Pow-wow

Zdeněk Hanka » Blog » Pow-wow
22.6.2017, Zdeněk Hanka

Jde o spirituální slavnost. Slavnost nabitou silou generací a duchem sounáležitosti a jednoty. Přihlížet, znamená být vtažen a porozumět.

Historie původních obyvatel severoamerického kontinentu je hořká, ale hrdá. Vpravdě holýma rukama bránili svá území, svá loviště a své tradice. Během jarních a letních měsíců se na různých místech Kanady a Spojených států amerických pořádají setkání indiánských kmenů. Kmeny si drží torza původních území, která si chrání a která mají smluvně zajištěna. Zde, v rezervacích, si zachovávají své tradice a připomínají si je slavnostmi Pow-wow podle předem dohodnutého kalendáře.

Na jihu Alberty leží území původních obyvatel kmene Blackfoot, jihovýchodně Peigan a směrem severním Sarcee. Nemohu se stavět do pozice etnografa, jen jsem zachytil odlesk střípků, z nichž jen stěží mohu sestavit mozaiku. Měl jsem jen možnost pracovat jako pohotovostní specialista na území Big Stone. Nahlédl jsem do jejich životů, i když vlastně jen nepatrně. V rámci svých pracovních povinností jsem vstupoval do obydlí a domovů i v rezervaci Siksika a získal zde přátele. Vím, že štědře nabídnou pohostinství a jsou připraveni dát hned jako dar to, o čem se člověk vyjádří s úctou. Z osobního zájmu jsem se přihlásil a absolvoval vzdělávací program věnovaný kulturním tradicím a hodnotám původních obyvatel Kanady. Samostatnou kapitolu tvoří někdejší existence  rezidenčních škol, o nichž lze říct mnohé, zcela jistě však je nelze hodnotit jako důstojné a respektující vzdělávací instituce. Hluboce si vážím osobního přátelství s umělcem Kalum Teke Danem. Malířem, který umí vyprávět nejen slovem, ale bravurně i štětcem.

Díky jemu jsem měl možnost zblízka se dotknout velké slavnosti Pow-wow.

Je letní odpoledne. Účastníci a hosté přicházejí zpříma, tiše, ve tváři mají úsměv, kterým dávají na srozuměnou, že vědí. Oblečeni jsou do barev. Někteří mají široké otevřené rukávy v sytých kontrastních tónech, jiní mají přehozená ponča. V dlouhých antracitově černých vlasech mají vsazené čelenky s bohatými pery, korálky  a na nohou mokasíny. Jsou si vědomi svých tradic a své důstojnosti.

Otevřené prostranství se vyklidí a nastane ticho. Pak se ze čtyř světových stran současně ozvou dunivé údery bubnů. Jdou současně v jediném rytmu, jeden úhoz za sekundu. Dum – Dum – Dum, až se vzduch chvěje. Jejich mohutný pevný tón působí impozantně. Jsme-li si navíc vědomi odhodlání a hrdosti jednotlivých kmenů a jejich semknutí, pak ten pevný, rázný a pravidelný rytmus působí až děsivě. Otřásá se vzduch i zem pod nohama, pevný rytmus proniká hluboko do těla, budí vážnost. Plocha je zatím prázdná, ale stranou už se řadí zástupci jednotlivých kmenů.

Pak vyrazí v duhovém vícestupu v rytmu bubnů. Nejdříve muži, ti jsou lehce předkloněni, nohy ohnuté v kolenou a vydupávají rytmus, až země duní a vibruje. Dva poskoky na levé a dva poskoky na pravé noze. Rozpaží a v náznaku orlího letu postupují vpřed. Ti, kteří jsou v čele nesou vlajky svého kmene, Kanady, jednotlivých provincií a Spojených států. S tancem v nohou, vstupují další a další zástupci kmenů Ojibwa, Chipewyan, Assiniboine, Kainai, Peigan, Sarcee, Siksika a zaplňují slavnostní prostranství. Bubny hřmí v pevném, neměnném staccatu a plochu zaplní ženy, lehce a se vší vážností tančící v rytmu bubnů.

Součástí slavnosti Pow-wow je i nabídka ozdobných předmětů, látek, uměleckých děl z kamene nebo keramiky, obrazy.

Všichni mají k sobě blízko, vědí, co je spojuje a ten, kdo je přítomen, ten porozumí a podmanivá artmosféra mu prostoupí pod kůži a její stopa zůstane otištěna už napořád.

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?