To je nějaký kalup!

Zdeněk Hanka » Blog » To je nějaký kalup!
4.10.2016, Zdeněk Hanka

Sdílením se radost násobí. Ovšem, jsem v rozpacích, zda mám takovou pozornost chápat jako zvláštní a hřejivou přízeň mé osobě. O co jde? Vyšlápl jsem si na pravidelnou kontrolu s odběrem krve. S žádankou v ruce jsem si vyčekal své pořadí a pak šel z jedněch dveří do druhých. Tak to byl začátek.

Obvykle po takové kratochvíli za několik dnů následuje pozvání k vyšetření v ordinaci s vyhodnocením výsledků a ustavení nějakého režimu. To proto, aby se člověk mohl co nejdéle těšit z toho, co si za ty roky nastřádal. Mohl jsem napsat – těšit se z vlahých úsvitů a nostalgických soumraků, kdy slunce se utápí v červáncích, aby nabídlo sametovou oblohu tisícerým diamantům. Napsal jsem ale pragmaticky o potěše z toho, co si člověk vydobyl a odvedl formou daní.

Místo sestry v ordinaci, jejíž telefonické pozvání jsem očekával, mi však přišla útlá brožura. Nešlo o náhodný leták. Přišla na mé jméno, na mou adresu. To mi psali z Pohřební služby. Ano, rovnou takto.

Jestli mám prý zajištěny a dojednány své věci poslední. To mě začaly ty laboratorní výsledky zajímat. Také byste zpozorněli a zachmuřili se, že? Nicméně zavolal jsem na uvedené číslo, abych se poptal, jak je to myšleno s těmi věcmi posledními. Paní hlasem naladěným do moll mne především ubezpečila, že informace byla odeslána na mou adresu správně. Je třeba, abych věděl, raději dříve než později, o osmdesáti sedmi bodech, které mají pro mne připravené, k nimž bych neměl zapomenout přihlédnout. Namítl jsem, že nespěchám na tu bárku, aby mě Charon vzal s sebou na vodu po říčce Styx. Zmlkla, jako by chtěla naznačit, že ze světů za oponou má signál jiný. Pak jsem ještě něco zabručel, lehce znepokojen. Poté, vrtě hlavou, jsem brzy hovor ukončil.

Za dva dny na to zazvonil telefon. Mužský hlas se s tesknou melodií představil, hovoře zvolna, přesto však naléhavě. Volal z pohřební služby. Chtěl by se mnou zapříst řeč na téma bodů, které nesmím opomenout, dříve než budu nad skloněnými hlavami kamsi nesen patami napřed, za pochmurných tónů objednané kutálky. I tu bych si prý měl předem dojednat co nejdřív. Zarazil mne takový zájem. Na otázku proč tak naléhavě adresuje svou službu právě mně, odpověděl spíše vyhýbavě. Chtěl jsem hovor ukončit, ten muž však trval na tom, že mne ve vší diskrétnosti a důstojnosti navštíví doma, aby se mnou věci poslední projednal. Považte, chtěl přímo do domu, kde hodiny, podle jeho mínění, už dotikávají. To jsem odmítl, protože s takovým podivným poslem jsem se za prahem svého domova setkat nechtěl.

Úkosem jsem prohlédl houby ve znamenité domácí bramboračce, zauvažoval nad novými brzdovými destičkami a vypnul rádio, kde právě hráli Chopinova preludia. Co kdyby náhodou zařadili jeho Marche Funébre?

Vypadá to, že moje představivost nadobro zabloudila. Ale tak to není. Po mém odmítnutí jsem totiž nalezl ve schránce důkladnější brožuru. Ne tedy leták, jako prve. Ta iniciativa je vpravdě omračující.

Teď mám v ruce pochmurný, leč pragmaticky věcný návod. Už jsem se mohl dočíst velmi podrobně, co všechno mám uvážit, dřív než mi přes prsa hodí sako, vzadu rozpárané.

Dovídám se také, že krátce po té, co vyměním adresu za jednoduché smaltované číslo a spatřím víc než jiní, mám dát vědět svému lékaři. Ten by to asi měl vědět, aby neplýtval nějakými žádankami.

Dočetl jsem se, že jen co dozní poslední ponuré tóny žesťů musím, si doběhnout do celé řady kanceláří, institucí a úřadů. Musím to stihnout, pokud možno, do následujícího dne. Tedy musím zajít na daňový úřad, odhlásit, případně přehlásit telefon, elektřinu, odběr plynu, dále ukončit pojistku na dům, na auto, životní pojistku samozřejmě také, to dá rozum. Pokud jsem sloužil ve zbrani, pak je třeba vyrozumět štáb. Nejspíš rádiovysílačkou. Ovšem bude praktické, jak radí pečlivě vypracovaný návod, budu-li pamatovat na věci poslední tři dny předem. Kolik židlí bude třeba, jaké vozidlo se má vyšňořit pro daný účel, dát si do pořádku bankovní účet a taky na hostinu je třeba myslet, hosté budou hladoví.

Začítám se a shledávám, že toho mám tolik na zařizování, ...ehh,... tolik,... tolik,... že by mě z toho, ehhh...ó...

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?