Telepatický experiment

Zdeněk Hanka » Blog » Telepatický experiment
11.5.2016, Zdeněk Hanka

Celá věc bude vyžadovat soustředění, možná úplněk, čaj louhovaný ze zvlášť vybraných bylin a dozajista tichou promluvu odeslanou po oblacích plujících dalekou poutí až za obzor. Věřím, ve zdar experimentu.

Je to už dávno a vlastně bych rád věděl, jaká je ozvěna dnes. Jak se skutečně ten můj tehdejší nápad projevil po letech. 

Míval jsem takový zvyk o němž ví jen málokdo. Měl jsem tu vzácnou profesionální možnost bývat vůbec ten první, kdo drží malého, právě narozeného človíčka, celého červeného a pomačkaného. Takového, který má na hlavičce přilepených pár černých vlásků a kroutí ručkama a nožkama a ještě neví, jestli se narodil do správné doby a do správné adresy. Osvojil jsem si tichý zvyk. Po náležitém vyšetření a ošetření jsem tomu novému človíčkovi něco povídal. Býval to řetízek přání do života. Zdraví, dobré a spolehlivé přátele, mít jednou práci, kterou bude mít rád, dělat ji s chutí a kterou bude ovládat, aby byl dobrý člověk, oblíbený a aby o jeho názor lidé právem stáli, aby se nenechal zkazit penězi, aby nenaletěl, aby rozeznal hloupé a zlé lidi, aby byl spokojený a šťastný, aby mu – a nebo jí – bylo každý den na Zeměkouli pěkně. Pokaždé to přání bylo trochu jiné, ale vždycky hřejivé a opravdové. Nevím, jak ti lidé, dnes už dávno dospělí, cítí nějaký dopad toho někdejšího poselství do života.

Později, když za oceánem bylo třeba začít od začátku, mé vůbec první pracovní uplatnění bylo v panelárně. Vyráběli jsme sendvičové vícevrstevné panely pro obytné domy. I tady jsem oživil svůj malý ritual. Na vnitřní stranu panelové skořepiny, dříve než byla navždy zalita a skryta, jsem rychlou rukou vepisoval krátká přání. Jen tak, pro lidi, kteří  budou v domech z těch panelů bydlet a kteří ty vzkazy nikdy nebudou číst. Jsem přesvědčen, že domy z těch panelů solidně stojí, odolávají nejen vnějším, ale především otřesům vnitřním. Že se lidem, které vůbec neznám, v nich dobře žije.  

Podobně jako se chystá start meziplanetární lodi, chystám se k velikému experimentu právě teď. Je podobné povahy a přece velmi odlišné. Nebudu promlouvat do malého ouška, ani psát do ještě nehotového stavebního panelu.

A začínám se už soustředit, už je to tady. Prsty na spánky a zavírám oči, své přání odesílám za obzor. Tam po nočním oblaku posílám magický prach, který nechť promění  obecnou zachmuřenost a vymyje ji jako bláto tak, aby byla radost hlásit se k zemi, kde jsou fajn lidi, kteří jsou k sobě tolerantní a fér, mají chytré hlavy, smysl pro srandu, drží slovo  a myslí v dobrém jeden na druhého,

Nemůžu teď ovšem psát dál, protože jednak mám prsty ve vytržení opřené o spánky a taky mám v soustředění zavřené oči.

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Radka J. - 13.6.2017 10:15

Tady na druhé straně oceánu je vždy někdo, kdo je napojen...

Odesláno z IP: 86.49.151.129
Zdeněk Hanka - 13.6.2017 10:15
Že by právě to mystické a hřejivé propojení našeho společenství bylo tím smyslem? Pak se mi ta hra na bláznivé pouti Vesmírem velmi líbí a přijímám ji s díkem a pokorou.
Odesláno z IP: 217.30.64.174
Radka J. - 13.6.2017 10:15
Přesně tak to je :-)
Odesláno z IP: 86.49.151.129