Hlavně slušivě

Zdeněk Hanka » Blog » Hlavně slušivě
27.3.2018, Zdeněk Hanka

Jaro vběhlo do ulic a první, dosud cudné paprsky si vzaly na starost závěje sněhu. Mění je na šedivou kaši, ale to je neklamná známka, že silnice a chodníky oschnou už v příštích hodinách. Zvědavá tráva vyběhne z mokré země a prostě je to tady. 

Skvělá doba k tomu, aby i muž obnovil šatník. V tomto scénáři má své místo také moje role. Ostatně, důvodem, který tu potřebu posiluje, je skutečnost zamýšlené cesty do staré domoviny. Musím vypadat slušně, abych nevyšel mezi přátele jako trhan. Měl jsem představu o košili a v takovém případě je na místě zajít do ušlechtilého obchodu, kde vedou kvalitní oděvy a textilie.

Neměl jsem na mysli právě tu nejdražší košili, přesto jsem na ni narazil. Dokumentuji fotografií, že se mi podařilo objevit skutečný meisterstück na poli textilních uměleckých děl. Košile, kterou jsem si vyhlédl pro její preciznost, až vojensky důkladný řád a čistotu provedení, mne zarmoutila pouze svou cenou. Visačka u tohoto výrobku na mě zavolala zřetelnou řečí: dvě stě padesát dolarů.

Pocítil jsem ale, že jsem vlastně mohl zbohatnout, kdybych tričko, v němž jsem natíral plot a do něhož jsem otíral štětku, prodal v dražbě. Žil bych jiný život, kdybych spočítal svá vytahaná, potrhaná a vyšisovaná pracovní trička, v nichž jsem opravoval auto, stříkal stromy a maloval. Neměl jsem je nikdy mrštit do odpadu po té, co jsem s nimi čistil trubky topného systému. Prodat jsem je měl. Nabídnout aukční síni Sotheby k dražbě. Míjel jsem ramínka s visícími cucky látky, pocákané barvou a opatřené fleky po mastnotě. Uznale jsem pokyvoval hlavou nad luxusními cáry, vymáchanými v zahradním hnojivu a fermeži. Jenomže na takovou košili budu muset dlouho šetřit. Zatím se však musím spokojit s docela obyčejnou, solidně ušitou čistou košilí.

Přešel jsem k sekci kalhot. Pěkné džíny by mi měly nahradit ty, které už mají vybělená stehna a dole mají trochu roztřepené nohavice. V takových snad mohu jen zahradničit nebo vyrazit do lesa.

Nabídka mě nadchla podobně, jako ta v oddělení košil. Uvažoval jsem, jak náročnou mají práci a jak vysokou odpovědnot nesou na svých bedrech ti, kteří mají nové, právě ušité džíny dodrbat a potrhat k nenošení a teprve pak je pečlivě adjustovat na plastikového manekýna. Koupil bych si je, choval bych je v lásce, před zvláštními příležitostmi bych je přimáznul o pneumatiku anebo je nechal sežvýknout psem. Až mi zvlhly oči, když jsem se s nimi loučil. Jejich cena, žel, trojnásobně převyšovala docela obyčejně sprosté džíny, které jednoduše byly čistě ušité a seděly.

Jednou, až budu v důchodu, pokusím se získat místo drbana džínů u některé vyhlášené společnosti. Samozřejmě si uvědomuji, že by šlo o náročnou práci, ale běžet za svými sny můžeme i jako starci, léty nahrbení.

 

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?