, nýbrž čin? Po vybočení z daných norem zákona jistě, neboť spáchal čin, který je podle zákona trestán. Ale můžeme takového jedince magnetem vytáhnout dříve, než čin spáchá? A pokud ano, jak s takovým zjištěním naložit?
Lidé se o to snažili od nepaměti a často takové úsilí sklouzlo opět ke skupinovému obvinění a zobecnění. Například typologie podle fyziognomie tváře nebo grafologie. Na počátku stál snad dobrý úmysl, ale na počátku komunistické teorie byl také dobrý úmysl. Ne nadarmo platí, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
V současné době se strhla vlna stěhování celých populací. Je mezi nimi řada zoufalých lidí, kteří chtějí žít normální a šťastný život s bezpečnou budoucností. Vrhají se statečně do riskantních akcí, které často nepřežijí. Nikdo z nich si nevybral, do jaké barvy pleti se narodí, do jakého režimu, zda do klidné země nebo do války či do náboženského fanatismu. Ptám se těch, kteří paušalizují, jak si oni vybrali do jakého století, pohlaví či barvy kůže se narodí? Jaká nabubřelá pýcha je vede ke stanovení ideální normy podle vlastní šablony?
V odborném tisku se začátkem roku objevil výsledek vědeckého výzkumu na poli neurologie, který odpovídá současné úrovni technického rozvoje. Konstatuje, že existují jisté anatomicko-patofyziologické markery, které jsou typické pro lidi se sklonem k asociálnímu jednání a reakci na trest. Jinak řečeno, mají detekovatelné strukturální změny v centrálním nervovém systému.  https://kclpure.kcl.ac.uk/portal/en/publications/punishment-and-psychopathy-a-casecontrol-functional-mri-investigation-of-reinforcement-learning-in-violent-antisocial-personality-disordered-men(f859f232-9da9-4d48-82e4-707345cc9bb5).html
Pokud ano, otázka zní, jak takový poznatek vyhodnotit? Příznivou zprávou z toho vyplývající je zjištění, že obviňování nějaké celé skupiny lidí, spojené etnikem, vírou, barvou pleti či územím, je brutálním zárodkem agrese, směřujícímu v konečném důsledku ke genocidě. Patří do temných časů středověku, kdy se lidé nebáli upalovat zdravé ženy, které upadly do jakéhosi nepochopitelného podezření. Stejně kruté a nesmyslné by bylo obviňovat všechny leváky nebo lidi s rezavými vlasy. A přece i takové doby byly.
Vzniká otázka etická, filosofická, forenzní, medicínská a sociální zda předem ukázat na jedince, který vykazuje onu strukturální změnu, aniž se ještě čehokoli dopustil. Ano nebo ne? Označit? Trestat? Izolovat? Sledovat? Ignorovat? Léčit?
Mám za to, že současný stav společnosti varuje před takovou šablonou, protože je to hra s ohněm. Můžeme však vyvodit jeden závěr. Nenávist k široké skupině lidí podle paušálních kritérií je strašlivá, nebezpečná, zločinná a je potřeba ji zastavit. Na druhou stranu na vybočení ze zákonných a morálních norem je nutné příslušným způsobem odpovědět. Bez ohledu na to o koho jde a bez ohledu na to, zda má nebo nemá zmíněný strukturální defekt a bez ohledu na to, zda jde o člověka jediného, který páchá zločin a nebo organizaci, která hlásá Zlo.

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem