Muž před pultem

Zdeněk Hanka » Blog » Muž před pultem
16.5.2017, Zdeněk Hanka

Kráčeli proti sobě schlíple a zmoženě, hlavy odevzdaně skloněné a neznali se. Když se k sobě přiblížili, aniž si cokoli museli říkat, oba dva zvedli ruce a plácli si dlaněmi. Věděli.
 

Vlekli se totiž za svými manželkami rozlehlou prodejnou s textilem. Halenky, blůzky, svetříky visely v různých modelech a střizích na ramínkách všude okolo. Je třeba zastavit se u každého z desítek stojanů s desítkami ramínek na každém z nich. A to všechno v desítkách prodejen s textilem. Rituál je pak stejně záhadný jako je shodný. Žena každého z těch němých mužů hbitě posune na ocelovém ráhnu tři, čtyři ramínka, těm dále pozornost nevěnuje a vyjme to páté. Sejme halenku nebo svetřík přiloží si je k hrudi, stane před nejbližším zrcadlem,  skloní hlavu nalevo, pak napravo, pak zaváhá, nakrčí nos a módní kousek vrátí na ramínko. Totéž se opakuje u dalších ramínek. Prohrábne čtyři ramínka, vyjme jiný svetřík, prohlédne, přiloží, postoupí před zrcadlo, hlava napravo, nalevo, nakrčit nos a zpět pověsit na ráhno pro další zákaznici.

Někdy jde rituál dál. Tehdy si žena odnese do kabinky tři takové halenky, jednu lila, jinou tyrkysovou a jednu terakota, neboť vzory se nikdy nepopisují v základních barvách. U pánských košil ano, tam přichází v úvahu zelená, bílá nebo modrá. Po deseti minutách vyjde paní ze zkušební kabinky a teprve pak se lehce zakaboní a všechny tři pověsí zpět.

V některých prodejnách jsou křesílka. Jde o rafinovaný obchodní tah, který drží zákaznice u ramínek déle. Jsou totiž mimo dosah manželů, podřimujících v křesílkách. Pak lze sledovat neúnavné ženy všech věkových skupin, jak čile přecházejí od jednoho stojanu ke druhému, připomínajíce Brownův pohyb molekul. Naproti tomu na židličkách a lavicích shrbeně posedávají mlčící jedinci, kteří si tichým kódem navzájem sdělují svůj osud.

Právě na tomto poli by mohly být pořádány soutěže. Vítězem by byl ten muž, který by dokázal nejdéle kráčet v závěsu za svou ženou prodejnami s obuví, kosmetikou a textilem. Protože by však šlo o klání proti lidskosti, takové soutěže se nepořádají.

Muž nakupuje jinak. Potřebuje vrták pět a půlku do dřeva, tak jde nejkratší cestou k příslušné sekci, rychle se zorientuje a s vrtákem pět a půlkou pak kráčí k pokladně. V prodejně stráví právě jen nezbytný čas nutný k pořízení vrtáku pět a půlky.

Jindy muž dostal za úkol koupit si nové jarní boty. Tehdy jeho žena určí do které prodejny s obuví je třeba jít, protože on neví, kde se boty prodávají. Zavede ho na místo, řekne mu, jaké má číslo a pak už jen doporučuje a zamítá. Muž se zastaví uprostřed prodejny, z dálky obhlédne police, zastaví se pohledem u jednoho páru, vyjme ho, vyzkouší a uzavře akt jedním slovem: „Beru.“

Složitá situace nastává, když muž stojí před úkolem koupit dárek. Niterná rvačka spočívá v kolizi vědomí, že právě kosmetika nebo kousek textilu jsou sice tím pravým zdrojem radosti na jedné straně, ale na druhé straně je přiznání faktu, že nikdy není možné zasáhnout přesně cíl. Spíše lze najít konkrétní sněhovou vločku v závěji, než ten správný svetřík.

Je potřeba s naléhavou palčivostí varovat ty, kteří dosud zkušenost sbírají. Nejzrádnější je velikost. Jen uvažujme společně. Neznalý muž v dobré víře koupí světřík, který je větší, než by měl být. Chcete domyslet ty důsledky? A což teprve, když koupí příliš malý. Nejhorší variantou by byla koupě správného tónu i střihu, ale v malé velikosti. Tady jde však o ryze teoretickou hypotézu, protože správný odstín a střih nikdy není možné určit. 

Tedy snad stižen šerednou diagnózou mohl by se rozhodnout koupit jako dárek boty. Možná jen úžeh by byl strůjcem takového nápadu a jen mentálně zcela vykolejený bloud by se vydal takto do mlhy. Zavrhněme to rovnou.

Lze se uchýlit k tomu, že si bezradný muž nepozorovaně pořídí fotografii jednoho konkrétního svetříku, toho, který byl mezi vítěznými po návštěvě kabinky. Poznamená si i velikost. Jistěže jde o smělý krok. To zdaleka však nestačí. Cožpak je v omezených schopnostech paměti uvědomit si o který obchod mezi těmi desítkami šlo?

Teď se už jen zamýšlím se nad tím, jak nepatřičný obraz by poskytl muž, který by se zastavil v oddělení elektro, tam vzal do ruky desetiampérovou pojistku a radoval se z jejího půvabu, přikládal by si na klopu a vstoupil by s ní do kabinky. A pak by si ji koupil, jen tak pro radost a z čiré marnivosti, navzdory tomu, že ji vůbec nepotřebuje. Pak by volným krokem z chlapeckého potěšení přešel k sekci těsnění do čerpadel. Chvíli by s jedním postál u zrcadla a pak by je uložil zpět s mlčenlivým příslibem, že třeba snad někdy jindy.  Nakonec by si jen tak z rozmaru koupil lepidlo na novodur. 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?