Kde je ta mez?

Zdeněk Hanka » Blog » Kde je ta mez?
13.5.2017, Zdeněk Hanka

Ve středu města Calgary stojí socha. Přesněji sousoší. Zdaleka to není jediná socha v Calgary a mohu říct, že sochy zde jsou neobvyklé, provokativní i půvabné. Svůj umělecký rukopis zde zanechává i velmi uznávaný sochař a výtvarník českého původu Vilém Zach.

Nechci se však na tomto místě rozepsat o jeho díle, třebaže by to se vší úctou zasloužil. Mne zaujalo sousoší jiné. Míjel jsem je a ptal se sám sebe jaké sdělení nám to sousoší přináší a proč sochař byl hnán touhou to dílo vytvořit.  Uvažoval jsem dál. Kde leží hranice naší tolerance a kde jsou meze, před jejichž dosažením je pro nás dílo ještě přijatelné a za nimiž už jsme pohoršeni? Každý má svou hranici jinde, o tom není sporu. Pak se ale ptám, co vlastně odmítneme? Jde o sousoší dvou mužů středního věku, kteří stojí k sobě zády, drží se za ruce a jsou nazí. Tak. Že je to vulgární? To si nemyslím. Čin nebo projev se stane vulgaritou tehdy, jsou-li samoúčelné pro sprostotu samotnou a naopak vulgární nikdy nebude to, co je jen prostředkem ke sdělení.

To sousoší tam stojí nehybně, někdy zalévané sluncem, jindy na obou mužích leží sníh. Kdokoli jde kolem je podroben jistému vnitřnímu testu, jehož výsledky nikdo nezveřejňuje. Někomu ta socha vadí a má za to, že by se měla odstranit, jinému se líbí, někoho rozezlí, jiného pobaví. Někdo odvrátí oči a věří, že tím ta skvrnka v jeho čistém světě přestala existovat.

Umělci vždycky šli dál a často provokovali. Přesněji často chtěli jít dál, ale nemohli, protože prostředí jim to nedovolovalo. Nesměli jít dál. To sousoší je tedy oslavou svobody. Docela normální lidské svobody, práva na vyjádření a tolerance. Že ti muži se nechovají podle mé normy? A co má být?

Teprve svobodná tvorba rozvine ten vějíř invence a pojetí. Omezit umělce, obehnat ho plotem s varováním, je charakteristické pro ustrašené, mělké a přitom autokratické povahy. Zobrazit život není ani hanba, ani zločin. Děsím se těch korektorů s ostrým perem a zdviženým obočím, kteří umravňují spisovatele, výtvarníka, filmaře, hudebníka, divadelního dramatika, básníka nebo sochaře. Ti skuteční umělci jsou totiž svou přirozeností i nahou zranitelností lidé, kteří zobrazují lásku, volají po hodnotách pozitivních, po nezraňujícím humoru a vtipu, hledají ve všedních jevech krásu a nepokrytě usilují o laskavý a příjemný svět. Stojí proti násilí a zlu mezi lidmi. Má někdo právo takového tvůrce zastavit?

Opravdová svoboda nabízí prostor a tím rozlet, vývoj a pocit čistoty. Korektor, který se pasuje do role autora, cenzor, stejně jako ten, kdo nechce vidět, je nebezpečný tím, že nepřímo straní růstu toho nedobrého v lidech.

Vybral jsem nahodile několik soch z různých oblastí světa. Jsou neobvyklé, provokativní, pravdivé, sdělné a především jsou veřejně vystavené na očích každému. Nabízím je k volnému zhlédnutí tam, kde umělec dostal prostor a směl zobrazit, co zobrazit chtěl. Jsou tam, kde své semínko zasila svoboda a je moc dobře, že jsou mezi nimi i díla z České republiky.

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?