Víc, než jen píseň

Zdeněk Hanka » Blog » Víc, než jen píseň
28.3.2018, Zdeněk Hanka

Užíváme předměty denní spotřeby a můžeme si k nim vytvořit citový vztah, někdy hlubší, jindy jen mělký. Pak jsou poklady, které chováme v úctě, nežertujeme o nich a chráníme je, jako součást nás samých. 

Ze soukromých drobností to je třeba maminčino blahopřání k našim dávným narozeninám nebo jsou to roztomilé, vlastníma rukama vytvořené dárky, které jsme kdysi dostali od dětí. Budeme je stěhovat z místa na místo, aby byly pořád s námi, jsou to jistoty.

Z těch velkých symbolů, které spojují a posilují v nás to, co máme společné, je to státní vlajka, jazyk a státní hymna. Vlajka byla mnohokrát zmáčená krví a přesto znovu vystoupala vysoko na svou žerď. Jazyk je nástroj denního užití a je právě tak zlatým kovem, o který bojovali naši předkové, je způsobem, jakým lze vyjádřit Seifertovy verše. Státní hymnu můžeme zpívat odhodlaně a pevným hlasem, společně s celým národem, v situacích, kdy máme sevřené pěsti a slzy v očích. Hymnu zpíváme jako výraz hrdosti, sounáležitosti a jednoty. Jsou chvíle, kdy se nám při ní zlomí hlas.

Máme právo tyto symboly modifikovat?

Je-li tématem státní hymna, je to látka citlivá, protože jde o zásah do tlukoucího srdce národa.

Státní hymna jiných zemí je často rázná, někdy až bojová píseň. Mívají melodie, které spolu s jejich texty charakterizují národ a jejich sílu cítíme. La Marseillaise nese na temperamentní melodii mobilizující text, začínající slovy: „Vzhůru, děti vlasti, den slávy je zde...“ Dovedu si rovněž představit jakou sílu vlévala do krve vojákům píseň „Vstavaj strana ogromnaja...“ Nejde v tomto případě o státní hymnu, v jistém smyslu takovou úlohu ale píseň plní. Kanadská hymna v sobě zahrnuje prvek hymnicky poetický i patrioticky obranný.  „Ó, Kanado, pro tebe stojíme na stráži. Bože, udržuj naši zemi nádhernou a svobodnou!“

Česká hymna je něžná, lyrická, hřejivá, laskavá a jemná. Je to píseň, která hmatatelně dovede stisknout srdce. Je obrazotvorná. Jen stačí pozorně číst a představovat si:

 

Kde domov můj, kde domov můj,
voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to je ta krásná země,
země česká domov můj,
země česká domov můj!

 

Na tomto místě si dovolím nabídnout malou vzpomínku. Vím, že původní píseň z divadelní hry Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka měla dvě sloky. (Právě před chvílí jsem se dověděl, že čtyři, což jsem opravdu netušil.) Půvabná Škroupova melodie a jímavý text jsou bezesporu podmanivé. Obě dvě sloky poctivě znám zpaměti, třebaže oficiální hymnou se stala jen sloka první. Snad pro starobylý Tylův jazyk.

A teď ta vzpomínka. Před odletem do Kanady jsme projížděli autem Československo, nádhernou zemi. Vstřebávali do sebe všechno to výjimečné bohatství, moravskoslovácké vinice, vodní plochy na jihu Čech, ale i Košice. Tak to cítím dodnes. Vedle toho jsem měl tu čest zpívat baryton ve smíšeném sboru Rolnička, takto frakci základního legendárního dětského sboru. Náhoda nastrojila, že krátce před vlastním odletem jsme vystupovali v Rudolfinu. Na pořad přišla i píseň ze zmíněné divadelní hry. Záměrně píšu píseň, protože tehdy jsme zpívali obě dvě sloky. Moje milá čtenářko, můj milý čtenáři, prosím, nedivte se, že jsem zpíval naplno, hrdě a že se mi hlediště rozplývalo a vlnilo před mokrýma očima. To je síla té písně, naší hymny. Někdy si ji doma hraju na klavír, jen tak. To se smí.

Dočítám se, že hymna by měla být modifikována. Pominu důvody, které k tomu mají vést, přidržím se jádra. Ta melodie je hluboce spjata s charakterem krajiny, kterou hymna opěvuje. Je jemná a prostá. V tom je její kouzlo. Nebouří a nevolá do bitvy. Je krásná, když ji hrají jen housle, má co říct, i když ji zpívá jen jeden člověk. Proto, podle mého cítění, v melodii nemají místo doplněné koloratury, rozběhnuté po oktávách a obohacení o druhé či třetí hlasy. Takto dotvořená melodie není kompatibilní se sdělením, obsaženém v textu. Původní nápěv obsahuje jistý stesk, který vyplave tehdy, když je člověk daleko. Melodie modifikovaná, tak jak jsem slyšel její návrh, popírá tento prvek.

Pokud jde o text, tady už nejsem tak rigorózní. Mám za to, že řada lidí nezná původní druhou sloku. Ta k písni patří a navzdory starobylému jazyku, jímž je text napsán, nestál bych proti užívání i této sloky.

Je však nutno našlapovat jemně a citlivě. Veřejnost by se měla dobře seznámit s druhou slokou. Něco takového vyžaduje čas.

Pokud jsem osobní, pak doplním ještě malé přiznání. Krátce po rozdělení země, které pořád přijímám obtížně, přál jsem si, aby se zpívala i druhá sloka. Musela by však být původní, tak jak ji Josef Kajetán Tyl napsal.

V případě melodie, soukromě jsem pak přesvědčen, že hudební skladatelé by si jakékoli své modifikující návrhy měli uschovat do svých archívů a tam je ponechat. 

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem