Sešli se a jsou tady pořád

Zdeněk Hanka » Blog » Sešli se a jsou tady pořád
3.7.2017, Zdeněk Hanka

Měl jsem v úmyslu psát výlučně o mimořádném hudebním seskupení The Traveling Wilburys. Ta myšlenka však spustila celý vějíř asociací. Na Wilburys se jistě dostane taky.

Věřím, že mezi těmi, kteří zavadí o mé zamyšlení, je jistě řada těch, co porozumí. Jde o ten pocit, když člověk hraje v kapele. Dohromady s ostatními. Ta bezeslovní komunikace, kdy všichni vědí, po kolika taktech přichází přechod do kvarty a kdy do kvinty, všichni cítí týž rytmus a vědí, kam patří důraz a kam třeba generál pauza. Pak se jen na sebe podívají a vědí, že s příštím taktem to všichni zvednou o tercii. Věru, čiré potěšení a vlastní svět. Nechci vyvolat dojem, že jsem muzikant, který si může dovolit stoupnout na jeviště, přesto jsem to zažíval a díval se do tváří posluchačů z osvětleného pódia. A patří to k nejkrásnějším, nejemocionálnějším a nejsilnějším momentům, které pochod životem nabízí. Jsem přesvědčený, že muzika je chromozom, který je dosazen zvenčí.

Nechci ale mluvit o sobě, uvedu snad jen to, že velice dobře rozumím tomu hovoru muzikantů mezi sebou. Může jít o cimbálovku, o filharmonii, tradiční jazz nebo o dudáky (jak to o nich předpokládám). Zejména, když jde o muzikanty, kteří mají své nástroje dokonale zvládnuté a vědí kam můžou jít a ten, kdo stojí vedle cítí neomylně puls hráče napravo i nalevo. Navíc, tato komunikace, laskavá a dokonalá, naprosto nerozlišuje geografické hranice. Vy, kteří víte, tak prostě víte.

Stojí za to sledovat tváře hudebníků při živých vystoupeních.  Když si připomenu ta vystoupení, která vyzařují to teplo muzikantské komunikace, pak zmíním legendární Black and White Night koncert Roye Orbisona s hosty jako byli Bruce Springsteen a Elvis Costello nebo tribute pro George Harrisona v Royal Albert Hall, kde George pozdravili a hudbou uctili Eric Clapton, Jeff Lynne, Tom Petty. Nezapomenutelný ve smyslu komunikace mezi špičkovými hudebníky byl záznam z Columbia studia, kde Paul McCartney uvádí album Kisses on the Bottom. Zcela cíleně půjdu ještě hlouběji na prkna festivalu v Newportu, kde všechny, tehdy ryze amatérské kapely, jako Peter, Paul and Mary, předávaly společný hudební zážitek, v němž si každý zachoval svou individualitu a přitom úžasně sladěnou. Tehdy tam vystoupil mladinký Bob Dylan.

A tady se obloukem dostávám k onomu výjimečnému seskupení, které zaslouží skutečně velikou pozornost. Lehce jsem zmínil nepopiratelná esa na moderní hudební scéně konce dvacátého století. Sešli se vlastně náhodou. Bývalo dobrou tradicí, že dominantní píseň na singlu, na straně A, byla doplněna na straně B ještě písní, která byla pokud možno nová a neznámá. Na jaře 1988 Warner Bros Studio požádalo George Harrisona, aby vytvořil „něco“ na stranu B, aby tak kompletoval singl This is Love z alba Cloud Nine. Podle Mo Ostina, emeritního šéfa společnosti Warner Bros Recordings, pohybovali se tehdy ve studiu vcelku bez konkrétních muzikantských plánů letití dobří přátelé Jeff Lynne, Bob Dylan, Tom Petty, George Harrison a Roy Orbison.  Geroge tehdy přišel s písní Handle with care a tady všichni začali hořet nadšením pro vytvoření celého alba. Všichni v té době byli zralí, zkušení a světově uznávaní hudebníci na vrcholu svého potenciálu. Ve znamenité inspirativní náladě připadli na lehce vychýlený nápad. Vystoupí pod jinými jmény a jako celek jsou Wilburys. Nejprve je napadlo Trembling Wilburys, Jeff Lynne nápad vylepšil a vznikli The Traveling Wilburys. Sluší se připomenout, že bicí v pozadí poctivě sází Jim Keltner, americký bubeník, který na nahrávkách vystupuje pod pseudonymem Buster Sidebury.             

K etymologii Wilburys se váže několik legend, těžko říct, kterou nabídli jako vážně míněnou. To samo by stálo za zmínku. Podle jedné Wilburys byly potulní trhovci a trubadúři, jinde se hlásí ke kočovným kovářům, či zámečníkům, kteří odemykali pásy cudnosti, byli to tedy jacísi pohotovostní technici.

Jádro mého rozvětveného zamyšlení se nesmí utopit v mém nadšení pro mimořádný hudební zážitek. Hodně by se mohlo psát o The Traveling Wilburys a všechno by bylo zajímavé. Soustřeďme se na hudební prožitek a muzikantskou komunikaci špičkových hudebníků v akci. Skvostné.

Existuje video záznam pod režijním vedením Willyho Smaxe, který zcela jistě stojí za vidění. 

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem