Za Ivetou Bartošovou

Zdeněk Hanka » Blog » Za Ivetou Bartošovou

28.4.2014, Zdeněk Hanka

Každý si v sobě nese nějaké břemeno a někdy je vidět až tehdy, když už je člověk dál nést nemůže.

Mnohdy se nevyznáme sami v sobě a bloudíme ve vlastní duši jako ve tmě. Je to těžké, když člověk má pocit, že šlape vodu. Cítit, že na blízku není zábradlí. Iveta Bartošová byla bezesporu jeden z největších pěveckých talentů. Její přednes totiž nebyl jen plochým odevzdáním melodie a předepsaného textu. Dokázala zasáhnout nástrojem, kterým hudba promlouvat má. To, co zpívala, to ve svých písničkách prožívala tak, že její zpěv byl nejen technicky profesionálně bravurní, ale její podání bylo věrohodné a upřímné. Veřejnost tušila, že se pere s hledáním osobního štěstí. Věřme, že se shledala někde tam, kam nevidíme s těmi, kteří jí rozuměli.

Je v tom něco mystického? Možná. Ale život kolem nás mystický je. S ohledem na časový posun mezi kontinenty odhaduji, že možná právě dvacet čtyři hodin před tragickou událostí jsem si cestou iTunes koupil šest písniček Ivetky Bartošové. Písniček, které jsem neslyšel řadu let a které jsem teď hned chtěl slyšet. 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?