Trefil tam už Tulák Muskwa

Zdeněk Hanka » Blog » Trefil tam už Tulák Muskwa
22.7.2017, Zdeněk Hanka

Cestou tam si na něj pokaždé vzpomenu. Příběh o něm napsal Harry M. Batten a četl jsem o něm v době, kdy mě klukovská fantazie mohla zavést na ta nejodlehlejší místa.

Tulák Muskwa vyrůstal z medvíděte do statného medvěda v čistých kanadských lesích, pod modrou oblohou dnešní Britské Kolumbie. Tam objevil přírodní horké prameny a do nich uléhal, aby tišil bolesti svých kloubů. Možná to bylo tady, možná východněji, tam už moje paměť nesahá.

Radium Hot Springs jsou v každém případě koutem právě tak malebným, jako geologicky unikátním. Navzdory tomu není zaplavena turisty. Je to snad proto, že leží stranou od hlavních tras. Dnešní podoba pohádkově krásného městečka a především zřídla stojí na historii, která je možná ilustrativní a poučná pro ty, kteří vidí na několik tahů dopředu.

Horké prameny tam vyvěrají ze skal od nepaměti. Znali je původní obyvatelé té oblasti z kmenů Stoney, Peigan a Bloods a využívali je jednak k příjemné kratochvíli, ale i k léčení pohybového aparátu. V době prvních bílých osadníků platilo pravidlo, že území je vymezeno okruhem, kam doletí šíp a za vhodných podmínek i dál. Někteří možná vystřelili šíp několikrát za sebou, kdo ví. V roce 1880 se tak stalo, že území s horkými prameny spadalo do vlastnictví Johna McKay. Hle, tento muž pravděpodobně nedocenil potenciál, který měl v držení. Na scéně se objevil Roland Stuart, který v roce 1890 dojednal s vlastníkem pozemku jeho koupi, jeden dolar za každý acre. Podtrženo a sečteno, celkem sto šedesát akrů za sto šedesát dolarů, to máme, to máme bratru 647 497 metrů čtverečních. Znamenitá koupě. Stuart věděl, že třímá v rukou něco, co nemá každý. Nejdříve chtěl svůj poklad proměnit v mince v podobě lahvované vody z pramene.

Tehdy se britský lékařský časopis vyjádřil, že voda může obsahovat radium a je tedy slabě radioaktivní. Tento předpoklad potvrdily v roce 1913 laboratoře University McGill a Stuart odhadl, že léčivý efekt bude ještě výraznější v podobě koupelí. Zabýval se plány, jak myšlenku uvést do života. Jenomže nedisponoval částkou, která by mu dovolila projekt realizovat. Hravý osud mu poslal do cesty multimilionáře Johna Harmswortha. Ten byl ochrnutý od krku dolů, když se setkal se Stuartem. Nešťastník pak trávil denně několik hodin v lázni z horkých pramenů a po čtyřech měsících se jeho stav zlepšil natolik, že mohl pohybovat nohama. Vystavil šek na dvacet tisíc dolarů a Roland Stuart vybudoval bazén a zázemí, odpovídající možnostem.

Nevyzpytatelné tahy na šachovnici osudu však rozpoutaly První světovou válku a Stuart se nalodil, aby na březích Anglie vstoupil do bojů.

Když v roce 1920 v Evropě ulehl válečný prach, na klidných svazích Skalistých hor byl ustaven Národní park Kootenay. Právník, který Rolanda Stuarta zastupoval se s ním pokoušel spojit, ale to se mu nedařilo. V roce 1922 proto rozhodl, že pozemky včetně bazénu s příslušenstvím se stanou součástí parku.

Ve vyšších plánech dějství střídá dějství. Roland Stuart později dostal od příslušných federálních orgánů čtyřicet tisíc dolarů. Je třeba však přiznat, že byli zájemci, kteří by byli ochotni zaplatit daleko víc.

Dřevěný srub, který tvořil součást vybavení bazénu, v roce 1948 v požáru lehl popelem, v té době už byl areál v držení orgánů, které si mohly dovolit velkorysou rekonstrukci.

Po řadě renovací dnes bazén s termální vodou odpovídá kanadským standardům, právě tak jako zděné komfortní zázemí s šatnami, restaurací i masážním salónem. Kromě toho je koupaliště citlivě zasazeno do klínu strmých skal a leží tak na okraji pitoreskního městečka, plného květin a půvabných staveb.

Tulák Muskwa by asi bloudil. 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?