Diskutabilní závěry komise TWAS

Zdeněk Hanka » Blog » Diskutabilní závěry komise TWAS
31.3.2016, Zdeněk Hanka

V lednu letošního roku se konal v italském Trieste mezinárodní kongres The World Academy of Sciences (TWAS). Předmětem jednání se stalo vyhodnocení nucených změn času v období kolem jarní a podzimní rovnodennosti a stanovení nové koncepce, která by lépe odpovídala individuálním potřebám v populaci.

Ukázalo se, že dosavadní systém jednotné náhlé změny času narušuje přirozené biorytmy. Adaptace trvá několik dní a v případě diurnálních změn v úrovni myšlení a soustředění má změna času jednoznačně negativní vliv. Současně se prokázalo, že zásadní rozdíl v adaptaci lze sledovat v závislosti na individuální chápavosti.

Mezinárodní tým aequinoctiologů, tedy odborníků v oblasti rovnodennosti a časového posunu, sledoval souběžně dvě kohorty dobrovolníků. Skupina experimentální proti kontrolní skupině jedinců vykázala statisticky významně vyšší adaptabilitu, pokud se upravil časový režim v závislosti na schopnosti rychle vnímat, chápat a rozhodovat se. Ukazuje se, že velmi vhodným nástrojem k vyrovnání snížené schopnosti duševních pochodů je stanovení individuálního času. Jedinci, kteří sami cítí, že jejich schopnost reagovat je oslabena, mohou s odvoláním na závěry kongresu požádat o prodloužení časových jednotek. Jejich hodina pak má více než šedesát minut. Tím získávají čas na potřebné zpracování informace. Mentálně zpožděný jedinec má tedy i méně hodin během dne, neboť aktivity během většího počtu hodin, kdy jedna hodina stíhá druhou, není schopen zpracovat.

Takto je možné přihlásit pro individuální časový plán i osobnosti, které se jeví jako nepatřičné pro zastávaný úřad. Může jít i o kohokoli, třeba i o státníky v nejvyšších státních funkcích, jevící například nedostatečnou schopnost státnické předvídavosti a zemdlení ducha. To se může ve fázích sbírání myšlenek manifestovat jako známky virózy. Pak je možné institucionálně zažádat TWAS o prodloužení hodin tak, že se například státníkova sedmá hodina ranní v takovém individuálním časovém plánu posune až na standardní desátou hodinu dopolední. Tehdy jedinec v klidu sbírá síly, stabilizuje ranní vratkou rovnováhu a zvolna se chystá na pracovní úkony. V době, kdy na běžných hodinách je tedy například už poledne, jedinec s individuálním časovým plánem má na svých hodinkách teprve devět hodin dopoledne, tedy čas přesnídávky. Ta se může protáhnout do hodiny desáté, tedy do doby, kdy běžná ostatní populace už se blíží ke třetí hodině odpolední. Jedinec po svém individualizovaném obědě, případně skleničce a nezbytné siestě sklepe papíry svisle, pak vodorovně, rozhlédne se a protože v tu dobu už úřední hodiny pomalu ukazují čtvrtou hodinu odpolední nastává čas svačiny a příprav na odchod domů. Odchod z práce je totiž synchronizovaný s ostatními úředníky, pracovníky, případně mluvčími.

Domů se dostává, když lehne tma, avšak jeho individuální čas se blíží teprve druhé hodině odpolední. Po večeři a očistě uléhá a usíná kolem třetí hodiny odpolední svého času.

Tím je zaručeno, že se myšlenkové pochody vyvarují zbrklostem. Kromě toho dostatečný časový prostor pro zpracování úvah vylučuje snové iluze. Ty se mohou projevit například tím, že jedinec má dojem, že někde něco o někom četl a sám ve své bludné představivosti o tom pak může být přesvědčen.

Návrhy k adresnému stanovení individuálních časových plánů lze podávat diskrétně nebo formou veřejné petice na adresu TWAS.