Novoroční úkaz mimo tento svět

Zdeněk Hanka » Blog » Novoroční úkaz mimo tento svět
2.1.2018, Zdeněk Hanka

První probuzení do Nového roku nese v sobě vždycky něco mystického a současně astrálně zákonitého. Tajemná hra s neomylným a chladným kyvadlem času poskytuje prostor k nahlédnutí mimo náš svět, tam, kam naše smysly nedosáhnou.

Ano, nepochybně na ten prostor dojde. Nejdřív je ale nutno nahlédnout do očí nelítostné a drsné skutečnosti. Rtuť teploměru si v podhůří Skalistých hor dokáže v zimě sáhnout pod třicítku a to ještě si ponechává připravenou stupnici pro opravdu arktický mráz. Takto se probudil i rok 2018. Venku mráz očekáváte, ale co to? Doma taky? Vstoupíte do pokoje a kousne vás ledová zima. Systém netopí. Teploměr v bytě nezadržitelně padá k nule a vy víte, že je zle. Okna jsou zamrzlá, pokrytá ledem, teď víte, že jste lapeni v ledovém království. S námahou otevřete dveře a vidíte, jak nad závějí se převalují kotouče zmrzlé páry a na všem leží kosmický mráz.

Kamna netopí.

Píšu kamna, ale ve skutečnosti jde o technickou pýchu doby. Všechno se samočinně spíná a reguluje podle požadovaného nastavení. Uhlazená tichá kovová klec, která v sobě chová výsledek bádání v oboru vytápění. Jenomže právě tady vězí ten čertův růžek. Kdyby šlo o kamna, do kterých se hodí poleno, uvnitř se rudě rozcuchají jiskry a zavoní pryskyřice, pak problém zpravidla nenastane po desítky let, snad i po staletí. Jenomže kamna, o nich zde vedu řeč, byla instalována před rokem a půl.

Moderní systém si nostalgicky zachoval vzpomínku na neodmyslitelný prvek patřící ke kamnům, totiž komín. Přesněji, v daném případě jde o malý výdech zplodin, vykukující z vnější stěny domu. Napovím víc, jde o výdech par. Tady už svítá. Jakou blouznivou pošetilostí by bylo zabývat myšlenkou, že topit se bude v zimě. Systém byl instalován v létě, tak kde by měl ležet problém? Jenomže zimní podmínky vyžadují vytápění, ať už to někdo hodnotí jako výraz rozmazlenosti, a tedy dobrou funkci kamen. Stroj vrní, pára odchází komínkem. Venku narazí na nelítostný mráz, a jsouc bez fantazie, pára neumí nic jiného, než na komínku zamrznout a vytvořit dokonalou ledovou, zcela neprodyšnou čepici.

Jistěže jsem komínek zbavil ledu ve víře, že systém ožije. To se nestalo. Sešel jsem k vlastnímu soustrojí a teprve teď jsem odkryl zákulisí kamen, seznav, že život v nich umrzl. Všechno ztichlo, vystydlo a odešlo hibernovat. Pochopil jsem, že je mimo mé možnosti znovu v nich vzkřísit život.

Technik přijde, luskne prsty, sešle tak kouzelný plamínek do systému a bude zase veselo. Jenomže čekací doba prvního ledna kteréhokoli roku je dlouhá. A když je třicet pod nulou, tak se úměrně s každým stupněm ještě prodlužuje.

„Přijde během ranních hodin.“ Takový byl prvotní příslib. Ranní hodina může v tu chvíli být ale i docela jinde na planetě. Proto paní za dvě hodiny upřesnila, že přijde co nejdřív odpoledne. Věřte, teplota v domě klesá rychle. Papoušek se schoulil do sebe a přestal vysílat s tím, že začne až zase na jaře. Netrvalo dlouho a získali jsme ujištění, že technik se to pokusí stihnout ještě týž večer. Mrazivé jazyky se nebezpečně sápaly po domě a hledaly jakoukoli skulinu, kterou by vnikly dovnitř a jednou pro vždy ovládly prostor.

„Tak bohužel, pane, už jsme si mysleli, že to stihneme. Ale nepodaří se to. Hned tedy ráno. Děkujeme, že jste si vybrali naši službu, zatím nashledanou.“

Jasný Měsíc jen dále umocňoval představu lovců kožešin a prostých iglú, kdy vlci jdou za jistou kořistí. Ráno se rovnalo sešvihání bičem. Mráz se s chutí zakousl do bezbranných obětí a nezbývalo, než připomenout telefonem technikův příslib.

„Bude u vás mezi jedenáctou a jednou.“ To je možné přežít. Bude třeba si odhodlaně razit cestu domem se smolnou loučí proti šelmám a vytvořit v kuchyni takové stavby ze závějí, které snesou stolování. Lampu, sycenou velrybím tukem, bude nutno pověsit na hák tak, aby ji nesmetl ledový vichr.

K čemu došlo vzápětí, je skutečně úkazem, který popis zasluhuje. Až dosud jsme pojednávali o řetězci událostí, které mají svou logickou návaznost a jsou přijatelné rozumem.

Kromě toho je tady ještě jedna okolnost. Čekaje na technika, upnut v lyžařském úboru, krátil jsem si chvíli tím, že jsem se díval na youtube na paranormální záznamy. S jistou shovívavostí jsem se zamýšlel na tím, jak asi ten či onen kousek připravil příslušný autor pro film. S nevalným zájmem jsem zhlédl asi pět takových záznamů z oblasti metafyzického hledání a podíval jsem se na hodinky.

„Bude tady asi za hodinu.“ Pomyslel jsem si. Sešel jsem dolů k ledovému monstru s cílem, upravit vhodný prostor pro technika. Podřepl jsem před magické oko kamen, zahleděl se dovnitř a jen tak chvíli tam civěl a vytahoval z ledových kovových trubek bájný plamínek, který tam zjevně nebyl.

Právě před mýma očima se stalo něco, k čemu mi vysvětlení schází. Uvnitř to začalo hučet, něco se začalo roztáčet samo od sebe, za chvíli se objevil jeden malý plamínek a v zápětí, přímo pod mým pohledem, s bafnutím se rozhořela všechna ramena modrými plameny. Užasle jsem hleděl na ten úkaz až jsem se posadil.

Nedovedu si srovnat, proč čekal ten systém na ten jediný okamžik, právě na ten, kdy se do kamen podívám.

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Jitka Kejrova - 3.1.2018 05:41
Tento příbéh na mne velmi zapůsobil a pripomnĕl dávnou povĕst o Golemovi, kterého oživoval ŠÉM. Čili si představuji, že ten KOTEL = GOLEM a plamen = ŠÉM. Jak mysticke, jak novoroční a jak nevysvĕtlitelné.
Odesláno z IP: 93.153.61.155