Měli bílý pruh

Zdeněk Hanka » Blog » Měli bílý pruh
20.8.2015, Zdeněk Hanka

Byli jsme s bratrem kluci a tu událost máme v živé paměti. Už v noci nad naším domem hlučely letecké motory a my jsme věděli, že se děje něco nedobrého. Ráno do našeho pokoje přišel otec a sdělil nám co se stalo. V klukovských emocích se mísilo zklamání s obavami, ale v nich se už probouzelo odhodlání a sevřené pěsti. V následujících dnech jsme je viděli.
Bílé pruhy na tancích a proti nim stáli obyčejní lidi. Navzdory demonstraci té brutální primitivní síly v podobě ozbrojené oceli, cítili jsme převahu. Zprávy, které jsme slyšeli, všechno to, co jsme viděli, to zůstalo pevně vryto do naší paměti jako do kamene.

„Oni střílí v noci do rozsvícených oken! Jen považte,“ sdělovali nám tehdy rodiče, „nějaká maminka podává v noci léky svému dítěti a nějaký idiot se baví tím, že tam vystřílí zásobník kalašnikova.“ To bylo silné a nedokázali jsme to vůbec vstřebat. Všichni jsme cítili totéž, to mohutné vzepětí vzdoru, tu společnou sílu, jednotu a tu strašlivou nespravedlnost, které se budeme bránit. Všichni.
Pamatuji si, co tehdy otec řekl. Něco, čemu jsem tehdy, v těch svých nezralých dvanácti letech věku nevěřil.
„Za dva, tři roky jim ti stejní lidi budou tleskat. Dej na moje slova.“ Právě od toho okamžiku jsem věděl, že já ne.
„Tomu nevěřím,“ oponoval jsem.
Usmíval se a řekl: „Já jsem zažil válku. Uvidíš.“
Jsem u jádra své úvahy.
V půdě toho kraje je něco, co se vrací v nových generacích. Jev se opakuje s takovou pravidelností, že si troufnu naznačit zobecnění.
Vrátím se před březen 1939. Nálada nabitá zdravou energií a odhodláním postavit se té těžce ozbrojené přesile. Třeba loveckou puškou, cepem nebo holýma rukama. Vyrostly betonové pevnosti a všichni cítili tu vařící se krev shodně. Bránit se srdcem, rukama, ale i motivujícím humorem. Politické rozhodnutí však učinilo obrat a všechno bylo jinak. Řada lidí si své odhodlání ponechala, ti nejstatečnější nikdy tu sevřenou pěst neuvolnili. Mnoho jiných se tehdy prostě přizpůsobilo a zmlklo, poníženě sladilo svůj krok, protože tak velí mimikry.
Jsme v srpnu 1968. Nálada nabitá zdravou energií a odhodláním postavit se té těžce ozbrojené přesile. Třeba loveckou puškou, cepem nebo holýma rukama. Lidé otáčeli směrovky na křižovatkách jinam, objevily se vtipné výzvy na zdech domů, boj se přenesl do intelektuální roviny na stránky časopisů a formou elektrizujícího humoru na jeviště divadel a do písní. Jednota byla nepopiratelná. Politické rozhodnutí však učinilo obrat a všechno bylo jinak. Řada lidí si své odhodlání ponechala, ti nejstatečnější nikdy tu sevřenou pěst neuvolnili. Mnoho jiných se tehdy prostě přizpůsobilo a zmlklo, poníženě sladilo svůj krok, protože tak velí mimikry.
Listopad roku 1989 máme v živé paměti. Jak nádherný vzduch zavál do srdcí všech. Nadechli jsme se svobody a nálada byla nabitá zdravou energií. Kdo ví, jak blízko byla ozbrojená reakce tehdejší moci. Takzvaná Veřejná bezpečnost, Lidové milice měly prst na spoušti. Jednota byla nepopiratelná a lidé neváhali jít pro výtisk novin ve tři ráno přímo do vydavatelství, auta rozvážela čerstvé zprávy o vzniku nových buněk Občanského fóra. Podařilo se neuvěřitelné - na Hrad vstoupil muž, který razil něco tak prostého a nadčasového jako je pravda a láska, obhajování lidských práv, moudrý humor. Přijali jsme potřebu nezaměňovat svobodu slova s obyčejnou vulgaritou a pomlouváním, budoucnost určovat cestou umění, bojovat proti lži a nenávisti, kultivovanost v zacházení se svobodou. Malá země se stala skutečnou velmocí v oblasti, kterou současný svět tak potřebuje.
 
Ptám se v této souvislosti tebe, současný politiku. Jaké bylo tvé politické rozhodnutí? Neučinil jsi obrat? Není všechno najednou jinak? Hájíš slovem i činem to, co pozdvihlo tvou zemi na výsluní všeobecného respektu? Nestal ses do sebe zahleděným vulgárním ješitou? Ptám se i tebe, občane. Zachoval sis svůj zdravý pohled na docela normální a nezbytné hodnoty, nezraňující humor a neplní náhodou tvé srdce lež a nenávist, nesladil si s nimi poníženě svůj krok, protože tak velí mimikry?
 
Kytku do klopy mužům a do vlasů dívkám a ženám a úsměv nám všem.

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem