Ten večer byl Halloween

Zdeněk Hanka » Blog » Ten večer byl Halloween
31.10.2017, Zdeněk Hanka

S blížícím se soumrakem vykazoval Patrik čím dál větší neklid. Všechno měl hotovo, ale věděl, že ostatní se taky připravují. Spolužáci se předbíhali ve vychloubání, kdo jakou bude mít masku. Patrik jen poslouchal, usmíval se a přikyvoval, jako by ani nechtěl jakkoli upoutat. 

„Takže za co půjdeš ty, Patriku?“ nedokázal udržet uzdu své zvědavosti David.

„Neví, Patrik na to letos kašle, na nic nepřišel,“ snažil se vyprovokovat nějakou odpověď Bertík. Patrik se nepatrně usmál, ale neřekl nic. Jen on věděl jaký je jeho plán. Letos, letos to bude jiné. Musí všechny šokovat.

Není snadné ohromit dvanáctileté kluky, kamarády, kteří vzájemně znají svá tajemství.

Patrika inspirovala počítačová hra, které doslova propadl. Nikdo v ní nedošel tak daleko, jako právě Patrik. Vypadala docela nenápadně, snad i nudně a to byl důvod, proč ostatní nezaujala. Svou roli možná sehrálo i to, že Patrik jim ji trvale vnucoval. Od chvíle, kdy přijal své rozhodnutí s tím ale přestal.

„Já nevím,“ odpovídal zdánlivě bez zájmu, „asi za kostlivce nebo nějakou smrtku.“ Myslel si, že je tím odbyde, ale na to by ho nesměli tak dobře znát.

„Jasně. Tak bych ještě čekal od svýho bráchy. Jenomže tomu je deset. Tak co?“

„Už musím běžet. Takže v sedm, že?“ ujistil se záhadně Patrik a tím jen zvýšil Bertíkovu a Davidovu zvědavost. Odešel. Ti dva se odmlčeli, chvíli se za ním dívali, pak ještě jeden na druhého a pokrčili rameny.

Ve skutečnosti Patrik nic nezanedbal, jeho příprava byla precizní. Bylo tady něco, co ho přitahovalo za hranici posedlosti. Jen dosedl doma na židli, hned rozsvítil monitor a proklikal se na svou hru.

„Patriku,“ to bylo to, co zrovna nechtěl, „potřebovala bych, abys vyběhl se smetím. Ty už zase u toho sedíš?“

„Moment, něco si tady hledám. Učím se. Hned tam budu.“

„Jen aby.“

Na chvíli měl zase klid. Dostat se rychle na úroveň čtyři nepředstavovalo pro Patrika už problém. Klikl a chvíli čekal, srdce mu tlouklo v krku a ve spáncích. Obrazovka se změnila a naskočil text.

POKRAČOVAT?  CANCEL?

„Jistě,“ zašeptal sám pro sebe. Pak se rozhlédl, slyšel kroky v předsíni, přepnul obrazovku na nějaké antické sochaře a zvedl se ze židle.

„To je dost. Vezmi z kuchyně a od táty z pokoje. Pokud to pobereš, tak ještě z koupelny.“ Mechanicky a s neochotným úšklebkem Patrik vzal tři odpadkové nádoby a seběhl ze schodů. Hlavou mu běželo něco docela jiného.

Xeon z páté úrovně má jasně žlutozelenou pleť. To je ten křiklavý tón, který nikdo nepřehlédne. Duhovky v očích jsou malé a rudé. Uši pevně přiléhají k hlavě a vlasy nemá žádné. To za to stojí. Jen to musí všechno stihnout. Kontaktní čočky má dokonalé, dokonce sehnal pleťovou masku velmi dobrou a když do ní přidal trochu akrylu, dosáhl přesně odstínu, který potřeboval. Černé, perfektně  přiléhavé legíny. Stálo mu za to koupit si černé tričko s dlouhým rukávem, které mu bylo ve skutečnosti malé, ale přesně to potřeboval.

Vlastně by šlo o docela tuctovou postavu z počítačové hry, pokud by Xeon neměl zvláštní schopnost. A tu bylo možné odemknout a získat. Patrik si ověřil, že funguje. Něco naprosto neuvěřitelného. Od páté úrovně nahoru dokázal jakoukoli jinou postavu, třeba i z jiné počítačové hry, nechat zmizet. Jenomže úroveň šest Xeonovi propůjčila ještě jinou, mocnější vlastnost. Kromě neomezeného počtu životů dokázal nechat zmizet i jakoukoli figuru nejen z YouTube, Facebooku, Instagramu. 

Teď se potřeboval soustředit. Patrik se dokázal dostat i na šestou úroveň, to se nepodařilo nikomu z těch, které zná. Je to nejspíš proto, že nikdo nečekal něco takového a po třetí úrovni toho všichni nechali.

OTEVŘÍT LIBOVOLNOU WEBOVOU STRÁNKU? CANCEL?

Naskočil text. Za textem stál nenuceně právě Xeon, jasně zelená tvář, rudé pronikavé oči a podivný ledový úsměv. Patrikovi se třásly ruce. Obdivoval Xeona a nutně potřeboval vědět, jak to dělá. Otevřel základní webovou stránku jednoho z nejznámějších hollywoodských herců. Prsty se mu chvěly a zvlhly potem. Na obrazovku naskočily fotografie i krátké trailery.

JMÉNO POSTAVY? CANCEL?

Chvíli váhal a pak vyťukal jeho jméno. Klik. Z fotografií na stránce zmizel, jako by tam nikdy nebyl, přitom ostatní zachycení lidé zůstávali beze změn. Jen místo něho se zobrazovala pozadí a fotografie vlastně pozbývaly smyslu. Zkusil trailer. Neuvěřitelné. Automobil uháněl, ale za volantem, kde zcela bez pochyby původně seděl, bylo prázdné místo. Jen sedadlo s lehce promáčklým opěradlem.

Xeon se z obrazovky studeně usmál a na dolním okraji monitoru se objevila prostá volba.

ČTI AKTUÁLNÍ ZPRÁVY? ZADAT DALŠÍ POSTAVU?

On už ale věděl, co bude následovat. Tu zkušenost získal minulý týden. Dočte se, že zmizel. Zmizel a zatím se po něm pátrá. Neuvěřitelné. Patrik jen nevěděl, jak ty zmizelé lidi vrátit zpět. Jak na obrazovku, tak do života. To věděl Xeon. Zatím pouze Xeon, ale Patrik se to dozví brzy taky.

Obdivoval ho, jako dosud žádnou jinou postavu z kterékoli jiné počítačové hry. Dnes večer ho napodobí tak, že konečně Bertíka i Davida ohromí a především přesvědčí. Plán měl přesný.

Zaklepe. Bertík s Davidem ho nesmí poznat. To se mu ale podaří, ty červené duhovky dělají opravdu moc. Čekají ho v sedm hodin, on ale přijde už o půl sedmé, takže budou určitě doma. Věděl dobře, jaké budou mít masky. Frankenstein a kostlivec. Pche. Bertíkovi budou blikat oči a David bude mluvit jako automatický stroj hlubokým hlasem, který už Patrik od něho slyšel tolikrát. A na tváři bude mít „strašidelnou“ krev. To je opravdu na polekání. Patrik měl pro ně jinačí figuru.

Zazvoní, počká a nebude mluvit. Vytáhne pouze tabulku s textem, právě tak, jako to dělá Xeon a tam bude napsáno:

OTEVŘI SVůJ FACEBOOK

Možná se budou smát, možná se polekají. Patrik věděl, že bude bez pohnutí stát, dokud úkol nesplní. Můžou na něj mluvit, ale Patrik prostě bude Xeonem. Bude mlčky stát, obličej bude zářit žlutozeleně. Bertík pustí svůj Facebook a nenajde se tam. Nejdřív Bertík. Bude se divit, zkoumat počítač, klepat na obrazovku a v tu chvíli se Patrik nepozorovaně vytratí. Bertík ho bude hledat, ale Patrik už bude pryč.

Pak půjde rovnou za Davidem. To může být tři čtvrtě na sedm. Od Davida se vrátí domů, všechno ze sebe umyje a v sedm bude zpátky u nich. Nasadí si přes hlavu latexovou masku Elvise, jako by nic nepředcházelo. Nikdy jim nic nebude vysvětlovat, když na to zavedou řeč, bude hrát úžas a nechá je bez odpovědi.

Pokud se mu podaří dostat nad úroveň šest a naučí se, jak vrátit na facebook jejich tváře, tak jim bez vysvětlení všechny fotografie opraví do původního stavu. Jen ať se potrápí nad záhadou.

Bylo šest dvacet, když jen tak z předsíně do kuchyně prohodil, že už jde a rychle vykročil z bytu. Dokonalá podoba s Xeonem ho nadchla. Nemohl vypadat věrohodněji. Usmíval se jen tak sám pro sebe a měl co dělat, aby udržel vážnou tvář před Bertíkovými dveřmi.

Cink.

Chvíli bylo za dveřmi ticho a pak slyšel Bertíkova otce: „Tak přece někdo otevřete. Už asi chodí duchové.“ Pak se ozvaly kroky a dveře se otevřely. Bertík. Patrik nehybně stál a díval se mu do tváře svými červenými kontaktními čočkami. Bertík ale nevypadal nijak překvapeně. Rozhlížel se napravo, nalevo, pak pokročil dopředu, opět se rozhlédl, pokrčil rameny a tiše zavřel dveře.

Patrik zůstal ohromeně stát. Zazvonil ještě jednou a chvíli čekal, až se otevřou dveře. Tentokrát v nich stanul Bertíkův otec. Podmračeně se rozhlížel, pak postoupil z bytu ven, až tam, kde stál  Patrik, ale ten necítil, že by do něj jakkoli vstoupil. Bertíkův otec se otočil a beze slova za sebou zavřel dveře. Patrik ještě chvíli postál, pak se obrátil s úmyslem jít za Davidem. Ten snad bude reagovat podle Patrikovy představy.

Jen se však obrátil, narazil na pevnou skleněnou stěnu. Nemohl jít dál, bránilo mu v tom pevné sklo. Když se víc soustředil a chtěl se zorientovat, uviděl za skleněnou stěnou sebe, svou vlastní obrovskou tvář a dvě bledě osvětlené ruce, jak ťukají do klávesnice. 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?