Anděl strážný v převleku

Zdeněk Hanka » Blog » Anděl strážný v převleku
4.3.2017, Zdeněk Hanka

Přesná data nenabídnu, ale co na tom. Stalo se. Podrobná zpráva v podobě protokolu má své číslo a byla sepsána tak, jak vyžadují předpisy. Mám za to, že podstatný pro plasticitu příběhu je pohled do očí těch, kteří byli aktéry.

Odpoledne se klonilo k soumraku, který v tom ročním období nastává brzy. Silnice se táhne malebným koutem mezi lesy a okolo větších či menších vodních ploch. Tehdy byly ještě zamrzlé, jaro k nim ještě nedohlédlo. Vůz jel přiměřenou rychlostí a za jeho volantem seděla soustředěná mladá řidička. Na pravém zadním sedadle za ní, upoután bezpečnostním pásem, seděl její osmiletý syn. Sblížíme se s ním vřeleji, když mu dáme jméno. Tedy nechť je to Bradley. Se svou maminkou si cestou povídal do chvíle, než ho přemohl spánek. Cesta vyžadovala plnou pozornost Bradleyho maminky nejen pro nerovnost krajnice a ledové jazyky, ale také pro možné přeběhnutí vysoké lesní zvěře. Zatáčka vpravo, vlevo, rovinka, les, planina, les, zatáčka a řidičku začínají tížit víčka.

Dřív než si uvědomila, že její vůz se dostává do smyku, v hrůze procitla. Levým předním blatníkem narazila do stromu, roztříštilo se tím přední okno a její vůz vyletěl ze silnice a zajel do jezera. Prolomil led a celý vůz zmizel pod hladinou. Ledová tříšť se po krátkou chvíli rozbouřeně houpala a pak nastalo ticho. Za několik sekund z vody vyplavala řidička a v děsu a hrůze se doplazila či doplavala na břeh. Promočená a promrzlá zděšeně křičela o pomoc, bezradná a zoufalá.

Necelých dvacet metrů od místa, kudy vůz proletěl ledem, na pramici seděl muž. George. Šestapadesátiletý rybář, který zde trávil poklidné odpoledne, pospával zabalený do kabátu, v čepici přes uši, s tlustými rukavicemi na rukou.

„Je tam Bradley! V tom autě je ještě Bradley!“ Křičela na rybáře.

Rozbitý led na hladině mu umožnil opřít se mohutně do vesel a jak jen dokázal nejrychleji, přiblížil se ke zmizelému vozu. Shodil kabát postavil se na pramici a bez zaváhání skočil do mrazivé hlubiny. Proťala ho mrazivá voda jako nože a George měl pocit, že se mu zastavilo srdce. Se zavřenýma očima tápal pod hladinou a nahmatal střechu vozu. Snažil se zorientovat, dospěl k zadním dveřím, pořád mu ještě stačil dech. Sáhl na kliku, ale dveře nepovolily, byly zamknuté. Vyjel nad hladinu, aby nabral vzduch, bylo mu zle z ostrého mrazu a navíc ho táhla ke dnu nasáklá flízová bunda, zimní kalhoty a boty plné vody. Rázně se nadechl, krátce vydechl, opět nadechl a znovu se ponořil.

Pochopil, že zadními dveřmi se k Bradleymu nedostane, zacloumal teď předními dveřmi na straně spolujezdce. Ani ty nepovolily. Jeden dech mu nestačil na to, aby je dokázal otevřít ze strany řidiče. Opět vyplul, v hlavě mu hučelo, před očima mu pluly světelné kruhy a jako z jiného světa vnímal křik matky z břehu.

Nadechl se, vydechl, nadechl, rozkašlal se, vydechl, nabral dech a zajel pod vodu na straně řidiče. Otevřenými dveřmi proplul ke dveřím spolujezdce, nahmatal kliku a s obtížemi je otevřel. To už opět musel naléhavě vyplout nad ledovou hladinu. Necítil prsty, spánky mu svíral mráz skrz na skrz, jen s velkou námahou se dokázal pohybovat. Nad hladinou sípal, jak se snažil dostat do plic dech. Bradley byl pořád uvnitř vozu a čas neúprosně krájel z jeho šancí na přežití. Na břehu zhroucená seděla jeho maminka a hlasitě brečela. Věděla, že je zle, ale nechtěla si to připustit.

George na pokraji vlastního vědomí se spustil pod vodu a otevřenými pravými dveřmi dokázal otevřít pravé zadní dveře a tedy udržet vlákénko naděje.

Vyplul nad vodu a nevnímal, jestli je tma nebo světlo, jestli ho pálí žár nebo drtí mráz. Teď nesmí přestat. Pramice se netečně pohupovala opodál a George nacpaný do těžce nasáklého oblečení znovu nabral dech. Ponořil se k pravým zadním dveřím, vnikl jimi do vozu a po hmatu se zavřenýma očima nahmatal klukovskou hlavu, mokré vlasy, obličej, nos, ramena a bezpečnostní pás. Pořád držel jeden dech, když prsty poslepu sledoval průběh bezpečnostního pásu přes celý chlapcův drobný hrudník až k zámku. Cloumal, hledal prsty tlačítko, nedařilo se, nedařilo se. Nedařilo se.

Musel vyplout. Pohledem zabloudil k zoufalé matce, viděl jen rozmazanou skrvrnu na břehu a vnímal horký rychlý puls ve spáncích. 

George znovu nabral dech. Znovu se ponořil, teď už najisto. Praštil se o okraj otevřených zadních dveří do čela, ale nevnímal tu bolest. Přeručkoval po pásu až k zámku, cvak, uvolnil pás a vytáhl ze sedadla bezvládné tělo. Chytil ho podpaží jak jen to šlo a vyplul s ním nad hladinu. Teď už ho táhl za sebou, hlavu měl snad nad vodou, možná pod vodou, ale musel s ním ke břehu.

George nemluvil, jen sípal, chrčel a bylo mu na zvracení. V jeho šestapadesátiletých útrobách ho všechno pálilo, bolelo a svíralo, jako ohnivé uhlíky. Vyložil Bradleyho na břeh, vylil vodu z pusy, ruce se mu třásly zimou a taky tím, co právě prožíval.

Bradleyho maminka se snažila postavit, ale neudržela se na nohou, sesunula se a jen se třásla. George začal pumpovat dětský hrudník, tak jak si to pamatoval z kursu první pomoci. Věděl jen s jistotou, že nesmí přestat, nesmí to vzdát.

One, two, three, four,... Nic, stále nic, zkusil dýchnout do ledové pusy a ještě jednou. Pak znovu pumpuje a už nepočítá, pletlo se mu všechno dohromady, ale pumpuje.

„Ehh.“

Ozvalo se z klukovy pusy. Pak ještě jednou, znělo to jako nepovedený slabý kašel. George na chvíli přestal pumpovat, propleskl mu tváře a znovu začal pumpovat.

„Ehh, ehh, chrr, ehh...“

Teď to bylo jasné a zřetelné. Bradley se rozkašlal. Rozkašlal a otevřel oči. Snažil se vykašlat to mokro ze sebe ven, a dařilo se mu to! Malý Bradley se rozbrečel a maminka ho pevně chytila okolo ramen a rozbrečela se právě tak. George se kousal do rtů, rychle mrkal, zavlnila se mu brada, díval se na své holé, promrzlé ruce, stál promočený, nahrbený a všechno se jevilo rozpité a jako vypůjčené.

Chtěl něco říct, ale neuměl najít slova. Pokynul oběma a vedl je ke svému vozu. Celou cestu do nemocnice kašlal a chrchlal, sípal, sotva viděl na cestu, ale jel.

Bradley a George sice nejsou pravá jména, příběh však svá skutečná jména i datum má. Co víc, Bradley je zcela v pořádku a George se ze svého zápalu plic dostal po dvou měsících pobytu v nemocnici.

Někdy Anděl strážný na sebe bere nečekanou podobu. 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?