Komplexní zážitek

Zdeněk Hanka » Blog » Komplexní zážitek
21.8.2017, ZdeněkHanka

To se ví, že takovou událost jsem si nemohl nechat ujít. A zcela jistě jsem nebyl sám. Teď už je po všem a všechno dobře dopadlo. Jak to tedy bylo?

Měsíc vkroužil na svém prastarém kolotoči mezi Slunce a Zemi. Vrhl tím stín na severní polokouli a nechal ho proběhnout od západu na východ přes celé Spojené státy americké. Jinak řečeno, zatmění Slunce. Do Evropy svůj stín Měsíc už neposlal. Jen v Americe. To jsou ti Američani, zatmění Slunce si zařídili, ale jenom sami pro sebe. Moc pěkné. Do Kanady ale něco pustili taky a tak se o ten zážitek dělím se svými tolerantními čtenáři a milými čtenářkami.

Úkaz měl nastat mezi půl jedenáctou dopoledne a odeznít měl o půl jedné. Tak se také stalo.

Neměl jsem vhodné tmavé sklíčko, které by propustilo právě tolik světla, kolik by bylo třeba a navíc bylo navzdory své obskurnosti čisté, musel jsem sáhnout k řešení zcela původnímu. Pravděpodobně jsem byl sám, kdo zkonstruoval observatoř založenou na polarizačním efektu.

Vyšel jsem z faktu, že dnes jsou sluneční brýle s polarizačním efektem samozřejmostí. Asi se už ani jiné nedělají. Tedy teorie předcházela činu. Postavil jsem zrcadlo doprostřed pozemku na zahradní židli. Odražené viditelné vlnění padající ze slunce takto ztratí svou všesměrnost a stává se předmětem filtrování polarizovanou optickou plochou. Tu mi poskytnou právě sluneční brýle. Abych ještě výrazněji omezil přicházející záření, přiložil jsem jiné sluneční brýle proti těm prvním tak, aby polarizační efekt obou stál vzájemně v pravém úhlu. Pak už jsem jen prověřil svou teoretickou úvahu praktickým krokem.

Hle, bezvadně všechno pracovalo přesně tak, jak jsem si umanul. Uživ prosté prostředky, vybudoval jsem svou observatoř a sledoval vývoj zatmění.

Ve chvíli, kdy Měsíc už vstoupil výrazněji před sluneční kotouč, odněkud ze sousedství se ozvala nejdříve tichá, pak naléhavější modlitba. Když zatmění vrcholilo a stín zakrýval sedmdesát procent slunečního kotouče, modlitba získala na zoufalosti až prosebné. Možná právě skutečnost, že se tak děje v poledne burcovala k palčivosti. Kdo by myslel na to, že astronomický čas se s dohodnutým letním nekryje?

Očekával jsem také, že klesne teplota, jen jsem nevěděl jak moc. Ten hlas za několika ploty zřejmě zaznamenal pokles teploty nečekaně a snad proto ten nářek. Ochladilo se skutečně tak, že jsem si musel při svých pozorováních dát pivo. Plzeň.

Nevím, zda zabralo to pivo nebo ta modlitba, ale úspěch se dostavil. Bohové Slunce vyhasnout nenechali, teď opět svítí naplno a zpoza plotů jsem slyšel volání, pravděpodobně slova oprávněných díků. Ale možná to byla i ta plzeň, protože po odeznění astronomického úkazu skutečně teploměr zareagoval. Zvláštní.

Všechno jsem zdokumentoval.

Snímek zatmění není dokonalý, observatoř měla své technické vrtochy. Je však pravý a nefalšovaný a pochází z iniciální fáze zatmění. Ve skutečnosti jsem okem viděl obraz  mnohem lepší, než skýtá fotografie. Měl jsem problém se zaostřením, myslím, že s mezikroužky by šla věc lépe.

Na přiložených fotografiích je zřejmé, jak se v kulminačním bodě zlomilo světlo a ubralo na krátkých vlnových délkách. Soudím, že se na hraně stínu lomily v ostřejším úhlu než vlny dlouhé.

Sluneční hodiny ukazují jen arbitrážní letní čas, takto jsem je sestrojil, neboť v zimě ze závěje na ně stejně nikdo nehledí. 

Na zahradní židličce je zkonstruováno jádro vlastní observatoře, totiž zrcadlo, nezbytné pro polarizační efekt. Snímek prozrazuje, jak za jasného dne se proměnil tónový rejstřík.

Na můj příští fejetonek o zatmění slunce si, prosím, počkejte do roku 2024. Pokud bude zataženo, tak nic psát nebudu.

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem