Douška o zemském ráji

Zdeněk Hanka » Blog » Douška o zemském ráji
5.1.2017, Zdeněk Hanka

Příchod nového roku je pokaždé něčím vznešený, velebný, je čistý snad tím čerstvě padlým sněhem tak, jak odpovídá naší představě, když zavřeme oči. V tu dobu se poněkud ukázníme, přijmeme důstojnost okamžiku a vesmírný majestát nového začátku. Pojmy jako poezie nebo symfonie nabývají svého pravého významu, ožívají a probouzejí v nás úctu k našim předkům a k našim vlastním kořenům.

Objevil jsem televizní cyklus Národní klenoty. Právě teď, na úvrati roku, je příhodná chvíle pro zhlédnutí několika dalších dílů. Dívám se na ně jen díky technice, přes daleký oceán, oknem monitoru počítače. Sleduji objektivem České televize toto dílo s velikou vážností a pozorností, vysoce soustředěně. Oběma rukama držím monitor laptopu a hledím do krajiny, kam patřím, ať jsem kdekoli. Líbí se mi průvodní slovo Miroslava Táborského. Je zřejmé, že nepodává výklad jen jako hereckou roli, ale sám cítí hrdost a sounáležitost k zemi, kterou nás diváky provází.
Hovořím k návštěvníkům a čtenářům této stránky, kteří dozajista cyklus důvěrně znají a můj komentář se může jevit jako komicky nadbytečný. Přesto se chci s vámi podělit o svůj hluboký emocionální zážitek.
Je to určitě velice dobře, že seriál vede svého diváka celou zemí a nezůstává jen u dominant, známých z kalendářů. Turista zvenčí obvykle vyšetří čas jen na letmý dotek s těmi místy, která jsou mu doporučena katalogem. Odváží si pak domů dojem, který odpovídá plochosti fotografií, které doma ukazuje rodině. Jenomže zachytit atmosféru, vdechovat vůni obilí a poslouchat jeho šelestění, vidět dva stařečky, jak si na lavičce o něčem povídají, slyšet proud řeky, ženoucí se pod starobylým mostem, to vyžaduje účast srdce.
Právě do takového prostředí pak zcela přirozeně zapadají památky jak ty věhlasné, tak i ty obyčejné, které jen přivolají vzpomínku na dávné prázdniny, jako je lipová alej, boží muka u cesty nebo železniční trať, vinoucí se nad řekou.
Celá země je prosáklá takovou vzpomínkou a připomíná generace těch, kteří ji takto vytvářeli. V pohledu do kraje citlivý člověk musí vidět ty každoroční úrody, někdy poznamenané krupobitím, jindy záplavami, pak třeba suchem a přesto sklizené. Lidová stavení, obyčejné stodoly, ale taky to, jak se lidé baví. Vystoupení cirkusů na návsích, ale i svatby, hody a posvícení, Velikonoce a Vánoce, vinobraní.
To je ta země, která není veliká a přesto dala světu, jen nahodile, K. Svolinského, V. Nezvala, J. Seiferta, B. Smetanu, Z. Fibicha, J. Myslbeka, A. Dvořáka, O. Wichterleho, V. Laurina & V. Klementa, J. Heyrovského, L. Janáčka, V. Rabase, J. Mánesa, A. Muchu, S. Freuda, A. Warhola, J. Adamsovou, M. Formana, J. G. Debureaua, V. Zacha, E. Destinnovou, J. G. Mendela, T. Baťu a další, kteří dělají zemi dobré jméno. Ten výčet není znakem šovinismu, nýbrž dokladem živého přispění ke zdravému a civilizovanému světovému vývoji.
Zemí se prohnaly války a vlny útlaku, tady s bolestí vytanou jména Josefa Čapka, Vladislava Vančury nebo Karla Poláčka, a následující generace umlčených.
Dnes je ta země svobodná, žije a nabízí příležitosti k navázání na ty nejlepší tradice, na jedinečnou kulturní stopu. Rád se nechávám provázet seriálem Národní klenoty
Současně se dívám, jak vidí malou zemi ve středu Evropy Rick Steves, (viz níže) velmi oblíbený a renomovaný autor filmových cestopisů. Pozorný divák možná objeví několik nepřesností, ale přesto jeho vidění je velmi objektivní a vstřícné.

Přeju malé, sympatické zemi uprostřed Evropy krásný nový rok.

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Radka J. - 13.6.2017 10:15
Přidávám do výčtu těch, kdo dělají zemi dobré jméno, ještě Zdeňka Hanku :-) Moc hezký článek.
Odesláno z IP: 86.49.151.129
Radka J. - 13.6.2017 10:15
Ten dokument pod článkem je pěkný. Sice se občas musím vrátit, protože nejsem tak zdatná v angličtině, ale je zajímavé se podívat jinýma očima :-)
Odesláno z IP: 86.49.151.129