Kdyby se mi přihodilo, a...

Zdeněk Hanka » Blog » Kdyby se mi přihodilo, a...
27.12.2015, Zdeněk Hanka

stal bych se nějakým řízením nadpřirozených okolností Hlavním patriarchou země, takovým, který má právo rozsévat na půdu svěřeného územního celku zákony a vyslovovat přání, mající naději na naplnění, nabídl bych na prahu Nového roku svému lidu státnický projev. Je možné, že bych jím pobouřil, ale uvažte, jde jen o teoretickou hru.

Vážení a milí Vy všichni, kteří nasloucháte, ať už vědomě nebo jen tak jsem se svým hlasem vloudil k Vašemu uchu.
Hle, naše kulatá a nebetyčně trpělivá planeta Země doputovala k místu, které jsme si zvykli označovat jako bod přelomový. Vítejme tedy všichni, kteří dík řetězu šťastných náhod jsme stále zde. To je první skvělá zpráva, že?

Jak víte, jako Hlavní patriarcha země, nastoluji zákony, které mnohdy vzbuzují šum a dnes s košíkem nových zákonů jsem opět stanul před Vašimi vrátky.  První pokyn, který pro Tebe mám, vážený a milý člověče, je neobyčejný svou obyčejností. Prosím, podívej se do zrcadla sám na sebe a hlasitě se zeptej toho jedince za sklem zrcadla: „Jak jsem se přičinil o to, že jsem tady? Jaký smysl má právě moje existence? Zasloužil jsem si to nějak?“

Ta kulatá pramáti, které říkáme Země vezla na svém povrchu po téže eliptické dráze už bezpočet generací živých tvorů a všechny ji dosud předávaly dál generacím novým. Každý jedinec se tak stal na určitou dobu Hostem s nádhernými právy a také s odpovědností k povinnostem. Ti, kterým padla šťastná karta se mohou svobodně pohybovat, dívat se okolo sebe, setkávat se s jinými dočasnými Hosty na Zemi, milovat, vychutnávat s respektem všechny krásy a vnímat hodnoty okolo, ale také je chránit a opatrovat s úctou pro ty, kteří jako užaslí Hosté teprve pozváni budou zítra, za padesát let, za dvě stě let.

Má Host právo pustošit místo, kam byl pozván? Má právo ubližovat jiným Hostům, právě takovým jakým je on sám? Pokud padla otázka, zda jsme si naše hostování zasloužili, pak odpověď musí hledat každý sám v sobě. Taková je hra. Cesta k odpovědi nemusí být v bezprostředním dosahu, hostování si teprve musíme zasloužit, tak je to. Jako nápověda nám výtečně poslouží nástroje, které nazýváme Ruce, Srdce, Rozum a střelku, která jim dává smysl a uvádí v pohyb nazýváme Svědomí. Někde uvnitř jsou propojeny do neviditelného orgánu, kterému můžeme říkat Duše.

Zdá se, že člověk, Host, má Duši, která vykazuje vlastnosti houby. Nasává při svém hostování z okolí zkušenost cestou smyslů a tu pak přijímá jako Normu. Věřím, že tady je jádro. Postavíme-li okolo našeho jeviště kulisy hlubokého lesa, pak za Normu považujeme hluboký les. Hle, sami určujeme, jaké kulisy vztyčit, abychom tak předávali Normu.

Tady, jako Hlavní patriarcha země, přicházím se Zákonem, který s velkými obtížemi hledá pevné kotvy. Postavme kulisy takové, které odpovídají našemu statutu Hosta. Ba nejen to, ještě jdu dál. Zakažme, ano, zakažme stavění kulis, které stanoví normy, vedoucí do slepé ulice.

Postavme mimo zákon filmy násilné, kde střelba, zmar a zabíjení je onou kulisou. Zakažme rozeštvávání lidí a vznik nesmiřitelných militantních názorových táborů. Dokažme vymazat a zprovodit z virtuálního světa agresivní a bojové počítačové hry, které svou věrohodností stírají hranici mezi monitorem počítače a skutečností. Pozitivnímu člověku chybět věru nebudou. Nevydávejme knižně příběhy, které vulgarizují lásku, posouvají ji do špinavé strouhy, vysmívají se jí a naopak brutalitu považují za standardní součást života. Jsou-li kulisy temné, je temná i přijímaná Norma. Ona pomyslná střelka Svědomí pak nemůže ukázat jinam, než právě a pouze do temných kulis. Zakažme hračky ve tvaru zbraní. Ano, proč ne? Nedovolme vzájemné ironické atakování diskutujících, zraňování slovem, zesměšňování a urážení. Jde o virus, který dokáže zaslepit, fanatizovat a bujet ve zhoubu a zkázu. Tetování, které trvale vystavuje kult hrubosti staň se nelegálním. Postavme – tak stojí mé zákonodárné rozhodnutí z pozice Hlavního patriarchy země – Kulisy, které přejí lásce, nezraňujícímu humoru, pohlazení, pomoci a vnímání potřeb ostatních Hostů. Buďme tou generací, která dokáže ustoupit od modly krve a nenávisti, zla, zášti. Generací, která se nebojí vyslovit, že lidem může být vlastně na světě hezky.

Necítíte také tak potřebu takových kulis, vytvářejících Normy pro naše děti?

Přeju Vám do nového roku všechno nejlepší, cit, zdraví, zdravý rozum a především sílu ke stavbě nových Kulis. 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?