Epopej o mladém montérovi a starém kotli

Zdeněk Hanka » Blog » Epopej o mladém montérovi a starém kotli
6.7.2017, Zdeněk Hanka

„Od Nového roku budou v souvislosti se zplodinami platit jiné normy. Přísnější.“ Tak nějak začal svou řeč ten chlapík a šoupnul si tužku za ucho.

„Co to znamená pro nás?“ Zeptal jsem se vcelku přiléhavě.

„V podstatě je třeba pouze prověřit, že splňujete normu. To je všechno.“ Podíval jsem se na cedulku, která se mu houpala na kapse.

„Vy to můžete proměřit?“

„Ano, pracuju pro radnici a hned to zapíšu a běžím.“

„Když to nebude dlouho trvat, tak pojďte dál. Já totiž zítra ráno odlétám a ještě mám práci.“

„To jsou dvě minuty.“

Proměřoval, zapisoval, znovu proměřoval, pokyvoval hlavou a pak řekl.

„To je nevyhovující topný systém. Ten je třeba vyměnit. To musíme nahlásit radnici a rozhodně se musí nahradit jiným. Máte monitor kysličníku uhelnatého?“

„Ano, máme.“

„Buďte rád. To by se mělo vyměnit rovnou.“

„To myslíte dnes?“

„My to můžeme rovnou prohodit a budete mít nový systém a město na to dává slevu.“

„Já ale zítra letím pryč. Musím ještě...“

„To je jenom hodinka a máte to z krku. Jde o vaše bezpečí.“

„Hodina? Vy to všechno máte s sebou?“

„Tak přes hodinku. Odmontujeme jedno, dáme jiné a hotovo.“

Vyhodnotil jsem skóre, ujasnil si platební podmínky a přikývnul. Za chvíli tam byl druhý, vynořil se jako z pohádky a dal se hbitě do práce. Snad proto, abych ho nezadržel.

Hodina byla rychlá jako úhoř a trochu zpocený technik se stále rval s topným systémem, zpola už rozebraným do  prvočástic, zatímco ten první mu hodně radil.

„Trochu se to tady kouslo.“ Vysvětlil ten zpocený a podíval se na mě očima baseta. Za další hodinu technik připomínal vymačkaný grapefruit, ale starý systém už byl naložený na náklaďáku.

Na pokraji sil s trpkým úsměvem raněného klauna vlekl nový topný systém do suterénu domu. Nemyslel jsem si, že je vhodné připomínat, že nazítří odlétám. Ten druhý muž mi však četl myšlenky:

„Měl bys sebou hodit. Tady pán zítra někam letí.“ Odpověděl jen neurčitým chropem. Pak svůj zvuk dešifroval: „Tady to je dvanáctka.“ Byl to kód, který jeho drezéra zarazil.

Už za malou chvíli seděl na korbě náklaďáku vedle starého systému znovu i ten nový. Mezi každým zachrčeným slovem spotřeboval tři dechy. Chtěl zřejmě vyjádřit, že se obratem vrátí.

Teď se ten čas vlekl jako líný pšouk. Oba muži zmizeli, poté co za sebou zanechali zející chřtán v zemi a schlíple visící šlauchy a dráty. Snad chtěli vykovat nová kamínka.

Právě na hranici neklidu se ozvalo hojivé zazvonění u dveří. Byli zde, nový systém s sebou, brána ke štěstí otevřená. Mladý elév už montuje a starý biřic dohlíží.

„Nezapomeň, tady pán spěchá na letadlo.“

„Až zítra.“ Upřesnil jsem konejšivě.

„Stejně.“

Konečně ten chlapík vstal, otřel si dlaně o montérky a rukávem čelo a šišatě se usmál. To byl němý signál, leč srozumitelný.

„Teď musíte zavolat na radnici, aby na to dali razítko.“ Instruoval ten starší.

„A můžeme to zatím používat?“

„To už chce jen to razítko.“ To byla odpověď na otázku, která však nepadla.

Nastal čas pro inspektora, který se později skutečně dostavil.

„Jó, pane, na to vám povolení dát nemůžu. Tady vám kouká vývod, který má ústit ven z domu. To hned přelepím červenou páskou a zaplombuju. Až to ti hoši přeinstalují, objednejte si u nás novou inspekci. Ta se už platí.“

„Jak pak to?“

„To si domluvte s kanceláří.“ A tiše za sebou zavřel dveře.

Inu, fér je fér. Je třeba uzavřít happy endem. Nový systém znamenitě šlape a inspekci zatáhl nejspíš ten zbědovaný montér, když se vydýchal.

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem