O jednom návratu

Zdeněk Hanka » Blog » O jednom návratu
5.1.2016, Zdeněk Hanka

„Nezlob se, to je pro tebe nebezpečné. Opravdu to nedoporučuju.“ To byla slova, která slyšel opakovaně. Přesto nepřestával přemlouvat.
„Já to vím, ale už jsem toho viděl dost. Jsem si vědom té civilizační propasti, přesto a nebo spíše právě proto to chci vyzkoušet.“
„Je-li to tvoje přání, ať je tedy po tvém.“

Jmenoval se Zulu Hulu a narodil se v údolí Statných sosen. Daleko, až daleko později údolí získalo jméno Neander. Tehdy se pod jeho svahy klikatila říčka, okolo níž vyrostly jednoduché stavby z povalených stromů, krytých větvemi s hustým jehličím. Zulu Hulu zahynul ve rvačce s mladým Buli Duli z čiré žárlivosti.

Nastal čas návratu.

„Dostaneš se do těla současníka, to je nutné, abys splynul s prostředím. Nikdo nepozná, že jsi přišel z doby hlubší, než kterákoli studna, z epochy prvního ohně a kamenných nástrojů, z doby uplynulé dávno před zápisem do prvních kronik. Že tví druhové postavili se zpříma na zadní nohy teprve nedávno.“

„Okamžik, takto bych nemluvil. Vždyť já jsem Zulu Hulu, který ohořelým klackem vymaloval koně, medvěda a jelena na skálu.“

„Ty smyly deště, Zulu. V pořádku, já vím, nemyslel jsem to zle. Tedy jdi. Samozřejmě se nemůžeš jmenovat jako nějaký neandrtálec...“

„...to bych si vyprosil.“

„Promiň, to mi ulítlo. Budeš, řekněme Adam Prkoš a pošlu tě do takové malebné nevelké země. Tam snadno vsákneš. Ano, to by šlo. Budeš říkat, že ses odněkud přistěhoval, lidé ti to snadno uvěří, o to se svým dotekem postarám. Vnuknu ti také potřebné vědomosti, nebude jich potřeba mnoho, spíše jde o schopnost orientovat se. To také nějak svým božským zásahem zařídím.“

Adam Prkoš byl zpět na Zemi.

Hned ten den po krátkém přijímacím řízení nastoupil na místo zástupce head-manažera do firmy Dejsibach.

„Tak podívejte, pane Prkoši. Rovnou vám řeknu,“ zaškoloval tlumeným hlasem odcházející zástupce, „máme tady dvě účetní knihy. Tady tu ukazujeme, tady je jak vidíte zisk prakticky nulový, ale sem do té druhé si píšeme jak to je doopravdy. Víte co myslím?“

„Ano, něco šoupnout stranou a nemluvit o tom.“

„Přesně, ano, ano! Jsem rád, že mi rozumíte.“

„To pro mě není nic nového. Taky jsem náčelníkovi neříkal všechno, co jsem nalovil.“ Málem se prořekl.

„Prosím?“

„Náčelníkovi stanice. Šéfovi. Prezidentovi společnosti jsem chtěl říct. Nemyslím doslova nalovil, to je takový slang.“

„Myslel jsem si to,“ mrkl, „snad ještě drobnost. Tady máme určitý fond. Jak bych vám to řekl. Je myšlen jako finanční podpora, má-li někdo učinit nějaké rozhodnutí v náš prospěch, víte co mám na mysli?“

„Co bych nevěděl? My jsme obvykle šoupli stranou, pěkně za lesem medvědí kýtu, když jsme chtěli třeba získat přístup k vodě. Nikdo o tom nemusel vědět.“

„Přesně, přesně, jsem rád, že mluvíte v náznacích, to víte nikdy nikdo neví, kdo vás právě poslouchá. Šoupnete a máte. Jasně.“ usmál se spiklenecky odcházející pracovník. Do důchodu se mu šlo dobře, vždyť získal řadu ocenění a nemalou odměnu.

"Jenom v heslech."

„Pak je tady ještě jedna věc,“ ztišil hlas a rozhlédl se, jako by je někdo poslouchal, „konkurenční firmu Mankomam je třeba vyhodit ze sedla. Vadí nám. Nějaký ten anonym jim občas zajistí program v podobě auditu.“

„To jsme dělali taky, vím o čem je řeč,“ rozjásal se Zulu Hulu Prkoš, „na druhé straně potoka vyráběli totiž stejné kamenné klíny, jako my. Ale my jsme se s tím nemazali, víte? Dostali přes držku a ty jejich klíny jsme jim vyházeli. Do řeky.“

„Kde jste vlastně pracoval?“

„Lov, kůže a maso.“ Prkoš se polekal vlastních slov, ale pak se usmál, „ve výrobě a zásobování. To je ono. Masný a kožedělný průmysl. To byla jen nadsázka. Chci říct, že metody znám.“

„Rozumím.“ Svraštil obočí a přikývl. „Pak ještě je třeba vědět, když jste to naznačil, že nejsme nijak nadšeni z přísunu těch... inu, chtěli by tady pracovat u nás, víte...“

„...já vím, cizáci zpoza lesa! Přes držku! Rovnou přes držku!“

„To je to co říkám! Přesně!“ jásal vyznamenaný odcházející zástupce manažera.

Ruka bývalého zástupce šéfa sáhla za knihy v polici a vylovila odtud láhev a za ní ještě dvě skleničky.

„Tak na zdraví, pane Prkoši! Mám radost, že jste to místo získal právě vy.“

„Víte, já jsem měl trochu obavy,“ s úlevou vydechl Zulu Hulu Prkoš, „vidím však, že jediný rozdíl mezi naším a vaším vedením, tedy přesněji menedžmentem, je jenom v tom, že vy máte mobil. Ten já jsem neměl.“

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem