Kraslice, kterou uvidíte i bez brýlí

Zdeněk Hanka » Blog » Kraslice, kterou uvidíte i bez brýlí
9.4.2017, Zdeněk Hanka

Zamyslel jsem se nad tím, jak veliká by musela být slepice, která by se takového vejce dopustila. Výsledek mého hrubého odhadu mě vylekal. Ta slepice by musela na délku měřit okolo šedesáti metrů. Její kvokání by se neslo přes celou prérii a zcela jistě by ji nikdo nedohonil.

Taková slepice k vidění nikde není, ale vejce ano. A celé čtvrtstoletí bylo největší kraslicí na světě. Jenomže takovým líčením bychom hodili všechno na jednu hromadu a nakonec bychom ještě mohli tu ‘skořápu’ křapnout. Tedy to vejce se tyčí v městečku Vegreville v provincii Alberta, východně od Edmontonu. K jeho snesení se spojili nadšenci z řady technických oborů, kterým serióznost ulétla s poťouchlým prérijním větrem.

Iniciativa vzešla z ukrajinské komunity, která je v oblasti dosti silná. Z jejího středu vystoupil technik, duší kluk a umělec v jednom balíku, Paul Sembaliuk. S nápadem přišel v roce 1973, kdy se po jeho padesátém roce věku ten latentní kluk v něm probudil. Kraslicí, která se výtvarným pojetím hlásí k ukrajinskému odkazu, chtěl laskavým symbolem připomenout křesťanskou sounáležitost k původní vlasti dané komunity.

Otázek k řešení vytanula celá řada. Tou zásadní pravděpodobně byla nutnost získat prostředky na takový nádherně velkolepý nápad. Městečko zvolilo vtipnou cestu, která se osvědčila jako ta pravá a účinná. Vzpomněli si, že v roce 1975 bude Kanadská královská jízdní policie slavit sté výročí, kdy se zformovala a úředně postavila na stranu zákona. Představitelé Vegreville požádali o vládní grant k uctění takového památného výročí formou obří kraslice. Je vhodné zmínit pozoruhodnou souvislost, že Paul Sembaniuk tehdy pracoval jako grafik pro vládu. Grant byl získán a nastal čas řešit technické otázky.

Přicházely v úvahu různé materiály, mimo jiné beton a dřevo. Sembaniuk ale prosadil koncepci založenou na sesazení trojúhelníků, šestiúhelníků a hvězdic z hliníku. Tady už zasáhli matematici a letečtí inženýři z Univerzit v Utahu a v Ottawě a pomocí počítačové technologie stanovili velikost a tvar dílců. Ty byly vyrobeny s mikroskopickou přesností a mohlo se začít se stavbou. Bylo třeba sesadit jeden tisíc sto osm shodných rovnostranných trojúhelníků, pět set dvacet čtyři konkávních šestiúhelníků, tři tisíce pět set dvanáct viditelných ploch, použito šest tisíc devět set sedmdesát osm šroubů a matek a sto sedmdesát sedm vzpěr. Překvapivá je jistě skutečnost, že hliníkové díly mají tloušťku přibližně jeden a půl až tři milimetry. Překvapení nebude tak veliké pro ty, kteří vědí, že měděné pláty z nichž je sesazena Socha Svobody jsou tlusté dva a půl milimetru.

Prvenství kanadského vejce bylo zastíněno v roce 2000. Tehdy se na Ukrajině v městečku Kolomyia musela objevit slepice ještě mohutnější. Její vejce měří totiž celých čtrnáct metrů, široké je deset metrů a uvnitř je muzeum kraslic. Za snesením vejce však slepici nehledejme, ve vší úctě stojí za jeho konstrukcí ukrajinští umělci Vasil Andruško a Miroslav Jasinskij.

Přejme všem kraslicím, i těm docela malým, které vytvořily trpělivé, pečlivé a láskyplné ruce, aby se dočkaly zaslouženého ocenění. 

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem