Popularita až za oceán

Zdeněk Hanka » Blog » Popularita až za oceán
3.4.2018, Zdeněk Hanka

Neřekl bych, že jde o náhodu. Obal a přibližně shodné složení vedou k přesvědčení, že Hašlerky mají nápadníka. Letmý pohled může oklamat.

Možná se někdo chce za Hašlerku převléknout a získat tak potlesk, který patří někomu jinému. Zbývá však otázka, zda je na místě horšit se a kabonit nad nepravostí a, neváhám to napsat, nad obchodní loupeží. Hašlerky totiž původně nejsou tak docela české. Legenda praví, že autorem směsi proti kašli a chrapotu byl hamburský lékárník už v roce 1877. Slavnou se však léčivá kompozice z bylin, lékořice a mentolu stala až navrácením hlasu Enricu Carusovi v roce 1909. Chraptěl tehdy, netroufal si zpívat, zmíněný lékárník však ruče přistoupil se svou směsí a Caruso opět svůj poklad v hrdle nalezl. Lék zabral a Caruso, právě tak jako lékárník, dal o svém úspěchu vědět.  

Vážený pane - napsal tehdy na pohlednici Mistr lékárníkovi - tisíce vděčností za pastilky, které považuji za vhodné pro lidi trpícími bronchiálními onemocněními.  S veškerým respektem  Enrico Caruso

To jsem samozřejmě nevěděl, ale rád jsem se tuto podrobnost dočetl.

Před první světovou válkou směs proměnil do podoby bonbónu vídeňský cukrář Erich Kirchstein a léčivá pochutina byla na světě.

Pastilky Caruso Hustenbonbons se vyrábějí dosud a hlásit se proto k Hašlerkám, jako k národnímu pokladu, by bylo tedy pošetilé. Na cestě k legendární Hašlerce, jak ji známe dnes, už zbýval jen krok. Podnikatel František Lhotský z Královských Vinohrad se dohodl s Kirchsteinem a začal bonbóny vyrábět na české půdě. Právě letos je tomu sto let.

Legenda, která vrátila slavného italského pěvce před publikum, se Lhotskému zalíbila a náhoda tomu chtěla, že ji mohl sám ověřit. Karel Hašler se rozkašlal a zdálo se, že jeho předvánoční vystoupení v roce 1920, v neméně slavné pražské Lucerně, je ohroženo. Lhotský neváhal a přispěchal s černými bonbony za umělcem. Ten požil, pochvalně zamručel, rozezněl svůj hlas a podobným poděkováním dal svou náklonnost k léčivé cukrovince najevo.

„A což kdyby tak Vaše jméno, Mistře, ony pastilky nadobro už nesly? Jen považte jaký dopad mezi lidem obecným byste takto vyvolal?“ Nabídl Lhotský tehdy Hašlerovi. Ten, docucav svůj bonbón, rád souhlasil. 

„Inu, proč ne? Nechť se nazývají, jak navrhujete, a budiž jim dopřán úspěch i v generacích našich budoucích vnuků.“

Můžeme se tedy hněvat na britského výrobce, který patrně rovněž pohlédl přes plot? Lékořice a mentol, které Hašlerce propůjčují adiktivní chuť, nalezly své místo i v receptuře bonbónů Blackcurrant and Liquorice, na které jsem narazil v cukrárně v malebném městečku Banff na úpatí Skalistých hor. Chutnají dobře, to je třeba přiznat.

Přesto však si ze staré vlasti přivezu opět staré dobré Hašlerky. Vždyť pravým Hašlerkám ty jejich příbuzné dělají vlastně vítanou službu. 

Fotografii bonbonů Caruso - Hustenbonbons jsem přenesl z: https://www.justmusic.de/de-de/weitere/merchandise/267721/caruso-hustenbonbon.html

 

Komentáře

Antispamová ochrana: Je-li dnes středa, co bude zítra?
Zdeněk Hanka - 5.4.2018 05:57
Jééé, ano, jednu velikánskou velehašlerku, aby v Calgary viděli, co vykouzlit nedokážou.
Odesláno z IP: 68.145.84.37
Jitka Kejřová - 5.4.2018 04:53
Ano HAŠLERKY , ty jsou opravdu moc dobré a zdravé.Celou jejich historii jsem opravdu neznala a tak jsem se ráda poučila a za to Vám moc pane Hanko dĕkuji.Hned je půjdu koupit , ale né pro sebe , já si je v Praze mohu koupit kdekoliv a kdykoliv, ale budu mit skvĕlý dárek pro Vás, protože v Calgary je asi neprodávají.
Odesláno z IP: 93.153.61.155