Mlčení nad kalamářem

Zdeněk Hanka » Blog » Mlčení nad kalamářem
22.11.2015, Zdeněk Hanka

Uzrál čas pro epidemii. Právě teď je nutno šířit infekci a čím více lidí se nakazí, tím lépe.

Máme-li se zamyslet nad uměním psát, je třeba odstoupit několik kroků, abychom viděli celé hřiště. Jde totiž o umění komunikace obecně a mám za to, že právě zde společnost stoná. Jakoby na dvou koncích telefonního spojení byli dva lidé, z nichž každý hovoří, aniž by však poslouchal, co říká ten druhý. Pak oba dva zavěsí. Tam se vztahy mezi lidmi bortí a nahrazuje je frustrace, neporozumění, taky zloba a izolovanost.

Ve své úvaze ale zabloudím ještě hlouběji. Ti dva u telefonu si nenaslouchají možná proto, že každý z nich hovoří jinou řečí, aniž by to postřehli. Možná každý ctí jiné hodnoty. Také je možné, že ani jeden z nich nedokáže zvládnout to právo svobodně mluvit. Jeho překotné chrlení se pak blíží volnému pádu a následně působí škody.

Zdá se tedy, že výhonek poruchy v komunikaci mezi lidmi má někde pod zemí své semeno. Pokud zmiňujeme jiné hodnotové řazení, pak je třeba jít ještě hlouběji, až do pradávných evropských tradic. Evropa po staletí ctila a respektovala Umění a Vědění. Těmto dvěma kategoriím je třeba vděčit za gotiku, renesanci, baroko, za obrazy, sochy, stavby, hudební skladby, knihy, ale také za pokrok v celé řadě vědních oblastí. Za to, čím Evropa je.

Právě tam mohla nově nabytá svoboda nabídnout víc. Koho vinit z toho, že náhlé nadechnutí se této nové svobody je mylně interpretováno jako potřeba obohatit se? Umění a Věda přestaly být tím majákem, jímž stojí za to nechat se vést. „Svobodné“ chování se propadlo zpět k pudovému zrání člověka. Lov – Násilí – Větší sousto.

Tady vězí ten bludný kámen, tady volám po zdravé nákaze schopnosti naslouchat a po epidemii otevřených očí a mysli, po nezbytné nákaze společnosti respektem, tolerancí a důstojností.

Je odvěkou rolí umění promlouvat, formovat etické normy, zušlechťovat jednání člověka s respektem ke svobodám toho druhého. Dokáže to socha, obraz, divadlo, film, hudba a nejvlivněji asi literatura. Tedy za předpokladu, že jde o sdělování pozitivních hodnot. Mám za to, že je v silách čtenáře a diváka svobodně a vědomě odmítnout takové „dílo“, které vede k násilí, agresi, sprostotě a zmaru. Text, který uráží a ubližuje.

Autore, piš tak, aby tvému sdělení stálo za to naslouchat. Čtenáři, nepusť k sobě nic, co jsou splašky morální, gramatické, obsahové.

Až se stane epidemií takové vidění, bude lépe všem.

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem