Dovolte mi, abych se představila...

Zdeněk Hanka » Blog » Dovolte mi, abych se představila...
9.5.2017, Zdeněk Hanka

jsem medvědice a znají mě děti po celém světě, jako znají třeba Malého prince nebo Myšáka Mickeyho. Jenomže se mnou to bylo jinak. A zatímco v případě lvice Elsy nikdo nepochybuje o tom, že jejím srdcem skutečně kolovala krev, u mě byste asi prohádali.

Na evropském kontinentě se tehdy rozhořela válka, která křehké hranice starého kontinentu brzy přerostla. V neděli, dne dvacátého třetího srpna roku devatenáct set čtrnáct splnil rozkaz i veterinář Harry Colebourn, který vedl svou praxi ve Winnipegu. Vydal se vlakem přes celou Kanadu, aby narukoval do výcvikového tábora Valcartier v provincii Québec. Cestou v osadě White River v Ontariu došlo k osudovému setkání. Hned v pondělí zde narazil na zálesáka, kterého provázelo malé medvídě. Byl to právě týž trapper, který dospělou medvědici, matku onoho medvědího batolete, zastřelil a medvídě muže následovalo.

Harry Colebourn situaci změřil, s lovcem se snadno dohodl a za dvacet dolarů medvídě koupil. Pro nápad, jak malou medvědí holčičku pojmenovat, Harry nešel daleko; vždyť na své cestě do války opustil svou praxi ve Winnipegu. Malé medvědí samičce dal tedy jméno Winnie, milou zdrobnělinu názvu Winnipeg. Medvídě k němu přilnulo a ve výcvikovém táboře Valcartier se z nich stala nerozlučná dvojice.

Jenomže válka si žádala víc a Harry musel narukovat za Atlantik do Salisbury Plain ve Velké Británii. Společně s námořníky a vojáky se s Harrym nalodila i Winnie, aby plula po jeho boku na vojenskou zakladnu Fort Garry Horse. Harry Colebourn zde pak sloužil jako veterinář pro jezdeckou válečnou jednotku, zde ošetřoval zraněné, vysílené nebo jinak oslabené koně, protože ti také museli plnit bojové rozkazy.

Malá Winnie rostla, splynula s posádkou a stala miláčkem a maskotem celé základny, milovaná napříč hodnostmi. Když válka dostala ostřejší ostruhy a do bojů museli nastoupit i veterináři, aby ošetřovali zraněná zvířata přímo na frontě, byl i doktor Harry Colebourn převelen přímo na frontu do zázemí bezprostředně za bojištěm. Tam vzít svou Winnie už nemohl. Nezbývalo mu jiné řešení, než se jí dočasně vzdát, obejmout ji, přislíbit jí návrat a ponechat ji v Zoologické zahradě v Londýně.

Válka vypalovala evropský kontinent ještě celé tři roky. Po sobě zanechávala zmar a bolest, smrt na bodácích bajonetů a dlouhé utrpení v mokrých zákopech. Ambulantní vozy přivážely těžce raněné mladé muže pod plachty stanů s červeným křížem, tam na obvazištích dobrovolné zdravotnice a lékaři dělali, co mohli, aby zmírnili jejich utrpení. Coulebourn se takto staral o zraněné koně, protože i ti byli postaveni do války, aniž se jich kdo ptal. Myšlenka na Winnie byla přehlušena výbuchy granátů a min.

Winnie, daleko od pekla bojišť, si ve svém výběhu v londýnské zoologické zahradě získávala přízeň návštěvníků a mezi nimi také malého Christophera Robina Milneho. Tak si ji zamiloval, že svému plyšovému medvídkovi, kterého dostal ke svým prvním narozeninám, dal jméno Winnie. Tady už je krůček k dějinnému kroku ve světě literatury pro děti. Christopherův tatínek Alan Alexander Milne vytvořil postavičku medvídka Winnie-the-Pooh a výtvarník Ernest Howard Shepard dal medvídkovi Pooh i tvář. Medvídek Pooh tak vykročil mezi děti na celém světě.

Po třech letech válečný prach ulehl a ti, kteří přežili se vraceli ke svým blízkým. K Winnie spěchal i major Harry Colebourn. Nalezl ji, poznali se, třebaže z chlupatého klubíčka už Winnie vyrostla ve statnou medvědici. Stále byla přítulná a přátelská. Harry si ji už domů odvézt nemohl a tak ji nadobro věnoval londýnské zoologické zahradě, kde v bezpečí žila ještě řadu let. Tam se také v roce devatenáct set třicet čtyři její život uzavřel, aby pokračoval dál v příbězích Medvídka Winnie-the-Pooh.

Harry Colebourn se po skončené válce vrátil do Kanady a ve Winnipegu si otevřel vlastní veterinární praxi. V září roku devatenáct set čtyřicet sedm odešel z našeho světa a času tam, kde se opět setkal s Winnie.

Kdykoli teď otevřeme knížku s příběhy a obrázky medvídka Pooh, budeme vědět, že je to medvědí holčička, která na nás tajně mrkla, protože ví, že my teď víme.

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem