Takového sebrat na místě

Zdeněk Hanka » Blog » Takového sebrat na místě
5.5.2016, Zdeněk Hanka

Jaro se do západních oblastí Kanady vevalí jako mohutná řeka, bez přípravy a rovnou. Přesněji, zima skončí v jednu odpoledne a ve dvě hodiny už je jaro. Trvá pět minut a pak si vládu převezme léto. To podzim, ten si dává záležet a strojí se do svého zlatého, okrového a karmínového kostýmu harlekýna dlouho a s náležitou péčí.

Jenomže to, čím jsem se proslavil a zapsal do sousedských kronik, patří do kapitoly Jaro. Člověk si říká v zimě, když se prošlapává za ranní tmy hlubokou závějí, aby doplnil krmítko a zavěsil tukem slisované zrní na větve, jestlipak to těm ptákům aspoň chutná. Naštěstí tomu bručení moc nerozumí a tak se vždycky slétnou, ještě dřív než se stačím tou závějí zase vrátit do tepla kuchyně. Pak se jen díváme na tu ornitologickou přehlídku, která se v hejnu přiřítí, drobní pěvci obsadí všechno, co je k snědku, hádají se mezi sebou, pleskají křídly a pak se zase v podobě celého hejna vznesou někam do větví.

Pak sníh zmizí, přijde čas prvního zahrádkářského postřiku a na větvích keřů a stromů se cudně objeví zelené špičky. Ty se proměňují v lístky, tak jak je vytahuje slunce. Zahrada se opět zaplňuje opeřenci a z nich se vyčleňuje pár s cihlově červenou náprsenkou. Je jasné, že červenky hledají místo k zahnízdění a to je chvíle, kdy je třeba je sledovat v tichosti a jen si držet palce, aby svou stavbu usadily někde na pohodlný dohled.

Ještě to není ono, pořád to není ono, poletují sem a tam, tady taky ne, tady možná - a už to mají. Větvoví šeříku přímo před verandou! Nemohly si najít lepší místo. Ke stavebním pracem se hodí všechno. Odkud si ti dva přitáhli kousek igelitu těžko říct, k tomu ještě větvičky, suchá tráva a pak mezi pruty šeříku sedí hnízdo. Zanedlouho se v něm červenky také uvelebily.

Je milé seznat, že se nebojí. Střídají se a zpoza oken kuchyně se stává ornitologická observatoř. Když oba dva ptáci byli někde na trampu, odvážil jsem se obratně ze štaflí nahlédnout. Byla tam tři vajíčka. Slezl jsem právě včas, červenky už se vracely. Se vší důstojností se opět usadily v hnízdě a střídaly se, jak se sluší na spravedlivou dělbu práce.

Jeden den, další den, možná už se tam něco vrtí...

...jenomže mnohem víc se dělo na obloze. To jsem objevil pohledem z okna v koupelně, když jsem bral sprchu. Obloha se zatáhla, olověné mraky se navalily na město a všechno zalehla tma. Jako na povel začaly bušit na římsy oken kroupy, zprvu jednotlivě, pak ale stále hustěji. Tempo se zvyšovalo a pochopil jsem, že je čas jednat. Citlivá čtenářka a shovívavý čtenář pochopí, že jsem měl čas pouze si bleskově natáhnout slipy.  Vyjel jsem do zahrádky, sáhl po štaflích a bystře vyšplhal s deštníkem v ruce nad šeříkový keř.

Kroupy velikosti duhových kuliček začaly mlátit do plátna deštníku nad hnízdem s četností praskajícího popkornu. Všechny ty údery jsem schytával na hlavu a přímo na bosé tělo. Ba co hůř. Bílé slipy z jemné látky, zcela promočeny nečasem, ztratily svou schopnost krytí a dočista zprůhledněly. Věděl jsem ale, že musím ve svém boji proti živlu setrvat. V natažené paži dál svírat deštník, sám na štaflích vystaven nad výškou plotů tak, aby vajíčka v hnízdě nedošla újmy. Nemohl jsem ale přehlédnout užaslé zraky sousedů zpoza oken okolních domků. Hlavy za skly se kupily a pochopil jsem, že se všichni rodinní příslušníci svolávají navzájem. Bylo nemyslitelné nechat si ujít ten spektákl. Těm co byli nejblíž jsem mohl alespoň přikývnutím hlavy odpovědět na zdvořilý pozdrav. Bylo těžké rozhodnout, zda si mám dlaní chránit hlavu nebo nedostatečný úbor.

Zdálo se mi, že údery do lebky neberou konce, mám však za to, že naopak sousedům se moje jednoaktovka zdála příliš krátká.

Po opadnutí běsnění, když slunce se prodralo mraky a zahřálo zmáčenou zahrádku, mohl jsem se osušit, upravit a řádně oblečený vyrazit mimo domov. Setkával jsem se s lišáckými úsměvy, ale předstíral jsem, že ten jedinec na těch štaflích byl někdo úplně jiný, koho neznám. Kromě toho jarního slunce mě ale hřál úspěch, třebaže nebyl stoprocentní.

Dvě nezraněná vejce.

V hnízdě.

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?