Za pět minut zvoní!

Zdeněk Hanka » Blog » Za pět minut zvoní!
29.8.2015, Zdeněk Hanka

„Milí prvnáčkové, dnes přišel tak důležitý den, na který jste se tak těšili,“ učitelka se usmívala a pokračovala, „dnes je prvního září roku dva tisíce padesát a my máme před sebou celý pěkný školní rok.“ V uchu se jí leskla nepatrná pecka a vedle ní na stěně zářila velkoplošná obrazovka. Právě tak povrch každé lavice tvořila zabudovaná obrazovka.

Teď učitelka zvedla prst, protože se soustředila na hlas v uchu:
„Prosím vás, neříkejte jim to co vědí. To jim řekli doma, že je začátek školního roku. Podle zákona „O nadbytečných informacích“ to je nepřípustné.“ Přikývla a pokračovala.
„Tedy, promiňte, beru zpět... ne, vlastně ne... pokračujeme. Tak vás tady všechny vítám,“ usmívala se široce, „vaše hračky vám teď nahradí učební pomůcky.“ Ne, to říkat neměla. Uvědomila si to hned, jak nad velkou obrazovkou začal blikat červený nápis 
NEPŘÍPUSTNÝ STRES!
„Omlouvám se, děti, ne, ne, nenahradí, chtěla jsem říct doplní. Doplní, to je to slovo.“ Červené varování zhaslo, učitelka si oddechla, ale trochu jí cukal koutek oka.
Ve třetí lavici se zvedla ruka:
„Co bys chtěl, Jeníku?“ V uchu jí cinklo a strojový hlas ji upozornil.
„Jan Brčko je doma oslovován Jeníčku nebo Jendo. Jan Brčko je doma oslovován Jeníčku nebo Jendo. Jan Brčko je doma oslovován Jeníčku nebo Jendo. Nepřípustný stres! Varování! Nepřípustný stres z neznámého oslovení!“ Přikývla a dělalo se jí nevolno.
„Můžu se jít vyčurat?“
„Ano, samozřejmě, totiž, jistě, ano, ne. A víš, kde to je, Jeníčku-Jendo? Brčko,... totiž Jene, ne, Jeníčku?“ Stál v lavici a nevěděl. Učitelka mohla ťuknout na velkoplošnou obrazovku, ale v panice zvolila naprosto špatný a nepřípustný krok, řkouc:
„Tak pojď, ukážu ti to.“ Blížila se k němu a vzala ho za ruku. Třídou zazněla siréna a nad velkoplošnou obrazovkou se roztočil rudý maják. Přes celou obrazovku oslnivě blikalo varování:
SEXUÁLNÍ ATAK!!! HARASSMENT!!!
Ihned pustila dětskou ručku a jako žahnutá bičem, celá roztřesená couvla ke svému stolku. V tom okamžiku spatřila, jak se na Brčkových kalhotech rozšířila mokrá skvrna.
Teď začala blikat obrazovka přímo na Brčkově lavici. Informace byla jasná: 
Čistírna: kalhoty cena 3 650,-Kč. 
Trenýrky: (vpředu 2 370,- Kč, vzadu 6 220,-Kč). 
Deprese po psychologickém traumatu: náhrada 68 850,-Kč. 
Učitelce se údaj automaticky přenesl i na displej na jejím stolku. Viditelně se chvěla, na čele jí vystoupil pot, oko jí cukalo už zjevně, na spáncích vyskočily drobné pupínky a teď se opravdově bála, že cenové údaje o čístírně vyjedou na velkou tabuli teď v souvislosti s jejím oděvem.
Brčko se vyšoural ze třídy a učitelka sáhla po madle nad svým stolkem, připomínajícím záchrannou brzdu. Tělem jí projela zklidňující vlna a na velkoplošné obrazovce zářil zelený nápis:
ROVNOVÁHA PEDAGOŽKY OBNOVENA.
„Bu, bu, budeme se u-u-u... promiňte... ti, kdo chtějí, prosím, jen výlučně ti kdo chtějí a od nichž mám písemné povolení od rodičů, právníka dítěte, ombudsmana a osobního psychologa, mohou se učit napsat písmeno A.“
Nad hlavu jedné z dívenek vyjela drobná ručka.
„Co by sis přála, Kamilko? Totiž, jak ti mohu pomoci, Kamilko? Promiň, co pro tebe mohu udělat? Ne, ještě jinak. Kamilko, poroučej.“
Dívenka promluvila a odhalila tak mezeru po dvou chybějících předních zubech.
„Mufíme fe učit pfát, když máme na pfaní počítač?“
„Ne!“ vyděsila se učitelka, „samozřejmě, že ne! Podle nového školského zákona, nemusíte vůbec umět psát, jistěže ne. Počítat už vůbec ne, to je samozřejmé. Nezlobte se, nemyslela jsem to tak.“ Věděla moc dobře, za jakou odpověď přijel pro její kolegyni přímo do třídy robotický vozík a před zraky prvňáčků ji odvezl ze třídy.
Teď se zdálo být všechno v pořádku a učitelka se nemohla dočkat zvonění. Všechno půjde dobře, to je jen ten první den, myslela si. Je třeba si opakovat, že děti nesmí do ničeho nutit, vyučovat jen to, co dovolí přislušný legislativní tým v zázemí dítěte, pozornost je zcela v rukou dítěte, výzvy jako „dávej pozor,“ „nebav se mi tam,“ nebo dokonce, „ještě jednou a ten prak ti zabavím,“ jsou výrazem nepřípustného obtěžování ze strany pedagoga.
Učitelčinu pozornost upoutal nový text na obrazovce jejího stolku.

V souvislosti s incidentem, který přímým odposlechem a on-line připojením na kamerový systém v chodbě školy zaznamenala paní Brčková, táž iniciovala soudní postih ředitele školy. Ten byl s okamžitou platností odvolán a obviněn z traumatizování, obtěžování a harassmentu nezletilého chlapce. V chodbě školy se ho dopustil tím, že položil nezletilému ruku na rameno, pokýval hlavou a doslova prohlásil: „To je nadělení, co?“ Ve všech věcech se obracejte na nového ředitele. 

Krátce před zvoněním ještě na velkoplošnou obrazovku vyskočila vlídná uvítací slova nového ředitele.
 
Zdravím, fšecki děcka co začínají, hlavně začínající prvňáki přeju vám dozačátku abysme, začaly ten začínající školní rok hnet ze začátku dobrím začátkem. Protože o tom to je. Děkuju. Ředitel!!! 

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem