Je to ověřeno. Přistál.

Zdeněk Hanka » Blog » Je to ověřeno. Přistál.
5.10.2017, Zdeněk Hanka

Přestože se nemůžu řadit mezi pravidelné skalní fanoušky hokeje, ani oborníky, kteří přesně vědí, kdo asistoval při té které brance a kdo tehdy nastřelil tyč, jsou chvíle, kdy hokejovou krev cítím.

Všichni, kteří pamatují naše slavné vítězství nad tehdejším Sovětským svazem 4:3 nebo legendární Nagano, vědí, co mám na mysli. Teď jeden z těch momentů přišel. Usmívám se tichou hrdostí, jako bych se Jaromíru Jágrovi o tu smlouvu s Calgary Flames postaral já. Je to dobře, je tady a je jeden z těch, jejichž navštívenka ve světě platí. Věru, není špatné, když najednou ve zprávách v televizi a v novinách probíhají živé a nadšené diskuse a když na kanadské obrazovce promluví vyslanec malé země v Evropě. Pravě lidé jako on, lidé schopní, houževnatí, respektovaní, výjimeční zapíchnou do mapy světa praporek, který nelze přehlédnout.

Vidím ještě něco navíc.

V diskusích se naráží na Jágrův věk. Někteří hokejoví znalci uvažují o jeho rychlosti na ledě, o tom, že od dubna nehrál, váhají nad jeho bruslařskou hbitostí. A právě tady vidím v Jaromíru Jágrovi inspirativní sílu. Beru si z jeho příkladu to, co považuju za nejsilnější. Ano, mohl by svým spoluhráčům být tátou, ale rozhlédněme se po lidech z téhož pomyslného klubu. Klubu těch, kteří s věkem nabírají obrátky a přidávají na tempu.

Takový Miguel de Cervantes si během života několikrát podal ruku se smrtí. Mnohokrát byl zraněn při vojančení, v bitvě u Lepanta přišel o levou ruku, strávil pět let ve vězení, byl zajat piráty, všechno přežil. Jako autor ne a ne se prosadit, potýkal se s finančními nesnázemi, pracoval podle příležitosti, také jako daňový výběrčí. Ostatně právě s touto jeho činností souviselo jeho druhé uvěznění. Bylo mu hodně přes padesát, když napsal nevymazatelný příběh, v němž vystupuje pošetilý rytíř Don Quijote. Dokázal to.

Paul Cézanne podobně, i když ne tak dramaticky, vystoupil na piedestal uznání až notně po šedesátce.

Bohumil Hrabal se pomalým krokem také přišel zařadit do toho vznešeného klubu. Narodil se za pochmurného úsvitu na začátku krvavé první světové války a jako autor se prosadil až v šedesátých letech. Stihl pak ještě napsat mnoho krásných děl, kterými se dívá do minulosti a také do duší nás všech. Až jednoho jitra se vyklonil z okna. Chtěl v jednom z vyšších pater v Nemocnici Na Bulovce krmit holuby. Je to příznačné, snad chtěl letět s nimi.

Louis Pasteur si také na své vavříny slávy počkal až na čas mužné zralosti. Teprve v šedesáti dvou letech nabídl světu injekci proti vzteklině.

Sira Winstona Churchila, který se stal britským premiérem ve věku svých šedesáti čtyř let, snadno překonává první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Ten přijal svůj úřad ve věku šedesáti osmi let. A setrval v něm plných dvacet let. Připomínám jen, jako respektovaný, důstojný a moudrý státník, prezident, který ve světě významně povýšil prestiž své země.

H. G. Wells, který jako mladý jinoch v pubertě hodil za hlavu školní povinnosti a za záškoláctví byl oceněn vyloučením ze školy, dosáhl doktorátu na londýnské Universitě ve věku úctyhodných sedmdesáti šesti let.

Ale vůbec nemusíme chodit daleko – chybí vám někdo? Jistěže ano. Usmívá se a my víme, že má pravdu, když zpívá Zůstanu svůj.

Na kalgarské letiště přistálo letadlo a z něj vystoupil Jaromír Jágr. Je nabitý zdravým elektrickým proudem, motivací a sveřepou houževnatostí. Že je pomalý? Že má věk? Jen počkejte, až se zvedne ze střídačky a skočí na led. On má totiž ten motor v sobě, tak jako všichni v tom nádherném klubu.

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem
Jitka Kejřová - 5.10.2017 21:05
Úžasné, pravdivé a vystihující!!!
Odesláno z IP: 37.48.43.58