Dopne letos ten řemen?

Zdeněk Hanka » Blog » Dopne letos ten řemen?
21.12.2017, Zdeněk Hanka

Krocane, nemám pro tebe dobrou zprávu. Myslel sis, když jsi tomu unikl v Den díkůvzdání, že už máš vyhráno. 

Tedy, řekněme, že ani kapr si nevybral dobře, když se rozhodl být kaprem. S krocanem si v té věci mohou plácnout ploutví a křídlem. Dobrá, nebudeme jim sdělovat jejich osudy v době všeobecné lásky k bližnímu. Je ostatně pravděpodobné, že kapr s krocanem se nepotkají nikde jinde, než právě v troubě.

Jak je to ale se Santa Klausem? Tedy pardon, ten do trouby nepřijde, to ne, to by byla chyba. To je ten bachratý chlápek v červeném kabátku s mohutným černým opaskem a obří sponou. Umí říkat: „Ho-ho-ho,“ a srkne si přitom z láhve Coca Coly. Má mohutný bílý plnovous, o nějž pečuje během léta.

Jak dlouho se vůbec toulá světem a co dělá v létě? Co dělá v létě to vím docela přesně. Sluní se na pláži a já myslím, že jsem ho přistihl. Ležel, pochrupkával nedaleko od nás, rozvalený na písku a vedle sebe měl láhev Coca Coly. Tak to byl on.

Nikdy jsem ale neměl to štěstí ho spatřit s jeho sobím spřežením parkovat na nějaké střeše. Protáhne lidem komíny, vysouká se ven zase čistý jako zrcátko, nad to zcela bez jakýchkoli popálenin.

Kdo vlastně je? Ve skutečnosti, kdyby se ohlédl zpět po své vlastní stopě, zjistil by, že jeho rodokmen sahá ke Svatému Mikuláši. Tak je to. K řeckému biskupovi ze čtvrtého století. Ten štědře rozdával chudým a - šeptem řečeno - pomáhal s věnem tam, kde nevěsta by se pro svou chudobu musela vydat na tehdejší chodník. Dnes jeho ostatky jsou důstojně uloženy v Itálii. Právě k jeho připomenutí se obdarovávají děti už od středověku šestého prosince. Teprve v období lutherovské reformy se jako připomínka betlémského zázraku přesunulo těžiště obdarovávání na noc mezi dvacátým čtvrtým a dvacátým pátým prosincem. Náhle jsou zde tedy dvě postavy, obě altruistické, obě historicky doložené. Malý chlapec, bytem v Nazarethu a místem narození v Betlémě a pak řecký biskup Saint Nicolas z Myry. Ten, legendami opředený, v Dánsku má jméno Sinterklaas a zde již svítá.

Na americkém kontinentě našel svou půdu pod nohama v devatenáctém století a to cestou poemu Noc před Vánocemi, roku 1823. Zmíněný poem je připisován hned dvěma autorům, proto v zájmu spravedlnosti zde ponechejme mlhu nejasnosti. Jeho podoba tam krystalizovala, až ji nadobro zpečetil karikaturista Thomas Nast v prvním lednovém čísle roku 1863 časopisu Harper’s Weekly, vyobrazením dobrotivého tlouštíka s náručí hraček a mohutným bělostným vousiskem. To už je jenom krůček k červenému kabátku, černému opasku a třeba i k brejličkám. Někdy v té době nafasoval od vyšších mocností tažné soby v počtu osm, jako inventář živý a sáně nákladní, kus jeden, inventář odpisový. Kdo viděl soba, tedy toho, který je míněn k tahu těžkého strejdy Santa Klause (netto), saní (tara) a celého toho nákladu včetně dárků dohromady (brutto), pak se podiví. Jsou to ve skutečnosti, vzhledem k danému úkolu, relativně drobounká zvířata velikosti přerostlého psa. Ba co víc, ti, které užíval k tahu sám Santa Klaus, uměli původně úžasně jenom skákat. Později je velký vozka ale naučil také létat.

A to pořád nestačilo. Roku 1930 v rámci reklamní kampaně na nápoj Coca Cola mu americký výtvarník švédského původu Haddon Sundblom, řečený Sunny, vtiskl do ruky typicky projmutou láhev Coca Coly. Tím ho nesmazatelně udobřil i s konzervativními Američany a Kanaďany. Ostatně ten jeho červenobílý úbor, který se na cestách komíny nikdy neušpiní, se k tomu barevně hodil.

Děti si Santa Klause samy vykrmují, berouce ten úkon velmi vážně. Šéf od nich dostává sušenky a mléko, neboť mléko je zdravé a obsahuje vitaminy, takže to je správné. Pro ochočené soby mají připravenou mrkev. Ovšem pozor, v Austrálii nebo staré dobré Anglii je na tom nebeský cestovatel lépe. Tam dostane sherry nebo pivo. To všechno výměnou za dárky, které na severoamerickém kontinentě děti naleznou příští ráno, tedy dvacátého pátého prosince.

Santa Klaus toho moc nenamluví. Těžko lze tedy odhadnout, zda to jeho: „Ho ho ho,“ je posměškem, bodrým smíchem nebo je to důsledek kouření. Možná chce říct: „Ho ho houby ti přinesu!“ (Houby!)

A kde bydlí? To máte tak. Kterákoli země, která se nějak dotýká severního pásma, si ho přivlastňuje. Jednou je jisté, že žije v Laponsku nebo má vilku přímo v Rovaniemi. Podle jiných zdrojů ho potkávají turisté přímo na Severním pólu, hned tam, jak trčí z ledu naolejovaná zemská osa. Ve velké říši východu mají jasno. V převleku vystupuje jako Děda Mráz a žije konkrétně ve vesničce Běloveskaja Pušča, což je v Bělorusku, kdybyste tam měli cestu. V Kanadě má i své reálné směrovací číslo. Protože se obecně střídá písmeno s číslem v celkem šesti pozicích, směrovací číslo Santa Klause nemůže být jiné než H0H 0H0, je jasné, že jde o nuly. Spravedlivě budiž řečeno, že přesné adresy mají svůj smysl. Na ně děti píší těm svým Santa Klausům a skuteční lidé, nikoli tedy Elfové, na dopisy odpovídají a z charitativních zdrojů posílají dětem dárky.

Santa Klaus ví velmi dobře, že o becherovku je v Kanadě nouze, tak mi ten taškář vykutálený jednu zelenou plochou láhev skutečně přivezl a já se rád napiju na jeho zdraví. On ať si ale cvakne tou svou Coca Colou, když řídí to spřežení.

Nahlédněme, jak se ustrojilo kanadské Calgary k uvítání Santa Klause. 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?