Když chci, aby se mi zatočila hlava

Zdeněk Hanka » Blog » Když chci, aby se mi zatočila hlava
20.8.2017, Zdeněk Hanka

Chci vzpomenout neblahého výročí jinak, než přímou vzpomínkou. 

Evropa je už po více než dva tisíce let kulturní i vědní křižovatkou. Také je však ohniskem svárů a válek, kdy se země přetahovaly o hranice a mocenské vlivy. Samý střed Evropy má v tomto smyslu historickou zkušenost velmi bohatou a popel z těch bitevních polí dosud nevychladl.

Ten kout země je štědrý na talenty. Zmíním, víceméně nahodile, jen některé osobnosti, ty o kterých kulturní svět obecně ví:

Otto Wichterle (vynálezce kontaktních čoček a silonu), Josef František Ressel (lodní šroub), Jaroslav Heyrovský (fyzik/chemik, nositel Nobelovy ceny), Jaroslav Seifert (básník, Nositel Nobelovy ceny), Tomáš Garrigue Masaryk (profesor, politik), Štefan Margita (zpěvák), Karel Gott (zpěvák), Ivana a Jan Bendovi (architekti), Prokop Diviš (bleskosvod), Sigmund Freud (psychoanalytik, neurolog), Antonín Holý (léčba AIDS), Bořek Šípek (architekt), Antonín Dvořák (skladatel), Bohuslav Martinů (skladatel), Václav Havel (dramatik), Erika Voith (výtvarnice), Jan Evangelista Purkyně (fyziolog), Gregor Mendel (zákony dědičnosti), Jan Kubelík (houslista), František Křižík (fyzik), Jaroslav Hašek (spisovatel), Eva Jiřičná (architektka), Pavel Nedvěd (fotbalista), Emil Zátopek (běžec), Věra Čáslavská (gymnastka), Jan Kodeš (tenista), ...

Málo se naopak ve světě ví, že například cukr v kostkách či objev krevních skupin, mají český původ, nebo že vůbec první protialkoholní záchytná stanice vznikla v Praze. Žel, možná se ví o původu semtexu.

 

V roce 1918 se na neklidné evropské půdě ustavil rychle prosperující stát, jehož demokratické a etické normy byly nezpochybnitelné. Skončila tehdy jedna válka, přišla druhá. Vladislav Vančura, Josef Čapek, Karel Poláček zůstanou v nás žít napořád, navzdory tomu, že byli umučeni.

Po jedné agresivní moci přišla další. Následoval pokus o demokracii a svobodu, převálcovaly ho tanky s bílým pruhem.

Výsledek?

Odhaduje se, že ve světě dnes žije bezmála dva a půl milionu Čechů a Slováků nebo těch, kteří mají své kořeny v jednom z obou národů. Z nějakých důvodů opustili svou zemi. Buď museli, nebo si je ta země nedokázala udržet. A odcházejí pořád.

Namátkou, bez systému a chronologie, bez bližší specifikace, nechejme teď projít kolem několik z těch Čechů, kteří odešli, utekli nebo byli vyhnáni

 

Joy Adamson (spisovatelka, průkopnice v ochraně přírody), Tomáš Baťa (průmyslník), Jan Ámos Komenský (pedagog), Karel Havlíček Borovský (spisovatel), Jaroslav Hutka (folkový zpěvák), Jiří Voskovec (dramatik a herec), Rudolf Friml (skladatel),Vilém Zach (sochař a malíř), Rudolf Firkušný (klavírista, skladatel), Rafael Kubelík (dirigent), Carl Ferdinand Cori (fyziolog biochemik a nositel Nobelovy ceny), Bertha von Suttner (spisovatelka a nositelka Nobelovy ceny), Hana Mašková (krasobruslařka), Hugo Haas (herec), Karel Raška (imunopatolog), Pavel Landovský (herec), Anton Cermak (legendární starosta Chicaga), Miloš Forman (režisér), Rudy Linka (kytarista), Karel Kryl (zpěvák), Josef Škvorecký (spisovatel), Petr Sís (spisovatel, výtvarník), Martina Navrátilová (tenistka), Ivan Lendl (tenista), Eva Le Peutrec-Hendrychová (architektka), Jan Tříska (herec), Bohdan Pomahač (plastický chirurg), Madeleine Albright (politička), Waldemar Matuška (zpěvák), Milan Kundera (spisovatel), Jan Kaplický (architekt), Ája Vrzáňová (krasobruslařka), Čeněk Vrba (houslista),...

 

A pointa?

Ten seznam je stále živý a otevřený.

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Zdeněk Hanka - 22.8.2017 15:31
Super
Odesláno z IP: 93.153.61.155