Úplněk a jeho tajemství

Zdeněk Hanka » Blog » Úplněk a jeho tajemství
14.11.2016, Zdenek Hanka

Oči básníků, astronomů, zamilovaných, jasnovidců a filosofů se upíraly k Měsíci, který vykroužil bělostný kotouč na jasné noční obloze. Tedy, leckde štěstí na bezoblačnou oblohu pozorovatelé neměli, ale za šedí mraků ten úplněk tušili. 

Astronauti, kteří na povrchu Měsíce stanuli, ale vědí ještě něco víc. Neuvěřitelná skutečnost se může vyjevit jen za okolností, které nejsou obvyklé. Jeden z mužů, kteří sestoupili na šedivý prach, se po návratu viditelně změnil. Mluvil málo a hovoru o Měsíci se vyhýbal. Podobné chování bylo pozorovatelné i u ostatních astronautů, kteří zanechali stopy mezi pustými krátery.

Výše zmíněný astronaut při oslavě svých kulatých narozenich však popustil hráze svého mlčení. Byla to patrně sklenka whisky navíc, která uvolnila ten zámek, střežící ticho.

„Je to jinak,“ řekl tehdy, „jenomže vy mi to stejně nebudete věřit. Naštěstí.“

„Co tedy? Stalo se něco, o čem my nevíme? Co neprosáklo do novin?“ Oslavenec přikyvoval a přihnul si v ten památný večer další hlt z Jacka Danielse na ledu.

„Jak víte,“ odlamoval slova, „před přistáním se musí kroužit.“ Ukazovákem naznačil kroužení, aby všem bylo zřejmé, o jaký manévr šlo.

„To jistě. To samozřejmě víme.“ Přítomní hosté netrpělivě pobízeli slavného astronauta k pokračování.

„Takže jsme nutně viděli i odvrácenou stranu,“ pak se ještě na chvíli odmlčel, zaváhal, sklenku obrátil do sebe a ztišil hlas, „po třech obletech jsme Houston požádali o přistání. Právě na té odvrácené straně.“

„Vy jste tam přistáli? O tom se vůbec neví!“ užasl kamarád po levici.

„Nepřerušuj,“ usadil ho ten po pravé ruce.

„Já jsem byl ten, kdo tam přistál. S lunárním modulem jsem se odpoutal a přistál, tak jak bylo propočteno. Jen s tím, že jsem přistál na odvrácené straně. Na té, kterou nikdy, povídám, nikdy ze Země nevidíme. Barmane, nalej mi ještě jednu.“ K baru naklonili hlavy i další hosté a čekali na další slova.

„No a co!? Co tam bylo?“

„Přistál jsem měkce na kraji osady. Hned byli u mě.“

„Kdo? U osady? U nějakých obydlí? Copak na Měsíci žijí nějaké bytosti?“

„Lidé. Tam žijí lidé. Ale nejen ti. Spolu s nimi tam v pokoji a míru žijí i tvorové, o kterých nemáme tušení.“ Až teď se rozpovídal s chutí, jako by to všechno muselo ven, skořápka mlčení pukla. „Jsou to úžasné stavby. Trochu vypadají jako skleníky, ale uvnitř, to vám povídám, uvnitř je zeleň, voda, ptáci, motýli, průzračný vzduch, čisté uličky, rozkvetlé záhony, upravené trávníky, viděl jsem tam i nějaké muzikanty, domky jako ze stavebnice a plno lidí.“

„Lidí? Muzikanti?“

„To je to, co říkám. Myslím, že ta kapela měla na bubnu něco jako Sgt. Peppers,... Sgt. Peppers Lonely Hearts... už si to nepamatuju. Dechová kapela. Nádhera to byla. Velkolepé, věřte mi, velkolepé, slova mi na to nestačí. Hráli skvostně, chytilo mě to dokonale.“

„Proč se o takovém objevu neví? Proč se o tom vůbec nemluví?“

„To je právě ono. Přišel tam za mnou jeden z těch chlapíků a ptal se mě, jestli máme v úmyslu se tam zabydlet.“

„Kdo? Ta vaše posádka?“

„Ti zatím kroužili a čekali na mě na oběžné dráze. Ten chlápek myslel lidstvo. Jestli hodláme Měsíc obydlet.“

„Taky že ano! To jsi mu řekl, ne?“

„Ano.“ Teď se astronaut opět odmlčel a zdálo se, že už nepromluví.

„Tak byli rádi, ne?“

„Víte, co mi řekli?“ nadechl se a dopřál si hlt ze sklenky, kterou mu šoupnul barman, „že lidi už na Měsíci přistáli a obydleli ho. Založili si civilizaci právě takovou jaká je na Zemi.“ Pak dodal šeptem. „Ta je teď na té straně, co je přivrácená.“

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem