Jen se zeptejte, oni vám to potvrdí

Zdeněk Hanka » Blog » Jen se zeptejte, oni vám to potvrdí
21.5.2016, Zdeněk Hanka

Koho? Těch co to pamatují. Sáhnu po pomyslné naběračce a v hloubce času zalovím. Jak hluboko? Dopřejte si doušek z té studny a chuť vám bude připadat známá. A vy, kteří ochutnáte poprvé? Inu, zeptejte se, ti první vám to potvrdí. Našel jsem totiž pár starších fotografií.

Sedmdesátá léta. Jen považte, vyšli byste tak do ulic dnes? To musíte předně mít dlouhé vlasy. Muži nebo ženy, dlouhé vlasy jsou imperativ. Copak ženy, tam se nabízelo možností několik. Třeba jste nahnaly bohatou blond peroxidovou trvalou ondulaci do hojných kadeří jako cukrovou vatu, protože drdol už z módy přece jasně vyšel, ne? Také jste ale mohla sáhnout po helmičce zaťaté do hlavy tak, že zahrocené prameny vlasů vybíhaly od uší před obličej jako mufloní rohy. Zrovna tak jste vyhověly módě, pokud jste si veledlouhé vlasy zčesaly prudce z čela dozadu v jediném pásu, zatímco po stranách hlavy vám běžely rovné koňské ocasy. Avantgardní a sexy. To všechno násobily silné oční stíny a černá tužka, která protáhla oční víčka až na spánky.
Muži to měli jasné. Hutné vlasy bohatě na lebce a hluboko do čela, pak až na ramena v košatých loknách a nejlépe až na záda. Lehce mastné čelo bylo prominuto, absenci licousů by neprominul nikdo.
A jsme zde s brýlemi proti jasnému slunci nebo záři reflektorů. Obrovské kovové obroučky jsou tou vstupenkou mezi elitu. Skla lehce modrá, plynule tmavnoucí vzhůru. Téměř hotovo. Nechybí mnoho, ale rozhodně nesmí být pominuto. Košile je barevná, květovaná, musí omráčit velikostí límce, jenž svými hroty ohrožuje okolí. Žvýkačka? Samozřejmě. Může být Pedro, lepší je ale vríglejs jujcefrujt. Ten rozdíl je zásadní. Kalhoty těsně zaťaté tak mocně - mluvím o mladých mužích - že bolest vyvolávala trpký škleb ve tváři a zpomalovala krok. Zvony, jedině a zásadně zvony. Pokud zakrývají celou špičku boty, je to krok k nejvyššímu uznání. Zvony musí plápolat daleko před a za chodidlo, aby bylo zřejmé i z daleka, že nebyly opomenuty. Tím by se mohlo však stát, že by zanikly pilky. Mám na mysli obuv z barexu, vybavenou podrážkami o průřezu dřevorubecké pily. Jedině tak se mohl jedinec účastnit diskotéky s novými hity skupiny Plameny. Nepřehlédli jste hřeben hledící ze zadní kapsy? Jistěže ne! Je tam, je zelený a patří k věci. Pokud jste si nevyšli ve výše popsané košili, u níž jste brali vlhká podpaží jako nezbytný kolorit, měli jste možnost roláku. Musel vybíhat na hrdlo až pod bradu a pokud byl ze syntetického vlákna, pak jste ona vlhká podpaží mohli účinně zakrýt parkou nebo safari sáčkem. Ulité přes rolák zaručovalo světovost.
Pokud jste dospěli na svém pochodu za úspěchem dál, pak bylo třeba vzít si přes zbytnělé břicho dederonku, zářivě bílý výlisek z umělé hmoty ve tvaru košile. Tam už odér z podpaží byl nezpochybnitelný, umocněný efektem z krepsilonových ponožek. Dáma si do všedního dne oblékla šusťák, který mohl být ve variantě prolamované, tedy posetý tisíci důlečků nebo rovný. Tehdy se neslo ulicí při každém kroku šustění jako od vodopádu. Dámy se potkávaly, šustily a míjely se. Kabelka patřila k povýšení dojmu, musela však být zhotovena z dobré umělé hmoty. Když se ji podařilo pořídit v Tuzexu, pak závist sousedek a soudružek v pracovním kolektivu se vystupňovala maximálně. Mohla jste si ale také na sebe nasadit lamino kabát, vyseknutý z molitanových dílců. Šlo o měkkou skořápku, která mohla připomínat kabát. Muž měl kabát krátký téměř jako sako, těsně pod zadek a tedy z něj nikdy nevyrostl.
Doma v pokoji ležel na zemi jako výraz luxusu kovral a bylo vhodné před vstupem na něj si vyzout i trepky. Příchozí tak mohl otiskovat vlhké ťapky od svých krepsilonek. Obyčejnější, proletářský koberec byl pravý vietnamský. Ten sestával z šachovnicově uspořádaných rákosových čtverců. Výběr byl bohatý. Mohli jste si pořídit buď zelené a bílé čtverce nebo červené a bílé čtverce. Rákosová rohož na stěně podél lůžka z Továren ohýbaného nábytku vyhnala pocit útulnosti na úroveň paláce.
Podíváte-li se oknem k jasným zítřkům, pak nepřehlédnete záclonu z umělé hmoty, kterou jste si mohli pořídit v Německé demokratické republice hned v několika modelech. Bylo ji však třeba omotat okolo těla, aby váš kontraband nezruinoval socialistický tábor. Dost na tom, že jste si z Drážďan už vezli boty, hodinky Ruhla a z Budapešti pak jednu gramofonovou desku Bee Gees.
 
Neváhejte zatoulat se do těch časů – ale nezapomeňte se vrátit zpět.

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?