Jak je to s bublinami?

Zdeněk Hanka » Blog » Jak je to s bublinami?
10.9.2016, Zdeněk Hanka

Jsou události, které zůstávají v paměti s digitální přesností napořád pro jejich mimořádnost a nadčasovost. Stále vidím sebe uprostřed upřímně vzrušeného zástupu lidí na Můstku, který hleděl na běžící světelné noviny v dubnu 1961. Jsem stále mezi těmi, kteří v červenci 1969 před černobílou obrazovkou v jedné krkonošské chalupě sledovali se slzami dojetí v očích první kroky Neila Armstronga na povrchu Měsíce. Právě tak ale nikdy v paměti nevyhasnou záběry dvou řítících se mrakodrapů Světového obchodního centra v New Yorku.

Bylo napsáno hodně o těch událostech, o příčinách i následcích. Je těžké neopakovat v jiné podobě to, co již řečeno bylo. Problém však nadále trvá, úvaha je tedy na místě. Pokusím se podívat na událost jako na dynamický jev.

Lidé, jsouce součástí živé přírody, chovají se ve svém archetypálním genetickém základu jako biologická masa. Cílem je boj o přežití, který odkrývá své nahé ostří v krizových situacích. Metodou je pak hrábnutí pro zdroje nutné pro přežití i přes cizí plot. Takovým nebytným zdrojem a biologickou životní potřebou je i osobní prostor. Jednoduché srovnání s dvoupokojovým bytem, v němž přibývá rodinných příslušníků nám nabízí část odpovědi na vývoj lidstva a dějiny válek.

Další biologickou sebezáchovnou tendencí je touha srocování. Tím se násobí síla jedince v boji o zdroje, třebaže tyto leží za cizím plotem. Formují se tak tábory, tak jako bublina roste pohlcováním těch malých ve svém okolí. Takové názorové tábory se vědomím vlastní síly stále výrazněji vyhraňují a oddělují od ostatních názorových bublin. Průnik těchto množin, nazývaný tolerance, se zmenšuje, až zmizí docela.  Jsme-li v prostředí civilizace, tedy možnosti komunikace, vhodnou rétorikou dav v bublině ztrácí soudnost a zaslepeně se fanatizuje. Přitom názor, vládnoucí v každé z bublin přijímá dav uvnitř jako právě ten jediný správný a zakóduje si ho do hesel, jednohlasných provolání a do barvy na svém praporu. Každá izolovaná bublina, ať je na kterékoli straně, je svou rostoucí slepou militantností nebezpečná. Ostatně, patří sem i vznik sekt, ideologií totalitních a religiózních.

Tady je obecný zdroj.

Ještě jeden biologicko-lidský prvek vstupuje do hry, který rovněž souvisí s bojem o přežití. Tím je adptace. Dovedeme čelit mrazu i horku jednak přirozenými obrannými mechanismy a dík civilizačnímu vývoji i technickými prostředky. Obecná schopnost adaptace se však uplatní i tehdy, když vstoupíme do zakouřené hospody. Řekněmě, do krčmy důkladně zakouřené tak, že stěží vidíte stoly a ve dveřích vás zarazí i hluk nabitého prostoru. Máte před očima? Přesto vstoupíte, najdete si místo u stolu, a hle! Za půl hodiny nevnímáte ten hustý šedivý dým, který prosákl i vaše sako a neslyšíte ten hluk, protože jste prostě zvýšili hlas a přiblížili se ke svým spolustolovníkům. Přijali jste situaci jako normu, stali jste se její součástí. Pokud se nejeví tento příklad jako nebezpečný, pak navrhnu jiný.

Na silnici je předepsaná určitá rychlost. Jeden řidič jede rychleji a tu skutečnost nejdříve přijmeme jako nepatřičnost. Jenomže s tímto řidičem srovnají krok další a další, až všichni považují za normu rychlost vyšší, než je rychlost, která je doporučená, ještě jako bezpečná. Stala se nedodržená rychlost jen tím, že se stala obecnou normou, bezpečnější? Ba, co víc! Dokonce ten, kdo chce rychlost dodržet se stane předmětem posměchu a zloby.

Někdo si stáhne zdarma písničku nebo film z Internetu. Vlivem nakažlivosti se jev šíří a stane se přijatou normou, omlouvanou tím, že to dělá každý. Omyl, nedělá to každý. Jenomže ten, kdo se vymyká, dostává se do tlaku davu sroceného v bublině. Ti, kteří jdou mimo bublinu jsou pak vysmívaní, pronásledovaní a trestaní. To jsou Galénové z Čapkovy Bílé nemoci, Galileové, Husové a Havlové.

Zpět k události v New Yorku.

Davový fanatismus, zotročení myšlení, vyhubení soudnosti, vypálení mozku a zklížení do jediné správné názorové koule jsou důsledky zhoubné svou brutální expanzivností a slepým násilím. Nechá-li se takový vývoj přerůst, promění se v uragán, který lze zastavit už jen těžko. Pak na zbídačelém úhoru, jak nás učí dějiny, ti zbylí jen sbírají smutné trosky a snaží se obnovit, co bylo ztraceno.

Snad až potud popis vývoje stačí.

Díváme-li se zpět na New York onoho zářijového dne a všechny tragické události, které následovaly, vidíme nezvládnutý růst bubliny. Má si lidstvo na to zvyknout ve smyslu zákona adaptace? Přijmout je jako standard? Má snad také tvořit bubliny?

Z denního tisku se dovídáme o násilí proti civilizaci a současně o stěhování národů. Jak blízce souvisí tyto dva jevy a jak na ně reaguje naše společnost?

Jsem přesvědčen, že stěhování národů je demografickou skutečností, k níž muselo dříve nebo později dojít. Mám na mysli ten dvoupokojový byt. Prostý populační přetlak, tím rostoucí nedostatek zdrojů na určitých územích a výše uvedený boj o přežití. Tito lidé, podle mého svobodného názoru, nejsou nebezpeční tím, že přinášejí válku a násilí. Jsou však rizikem z hlediska čerpání zdrojů a kulturní inkompatibilitou. Euro-atlantský svět se vyvíjel jinak, respektuje jiné hodnoty a v souladu s nimi si svou civilizaci uspořádal. Implementování kultury z jiného prostředí naráží na problémy. Přirozeně, ani jedna ze stran, nazíráno z nadhledu, se nechce vzdát svého vidění světa.

Jak se s tímto úkolem vypořádat, to je kvízem pro ekonomy, politiky, demografy, lékaře a psychology, protože problémy ekonomické, politické, demografické, zdravotní a psychologické zde existují.

Otevřeně řečeno, škodlivá je bublina těch, kteří nekriticky popírají jakýkoli problém, související se stěhováním národů do Euro-atlantického světa. Komolit zprávy o přistěhovalcích ve smyslu negování problémů je nebezpečná bublina. Právě tak nebezpečnou a zaslepenou bublinou je ale panický strach z každého, kdo má jiné zvyky. Nebezpečný je například prezident, který takto bubliny vymezuje. Demografický vývoj, k němuž dochází je vpravdě logickým procesem na planetě Zemi, který byl pouze urychlen.

Urychlen byl vznikem jedné takové bubliny.

Proti této zfanatizované, slepé, brutální bublině, stojící proti člověku a na jejíž vrub padají tragické události z denních zpráv, je však třeba bojovat. Účinně, rázně, prostředky, které skutečně jev zastaví.

Věřím, že fanatické bubliny jsou zničující, ať rostou z jakéhokoli podhoubí. Zevšeobecňování je hloupé. Moudré je rozlišovat. Pečlivě a důsledně.

Má se zastavit provoz všech vozidel, protože někteří řidiči si zvykli jako na normu nedodržování rychlosti? Mělo by se zakázat umísťování všech písniček a filmů na Internet, jen proto, že některým lidem připadá jako normální je krást?

A což tak důsledně rozlišovat a pak účinně podle zákona a adekvátně k hladině nebezpečnosti trestat? Je na tom něco nepřijatelného?

V zájmu zachování civilizace a při respektování jejích hodnot jsem pro psychologicky kultivované, ekonomicky racionální, demograficky moudré, kulturně uvážlivé a zdravotnicky promyšlené řešení pohybu národů na Zeměkouli, neboť jde o nezvratný demografický fakt. Současně však v zájmu zachování civilizace a při respektování jejích hodnot jsem pro rázné skoncování s bublinou slepého fanatismu, přinášejícího bolest a zmar. Teď.

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?