S novinářskou pohotovostí

Zdeněk Hanka » Blog » S novinářskou pohotovostí
3.8.2017, Zdeněk Hanka

Velmi zřídka na naši zahradu přiletí vzácný host. Ale cestu zná. Jde o unikátní okamžiky, které vyžadují mimořádnou mrštnost a hbitost, mají-li být zvěčněny.

Kolibřík je drobek v ptačí říši. Vždyť ti nejmenší, pokud k nim stačíte rychle přiložit pravítko, měří okolo pěti centimetrů. Přestože jich existuje přes tři sta druhů, v Kanadě se jich vyskytuje málo. Je jim asi v tom pestrobarevném kabátku zima. A jeden z nich se přiletěl představit a vyzkoušet mou fotografickou připravenost. Na fotografii, kterou provázím své pozorování, je zachyceno místo, kde právě ještě před malým okamžikem byl. Inu, uznejte, že by to byla znamenitá fotografie, kterou bych mohl uveřejnit v National Geographic magazinu – tedy, kdyby neuletěl, jako když tleskne. Dobře si proto, prosím, tu fotografii prohlédněte a zkoumejte místo, kam ukazuje šipka. To je něco, že? Jen si představte, že by tam ten kolibřík byl. Úžasný záběr, co?

Není divu, že tak střelhbitě uletěl. Kolibřík si zavedl jiný princip letu, než mají ostatní ptáci. Spíše se v tomto ohledu podobá včelám. Kolibřík mávne křídly přibližně padesátkrát za sekundu. Zvláštní způsob letu mu umožňuje viset ve vzduchu na místě a jen kmitat křidélky. Při vhodném světle se pak jeho modrozelené nebo i červené peří třpytí jako drahokam. Dvě sekundy tak postojí a pak dokáže odletět rychlostí přes padesát kilometrů za hodinu o kousek dál, kde opět sedí na naviditelné větvičce v prostoru. Jeho metabolismus odpovídá takovým prudkým změnám a rychlé spotřebě kyslíku při tak vysokém tempu pohybu křídel. Vlastně se tím svým chvěním křídel dostává už do slyšitelného pásma vlnění, které se projevuje jako mručení. Proto si vysloužil anglické pojmenování hummingbird – bzučící pták. Kolibřičí srdíčko tluče více než dvanáct set krát za minutu. Tedy zatímco lidské srdce volným tempem jde od jedné systoly ke druhé, malé srdíčko kolibříka totéž za stejnou dobu stihne dvacetkrát. S dýcháním to je podobné. Zatímco my, lidé, dýcháme přibližně šestnáctkrát za minutu, kolibřík se za tutéž minutu nadechne a vydechne dvěstě padesátkrát. 

Kolibřík trvale spěchá. To se projevuje i ve vybírání si dovolené. V jistém smyslu jde o napodobení zimního spánku medvěda nebo plcha. U kolibříka takový odpočinek, tedy torpor, trvá jednu noc. Tehdy jeho teplota, která ve dne dosahuje čtyřiceti stupňů, klesne pod dvacet a tepová frekvence klesne pod stovku za minutu.

Ten, kterého si představujete na místě šipky, mi to všechno přiletěl vyjevit. Současně mi dal najevo, že bych měl podat důkaz o jeho návštěvě. Mihl se proto vzduchem a ten jeho pohyb jsem skutečně zachytil, abych své vyprávění završil fotografickou pointou. 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?