Než přijde rám

Zdeněk Hanka » Blog » Než přijde rám
9.11.2015, Zdenek Hanka

Výtvarné umění je nástrojem k emocionálnímu vyjádření skutečnosti. Nejde zcela jistě o popis. Ostatně ani hyperrealistické obrazy, jaké tvoří Marco Grassi, Omar Ortiz nebo z českým umělců Theodor Pištěk, zdaleka nejsou prostým fotografickým popisem. Protože jsem laik, mohu si do tohoto „ateliéru“ přiřadit i Diega Velasqueze či Caravaggia, vlastně i Josefa Mánesa.

 

Jiný výtvarník sahá záměrně ke karikování nebo zkomolení přísné reality, aby statický výjev uvedl často do absurdního vývoje. Asi lze odhadnout, koho mám na mysli. Měl jsem možnost navštívit Museum Salvadora Dalího v St. Petersburgu na Floridě a emoce jsou právě tím kompasem, který diváka bezezbytku vtáhne.

Nechci a nemůžu se pouštět do úvah o výtvarných stylech. Jako prostý divák však vím, že malíř se chce vyjádřit někde barvou a tam, kde to potřebuje zase zkratkou. Jinde detailem buď podtrženým nebo naopak potlačeným. Pak uvažuje o tom, zda mu lépe poslouží rudka, akvarel nebo technika suché jehly. Pokud se přirozený talent stane hybnou silou ke zdravému nepokoji a výtvarník navíc poctivě na sobě pracuje, pak před námi stojí umělec.

Tuším, že jsme svědky takového vývoje. V případě Áji Trávníčkové mám neodbytný pocit, že  - snad se nebude zlobit pro to přirovnání - bylo zaseto semínko mezi dlažební kostky. Své vysokoškolské studium totiž absolvovala v jiném, než výtvarném oboru, ani pracovní uplatnění se nekrylo s její touhou. Jenomže to semínko si razí nezastavitelně cestu ke slunci.

Dívám se na její pastely. To je jedna její výtvarná komnata. Ája dokáže vhodnou kombinací barev, vystihnout ve výrazu tváře náladu, troufám si říct i auru. Jinde si hraje s detailem oka tak, aby bylo živé. A daří se jí to bezpochyby. Ilustrace pro dětského čtenáře je jiná, ale právě tak přiléhavá a jindy její vhledy do městských scenérií dýchnou náladou ulice.

Vážíme si herců, kteří dokážou ztvárnit věrohodně postavu komediální i tragickou a vžijí se i do postavy pohádkové. Právem obdivujeme zpěváka, který zazpívá kantilénu stejně dokonale jako operní árii nebo jazzový formát. Je-li přirozený talent posílen poctivou prací, vůlí, vytrvalostí, tvůrčím neklidem, pozornosti zcela jistě neunikne.

Na výtvarném poli vidíme podobnou, citlivě zvládnutou variabilitu právě zde, v případě tvorby Aleny Trávníčkové.   http://www.aliskart.com

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?