Štafeta, která na olympiádě chybí

Zdeněk Hanka » Blog » Štafeta, která na olympiádě chybí
27.5.2018, Zdeněk Hanka

Pátek, všední pracovní den. V ulicích města se pohybují spěchající chodci, mezi domy parkují, anebo stání opouštějí zásobovací vozy, na hlavních tazích uhánějí automobily ve třech pruzích jedním směrem a ve třech pruzích směrem opačným, silnice se stáčejí v širokých obloucích nad sebou, všude je živý provoz a z dálky je slyšet pouze šum proudících automobilů. Jde o každodenní výjev všedního dopoledne.

Ten den, se však hladce plynoucí šňůra aut nenadále mění. Řidiči zapínají výstražná oranžová světla, aby varovali ty, kteří jedou za nimi a tok vozů nápadně zpomalí. Obyčejně v takových případech očekáváme někde vpředu nehodu a s tím spojená zpoždění, která jsou vždycky nemilá. Pohyb vozů přesto tomu nenapovídá. Plíží se pomalu a zřetelně se něčemu vpředu vyhýbají. Něčemu, co musí být přímo na bílé dělící čáře mezi dvěma pruhy. Možná defekt na asfaltovém povrchu, vytékající voda z prasklého potrubí, může to být i část nějakého nákladu, těžko říct. 

Blížíme se líným tempem k překážce a teď už je to jasné. Přímo po bílé střední čáře se kymácí pochodující husa, následovaná skupinkou drobných housátek. Je jich osm. Ta v důvěře cupitají za svou husí mámou, předbíhají jedno druhé, klopýtají a snaží se s ní držet krok. Přímo za nimi po bílé čáře mezi proudy vozů se sune týmž husím tempem sporťák, uvyklý jiným rychlostem. Zezadu tak vytváří husí rodince ochranný štít. Každý z míjejících vozů se v důstojném oblouku zleva i zprava vyhýbá husímu pochodu tak, aby je nevyplašil. Je zřejmé, že husy mají namířeno k chladnému toku Bow River, jenomže se někde vydaly špatným směrem a teď bloudí. Řeka je ještě daleko, moc daleko. Husí máma odhodlaně a neochvějně pochoduje po silnici, housata ťapou za ní a v přiměřené vzdálenosti za nimi je chrání ten sporťák. Jeho řidič určitě taky spěchá, ale teď má vyšší úkol.

Všichni ti, kteří sedí za volanty svých vozů, obezřetně a s pochopením míjejí housata s ustaranou kymácející se mámou vpředu. Odpovědně dbají, aby se konvoj nerozprchl pod jejich kola. 

Přímo za sporťák se na bílou čáru zařadil šedomodrý osobní vůz a řidič vysunul ruku z okénka. Jeho gesto je jednoznačné. Naznačuje chlapíkovi ve sporťáku před sebou, aby se zařadil do některého z jízdních pruhů a pokračoval tam, kam potřebuje, že přebírá jeho roli. Muž ve sporťáku na srozuměnou zvedne palec a vpluje do pruhu po své pravé straně. Husí rodinku teď následuje nová ostraha, šedomodrý osobní vůz. Pomalu se posouvá za opeřenou skupinkou a bliká oranžovými světly na obě strany. Vlevo i vpravo zvolna přejíždějí vozy a přátelsky kynou muži v šedomodrém voze. 

Netrvá to dlouho a za osobní vůz se zařadí bílá dodávka. Problikne světla a řidič v pracovním overalu dá řidiči před sebou znamení ve smyslu: „Přebírám, jeď.“ Od té chvíle za malými opeřenými klubky s husí mámou v čele jede bílá dodávka.

Uplynuly tři hodiny, vozy se proměnily, den postoupil a někteří řidiči se v rámci svého pracovního dne touž tříproudovou hlavní tepnou města vracejí zpět. V protisměru vidí neobvyklý úkaz. Automobily ve dvou ze tří jízdních pruhů se pohybují znatelně pomaleji a na bílém pásu, který pruhy odděluje, vytvářejí oko. V něm se kymácí s hlavou vztyčenou husa, kráčící neochvějně za svým cílem. Za ní klopýtá osm housat, která věří v moudrost a vůdčí schopnosti své mámy. Housata za mámou urazila už pořádný kus cesty a pořád ťapou. S odstupem za nimi jede pomalu, rychlostí husího pochodu policejní vůz a výstražně bliká červenými a modrými majáky. 

Teď už to k řece nemají daleko a je jisté, že to dokážou.

Komentáře

Antispamová ochrana: Napište číslo 100 slovem