Slovo má Sigmund Freud

Zdeněk Hanka » Blog » Slovo má Sigmund Freud
5.5.2017, Zdeněk Hanka

Jednoho dne, při pohledu zpět, ty roky zápasů náhle zazáří jako ty nejkrásnější.
Sigmund Freud

Dnes by musel na svém dortu sfouknout sto šedesát jednu svíčku. Před právě tolika lety se v Příboře na Moravě narodil. Možná by měl se sfouknutím problémy, protože byl silný kuřák. Sigmund Freud totiž věřil, že kouření bystří jeho mysl. To navzdory tomu, že doktor Fliess ho se zdviženým prstem varoval před zhoubnými následky tohoto nešvaru. Připusťme, že každý se může mýlit, budiž mu to prominuto.

Freud přesto promlouvá i dnes. Vykročme s nadaným studentem do Vídně, kde získal své lékařské vzdělání a pak dál, do Paříže. Ba co víc, nahlédněme troufale do jeho vlastního nitra, tak jako on uměl číst v zákoutích lidských emocí. Freudův přínos totiž zcela jistě přesahuje do dneška právě jeho dialogem s lidskou duší. Sigmund Freud hledal, nalezl a popsal jak odkrýt kamínek pod kobercem. Obloukem, překlenujícím celé dvacáté století pojďme vstoupit do naší doby a našich trampot. Možná jiných, než jaké objevoval Freud, ale stejně bolavých. Nikdo nepochybuje, že si i dnes každý neseme nějaký kamínek pod kobercem. Umíme však i my nazvednout ten pomyslný koberec, nahlédnout a kamínek objevit a odstranit?  

Citlivý a jemný nástroj, kterým opatrně koberec Freud zvedal a vypátral skrytý tísnivý mikrosvět, známe jako hypnózu. Obor studoval jako nový fenomén Jean-Martin Charcot, k němuž se Freud připojil a tuto disciplínu dál rozvíjel od poloviny osmdesátých let devatenáctého století po dobu přibližně jedné dekády. Pak šel dál, přesněji hlouběji do duše člověka a zavedl pojem psychoanalýza a spolu s ní volné asociace, netříděný spontánní hovor jako diagnosticko léčebnou cestu. Freudova práce zdaleka není omezena jen na uvedené milníky v oboru neuropsychologie. Zůstaňme však u této načrtnuté trasy na mapě světa, který je uvnitř nás. 

Freudův revoluční přínos tkví v sejmutí ódia posedlosti a přežívajícího středověkého pohledu na psychické poruchy. Nikdo před ním se takovou měrou a takto analyticky neodvážil dotknout jádra duševních odklonů od společenské normy.  Sledujeme-li pak vývoj Freudova uvažování, hledání a výzkumu, pak vidíme, že Sigmund Freud, jeden z nejvýznamnějích světových průkopníků v oboru neurologie a psychologie vědecky i empiricky potvrdil něco, co nám všem cinkne něčím povědomým. To je to slíbené troufalé nahlédnutí přislíbené shora.

Ty kamínky pod kobercem totiž nebyly výsadou doby Sigmunda Freuda. Máme je v sobě tak či onak všichni a střádají se v nás právě během let zápasů. Neseme si je a tlačí nás a vidět na první pohled nejsou.

A přitom klíč máme po ruce všichni a není třeba si pro něj sahat do kapsy lékařského pláště, máme jej ve vlastní bez hypnózy či psychoanalýzy. Možná by stačilo, kdybychom se uměli podívat jeden na druhého hlubším pohledem a nechali ho povídat o jeho kamíncích. Podržet a podpořit, naslouchat a porozumět a tím kamínek zpod koberce společně pomoci odstranit. Každý máme své kamínky a možná, že právě pro ně nevidíme to, co bychom vidět mohli. Možná právě ty kamínky v nás nám brání jít dál.

Přeladěno na dnešní dobu, třeba by stačilo zvednout oči od displeje mobilního telefonu a podívat se na člověka a vyslechnout příběh toho jeho kamínku.

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem