Dichtung und Wahrheit

Zdeněk Hanka » Blog » Dichtung und Wahrheit
6.2.2017, Zdeněk Hanka

Chci se přidržet pravdivého sdělení, třebaže současně na jeviště příběhu zanesu trochu mlhy a místy inkoust scénáře rozmažu. To především ze dvou důvodů. Jednak se všechny podrobnosti k mému sluchu nedonesly a také proto, že nechci, aby postavy byly jednoznačně rozpoznatelné. Dohodněme se, prosím, že Vám nabídnu příběh, který má svého vypravěče možná i ve skutečném životě. Pokud tomu tak je, hluboce si ho vážím,. 

Ten muž by se usmíval, kdyby věděl, že právě přináším tresť či spíše drobky z jeho toulek.  Taky proto, že ho teď přejmenuju.

Tedy Jack. Narodil se ve Walesu a brzy to bude osmdesát let. Ovládl své klukovské teritorium natolik, že mu bylo malé a když oslavil šestnácté narozeniny, rozhodl se poznat svět. Nechal si nad hlavou zahoukat píšťalu zaoceánské lodi a jako mladý kadet vyplul do světa stejně neznámého, jako ta hlubina pod ponorem té těžké lodi. Pod dlouhých týdnech plavby, spolu s drsnými a statečnými chlapy na palubě, cestou klidných i vzedmutých vod, připlul k australským břehům. Dálky mu učarovaly a Austrálie ještě víc. Nepřijel se ale slunit nebo jen tak se potloukat. Přišel nabídnout něco, o čem přemýšlel cestou v podpalubí.

Ovocné šťávy se při plavbě brzy zkazily a přitom námořníci je tak potřebovali. Mladý Jack si udělal několik nákresů, uvažoval nad nimi a na australských březích se dal do práce. První láhev, která byla opatřena ventily, udržujícími tekutinu uvnitř déle čerstvou, vypadala asi neohrabaně. Věřte, neznám ten princip, s nímž tehdy Jack upoutal pozornost. Ale upoutal. Láhve se začaly vyrábět a Jack, který předtím drhl palubu a občas pomohl v kotelně, měl první příjem a první úspěch. Je to tak dávno, že paměť tam už nedosáhne a láhve asi pohltil čas a uvrhl do zapomnění. Tehdy však nad nimi zářila hvězda úspěchu.

Tím se však Jackova invence nevyčerpala. Trička. Mluvíme o době, kdy potištěný textil, zejména v oblasti, kterou si prošlapával mladý Jack, byl neobvyklý. Technologie, kterou dílem převzal a dílem vylepšil, přinesla Jackovi další vlnu slávy a další příjmy. Stal se tehdy v australských přístavech velmi populárním mladíkem pro své srdečné a férové jednání, a také pro svou pracovitost a vynalézavost.

Shledal, že má dost prostředků na to, aby se stal radistou. To bylo něco nového. Doména technicky vzdělaných odborníků, dotek s dálkami a Jackova lákavá hvězda na obzoru. Vystudoval nový obor a přihlásil se k letectvu. Z pozemního ovládání svého vysílacího klíče, kdy k oblakům jen hleděl, vystoupil jednou po schůdcích a vzlétl. Teď viděl všechno z výšky, ty břehy i ty obrovské lodi, které se ploužily nedozírnými vodami. Tehdy našel vztah, v němž se chtěl usadit a založit domov. Jenomže letectvo potřebuje být v pohybu a služební povinnosti ho tehdy zavedly do Antarktidy, docela na samém jihu planety, až k jižnímu pólu. Austrálie tam svého vynikajícího radistu potřebovala.

Pouto lásky na dálku, udržované jen prostřednictvím klíče radisty, ale zvětrá a Jack zůstal sám.

Tam v těch ledových krajích se o jeho osud také přetlačoval jeho anděl strážný se studenou smrtí, když jejich malé letadlo havarovalo. Role radisty byla nezastupitelná. Posádce se díky tomu tehdy podařilo přežít a dostat se ke svému stanovišti.

Svědomitost, smysl pro odpovědnost a preciznost vynesly Jackovi vysoké vyznamenání, propůjčené australskou vládou. Jeho přínos při výzkumné expedici na ostrov Macquarie zasluhoval osobní ocenění, kterého se Jack právem dočkal.

Třebaže Austrálie mu učarovala, vydal se dál. Jeho toulavé boty ho donesly do Kanady. Tam objevil neobvyklou příležitost. Svou zkušenost s drsnými podmínkami ledových končin a invenci propojil v pionýrskou myšlenku. Právě tam na severu Kanady, v oblasti vlků a sobů, jsou naleziště nafty. Tam cestují geologové a za nimi dřevorubci, stavební dělníci a pak i těžaři. Práce tam na severu je náročná a stačí málo a těžký úraz je na pořadu dne.

Jackovi vykrystalizoval v hlavě nápad.  On bude ten, kdo bude prostřednictvím svých pohotovostních specialistů a svých terénních sanitek, ambulancí, pracovníkům poskytovat zázemí. Založil společnost, vybavil ji prvními ambulancemi a vyrazil. Myšlenka se okamžitě ujala a z malé společnosti vyrostla respektovaná organizace s mnoha ambulancemi na rychlých kolech, vynikajícím technickým zázemím a prvotřídními specialisty. Zakázek bylo víc než dost a tak Jack rozšířil svůj záběr i na oceán. Nezapomínejme totiž, že Jack se plavil po oceánech, má zkušenost práce s vysílačkou a kromě toho byl vystaven extrémní situaci v zamrzlém kraji.

Společnost funguje znamenitě nejen proto, že v čele stojí skutečný odborník. Jack má v sobě krev čestného muže, jehož slovo platí jako zlatý kov.

Nechává společnost běžet a vydává se do Afriky a do Evropy. Dostal se až do Ruska, kde pomáhal v obdobných klimatických podmínkách instalovat novou technologii, ve střední Evropě navštívil několik zemí, zanechal svou velmi pozitivní stopu i v Praze. Tady bych mohl být přesnější, ale ponechejme nad naším pomyslným jevištěm tu lehkou mlhu. Snad jen to, že otočil páky jednoho pražského zdravotnického zařízení pro léčbu dlouhodobých onemocnění a proměnil je v prosperující moderní ústav. V jiné slovanské zemi se seznámil s ženou, která byla nejen pro svůj půvab oceněna korunkou, ale také mimořádně laskavou, dobrou a vzdělanou. Pohár naplněný štěstím si Jack plně zasloužil, protože si ho vydobyl vlastním úsilím a pílí.

Dobrodružná, podnikavá a čestná krev, proudící laskavým srdcem, zavedla Jacka zpět do Kanady, tam, kde zdravě pracuje a prosperuje jeho společnost. Opět usedne do svého křesla a bere si znovu do rukou otěže.

Možná tady je na místě vložit drobné intermezzo.

Odněkud z Evropy přišel lékař a na novém kontinentu se pohybuje už několik let. Zatím hledá kóty a zastává pracovní příležitosti, které zabezpečí budoucnost v novém domově. Pracuje i na dva plné úvazky současně, denní a noční, bere každou práci, ať je to na letišti nebo v restauraci, a připravuje se na své lékařské zkoušky. Nedaří se mu je složit hned, tak souběžně na té cestě studuje více oborů, včetně programování pro zdravotnictví, kulturu a zdravotní péči původních obyvatel Kanady, pohotovostní záchrannou službu, řízení ve zdravotnictví, sociální lékařství, vždy s příslibem konkrétního uplatnění.

Lékařské zkoušky úspěšně složí, ale netuší, jak dlouhá je řada těch, kteří před ním čekají na povinnou praxi.

Hlásí se tedy o místo ve společnosti, která poskytuje záchrannou a pohotovostní službu v extrémních podmínkách. Je přijat a tady se setkává s Jackem. Výborný profesionální vztah a vzájemný respekt přinesou uspokojení zmíněnému lékaři, třebaže odjíždí jako záchranář a pohotovostní specialista pracovat na sever.

Jack mu však po nějaké době nabízí místo odborného koordinátora medicínské oblasti, vždyť je to lékař. Stává se členem vedení společnosti a protože sám má zkušenost s řízením zdravotnického zařízení, přináší i on do společného kotle své myšlenky a ekonomickou trajektorii, specifickou pro zdravotnictví.

Tady Jack seznamuje svého lékařského koordinátora s jiným mimořádným mužem. Malířem, hrdým původním obyvatelem Kanady z kmene Černonožců. Ve vzájemné úctě se stávají přáteli. Křivka směřuje k modré obloze.

Jack se rozhodl, že je čas pro odpočinek a čas pro svou novou rodinu zajistit hodnotnou budoucnost. Svým dětem chce zaručit kvalitní vzdělání, rodině umožnit bydlení, jaké naplní představy opravdového pohodlí. Sám si pořizuje vůz, který by rád řídil i James Bond.

Zdravou společnost jako celek prodá. Tím se stává nezávislým mužem s rozepjatými křídly. Stav, kdy jedinec nemusí počítat, dává dobrým lidem svobodu a otevírá možnosti celé rodině.

Jack zřetelně v nově obsazené kanceláři chyběl, stejně jako jeho sympaticky bizarní křeslo, které si odněkud přivezl. Chyběl jeho úsměv, jistota každého dne, humor, skromnost, čistota slova i činu, nenucená elegance i pracovitost.

Tou dobou na sever přijíždí víc a víc poskytovatelů záchranné služby, ozvěna připomíná někdejší Klondike a prostor začíná být těsný. Nálada ve společnosti chladne, do hry vstupují nová pravidla, ve vedení se rychle střídají postavy, někteří přicházejí, jiní odcházejí, schůze se stávají říznějšími, neklid bzučí pod stropem.

Plyne rok, druhý, lidé jsou tišší, nebo si povídají v hloučcích, je pichlavo, nakrojil se třetí rok. Inu, do hry promluvila konkurence. Těch, kteří mohou nabídnout servis na severu je víc a víc. Nakupují se ambulace, technologie a na severu je tlačenice. Snad i proto ta nervozita.

Bude dobře, když se celá společnost prodá – rozhodlo vedení. Kupec s mohutnými finančními rameny přichází od souseda pod jižní hranicí, javorový list nahrazují pruhy a hvězdy.

Do kanceláře zadul mohutný vítr a vymetl z ní všechno, včetně židlí a také lékař z Evropy se dostal  za dveře. Není snadné hledat práci.

Jack se i s rodinou vrací ze svých cest napříč poledníky, aby konečně spustil své neklidné kotvy v zemi javorového listu. 

Hodil si tehdy kostkou? Promyslel svůj příští krok? Pokročilý věk je výhodou nebo může zaslepit? Možná právě smysl pro odpovědnost byl tím pivotujícím bodem, odpovědnost za rodinu a její trvalé zajištění, nikoli jednorázové. Lze opakovat zázrak? Lze vstoupit dvakrát do téže řeky?

Jack se rozhodl založit novou společnost s týmž rukopisem. S takovou zkušeností, znalostí oboru i prostředí, enthusiasmem a finančním zázemím lze očekávat gejzír podobný tomu původnímu. Vstoupí na trh a zvedne zdi nové společnosti, nabídne prvotřídní pohotovostní servis. To echo se rozneslo krajem. Jack se vrací. Konkurence zbystřila a snad i nastavila kopí. Jack vybavuje svou novou společnost novým zařízením, připravuje vozový park, který je chloubou záchranářského oboru, počítačová technika a velkoryse vybavené kanceláře jasně dávají na srozuměnou, že na tahu je Jack.  S jedinou sekretářkou nabírá výšku.

Nabízí své služby společnostem, které na severu těží černou mastnou tekutinu, smlouvy jsou však už uzavřeny jinde. Šlapat vodu je vysilující a v podnikání nemilosrdně přináší lavinovité finanční ztráty. Sekretářka odchází.

Jack bojuje sám.

V tu chvíli se o situaci Jacka, jehož si váží, dovídá zmíněný evropský lékař. Zaklepe na dveře kanceláře. Jack je v ní sám. Teď má ale parťáka. Prezident společnosti a lékařský koordinátor jsou jediní dva muži, kteří jsou odhodlaní ty zdi postavit. Prezident Jack nabízí služby své společnosti, jezdí a vyjednává, chce domluvit alespoň ten první obchod a vyslat své ambulance. Koordinátor je připraven spojit se s těmi záchranáři, kteří mohou okamžitě vyrazit. Využívá své zkušenosti ekonomické, teď se mu i hodí vzdělání v oboru Projekt manažer v oboru zdravotnictví, zavádí systém ekonomické návratnosti podle konkrétní zakázky, kterou chce Jack dojednat. Nic. Nedaří se jim. Ani jeden z nich není placen, svou invenci společnosti věnují, ztráty společnosti se zvyšují. Evropský koordinátor splnil krteria pro přednášení oboru a dva dny přednáší a tři dny v týdnu věnuje Jackově společnosti. Do práce chodí v saku a Jack ho vyzval, aby na stěnu vedle svého psacího stolu pověsil své diplomy, alespoň ty dominantní. To je hra tělem. Společnost je připravena k excelentnímu tahu na bránu, jen dostat do hry puk.

Nedaří se, koryta řek vysychají.

Jack přichází o svůj automobil, pohotovostní vozový park se redukuje. Kancelář se stěhuje do úspornějšího prostoru, oba muži bojují o společnost, protože si dali slovo. Nedaří se. Nedaří se najít objednavatele, který by služby společnosti využil. Jack neváhá jednat se zahraničními objednavateli. Má zkušenosti s poskytováním služeb na těžních věžích v oceánu, tedy i tam.

Do ďábelské rulety vstoupily dva nové prvky. Podmínkou k přijetí služeb poskytovatele pohotovostní služby je nově výkaz o práci dosavadní. Jenomže Jack se svým koordinátorem hledají vůbec tu první zakázku. K tomu na šachovnici oboru se objevuje krize zasahující těžbu a řetěz se stahuje ještě víc.

Jack s koordinátorem pracují na výhodném odprodání záchranářské techniky, nástrojů, defibrilátorů a léků. Jediná zakázka by ale mohla otevřít dveře. Ta však nepřichází.

Jack prodává svůj dům a s rodinou se stěhuje do nájmu. Jeho žena mu pevně stojí po boku. Navštívenky pozbyly smyslu, společnost zavírá své brány.

Oba dva muži si pevně stiskli ruce, snad se i mírně navzájem uklonili.

Určitě ale vím jedno:

Ostuda není prohrát. Ostuda je nebojovat.

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem